Proč se z jednoho podvodníka stala v médiích legenda?

Je začátek nového roku, a proto česká média začala opět spekulovat o příčinách násilné smrti  bývalého veksláka a podnikatelského podvodníka Františka Mrázka, od jehož násilné smrti plyne koncem února  šest let. Za tu dobu se jeho mediální obraz značně odpojil  od jeho skutečné postavy, a ta je čím dále tím více obestírána různými mýty, spekulacemi a domněnkami, které nelze potvrdit, ani vyvrátit.

Přesně do této pokroucené mrázkovské mozaiky zapadá i poslední článek novináře Jaroslava Kmenty v MF Dnes z minulého týdne. Podstatou je tvrzení jistého odsouzeného kriminálníka, který tvrdí, že Mrázek měl krátce před svou smrtí dostat závažné kompromitující informace na některé české politiky, což byl bezprostřední důvod ke jeho popravě. Věrohodnost má podepřít skutečnost, že majitel detektivní kanceláře Jiří Kubín, který měl kompro obstarat, byl zlikvidován krátce po samotném Mrázkovi. Konec. Zbytek je odsouzenec ochoten říci pouze tehdy, pokud by byl obnoven jeho vlastní proces. Má tedy celé sdělení vůbec nějakou informační hodnotu?  To, že Mrázek sbírá informace jako jiní houby nebo známky, a to hlavě takové, kterými by mohl vydírat vlivné a mocné lidi, věděl celý národ. To hlavní – o které politiky mělo jítve zveřejněném případě,  a co mělo být obsahem slíbených kompromitujících materiálů, nevíme ale zase zhola nic. Celé to může být stejně tak dobře jenom hra bezvýznamného kriminálníka, který se nudí za vězeňskými zdmi, anebo naprosto klíčová informace, na jejímž konci bude jméno Mrázkova skutečného likvidátora. V takzvaném Mrázkově archivu, který se našel po jeho smrti, je skutečně nabídka na úplné „obstarání závažného kompra na premiéra“, kterým byl tehdy Jiří Paroupek. Znamená to tedy, že oním tajemným politikem, který nechal Mrázka zlikvidovat, byl právě on? Těžko. 


Tři P
Přesto i  tak divoké spekulace mohou člověka napadnout, když se probírá informacemi, motivy i obyčejnými drby, které se nakupily okolo bývalého „kmotra českého podsvětí“, a jeho dosud neobjasněné vraždy. Jistý vysoký státní funkcionář mi sdělil, že ví, kdo Mrázka zavraždil. Ale nepoví. Ani nenaznačí. Nemá prý pádné důkazy, aby mohl pachatele vydat spravedlnosti. Jenže dokud nepůjde za vraždu Mrázka někdo do tepláků, těžko říci, kdo byl zadavatelem, který vedl konkrétní ruku s prstem na spoušti.

Pokud jsme se jméno vraha nedozvěděli dodnes, budeme zřejmě tápat navždy a i ty nejdivočejší spekulace mohou dál živit svět české žurnalistiky. Mrázek vadil tolika vlivným hráčům, že by z nich mohl být celý konglomerát. Nepochybné je jen jedno – za Mrázkovou vraždou stojí svět „tří P“. Svět policie, která ho už měl plné zuby, politiky, protože na řadu hráčů toho hodně věděl, a konečně svět podnikání, protože překážel v byznysu jiným.
V době, kdy byl Mrázek zavražděn, vrcholil zápas o Setuzu a o rozdělení superlukrativního trhu s biopalivy, na němž se chtěl Mrázek podílet. Tam někde lze hledat příčinu Mrázkovi smrti. „Zmizí člověk, zmizí problém,“ říkával už trefně Stalin.

Jeho smrt je také možné chápat jako určitý předěl, který dělí éru zločinu poznamenanou vraždami, únosy, vydíráním, a éru zločinů, u nich nejsou fyzické oběti, ale kde jde už „jenom“ o čistý vliv, moc a peníze. A Mrázek se prostě do dnešní zločinecké smetánky nehodil. Stejně jako Krejčíř či Pitr, kteří museli zmizet s ním, byť ne tak tragickou cestou.

Mediální monstrum
Především díky neúnavnému Kmentovi, který si na „kmotrovi Mrázkovi“ založil slušně prosperující živnost, se post mortem z Mrázka stalo monstrum, u něhož už dávno není jasné, kým skutečně byl – zda temný světa pán, anebo jen provinční středočeský šejdíř, který každého znal a na každého něco věděl, a který svůj vliv jenom umně zveličoval, aby z něj mohl profitovat.

Lze vážně věřit, že by se údajně všemocný hybatel politickým a ekonomickým polosvětem dopracoval svého postavení přes šišky salámu, které rozdával svým ovečkám, které později nahradili obálky s bankovkami?

A co spis Krakatice o tisících a tisících stranách, které mají dokazovat jeho zločinnost? Laika to ohromí, ale ruku na srdce. Jakéže to informace i za cenu odposlechů, sledování, práskačů a kdoví jakých kriminalistických metod policie více jak patnáct let shromažďovala, když z nich nebyla schopna ukovat ani jedno prťavé obviněníčko? Co příslušní dozoroví státní zástupci, soudci, kteří vydávali nařízení o odposleších a sledovačkách, aniž by je zajímaly konkrétní výstupy? Ti všichni byli koupeni, zastrašeni všemocným Mrázkem, či jeho mocnými ochránci v politice? A proč si tedy Franta u nich rovnou nezařídil, aby od něj policie vůbec dala ruce pryč?

Samé otázky, věrohodné odpovědi žádné. Maně se člověk neubrání srovnání, které použil Petr Hájek v knize Smrt ve středu při vykreslení postavy Usámy bin Ládina. Média se na něj kdysi sesypala s účelovým obviněním, že popírá existenci bin Ládina. On ve skutečnosti napsal, že bin Ládin samozřejmě existuje, ale ne v té podobě jak ho vykreslují média. Jinak řečeno, že média udělala z bin Ládina monstrum, které žije svým vlastním životem a má zřejmě málo společného se člověkem jménem bin Ládin. Přesně totéž se stalo Františku Mrázkovi, přičemž každý další rok od jeho násilné smrti bude jeho postava méně a méně podobná realitě.