Koncesionářské poplatky jsou nejnespravedlivější daň
Petr Štěpánek

Před časem jsem se v Českém rozhlase zúčastnil předvolební debaty o mediální politice. Jedním z témat bylo i zrušení koncesionářských poplatků a jejich nahrazení financováním České televize a Českého rozhlasu ze státního rozpočtu. K mému překvapení se proti této změně nejostřeji stavěl zástupce ČSSD, její stínový ministr kultury Vítězslav Jandák. Je to zvláštní.

 

Přiznáme-li si, že televizní a rozhlasové poplatky jsou ve skutečnosti jen další svého druhu daň, jež dopadá na voliče, respektive daňového poplatníka, je přístup ČSSD v této věci nepochopitelný. Sociální demokracie totiž na jedné straně kritizuje rovnou daň, zavedenou Topolánkovou vládou, a chce místo ní obnovit progresivní zdanění a zároveň na straně druhé hájí koncesionářské poplatky, jinými slovy "super-rovnou", přesněji spíše "super-stejnou daň z hlavy". Domáhat se údajně spravedlivějšího progresivního zdanění a zároveň hájit nejnespravedlivější daň, jakou vůbec v České republice máme, postrádá jakoukoli logiku.

 

Zatímco rovná daň není stejná daň, neboť rovné se platí procento z příjmu, nikoli stejná částka, koncesionářské poplatky coby "super-rovná" daň jsou pro všechny – bohaté i chudé – úplně stejné. Chudí i bohatí platí stejnou částku: 135 korun za televizi, 45 korun za rozhlas, dohromady za měsíc 180 korun, tj. 2.160,- Kč za rok.

 

A teď počítejme. Zatímco pro domácnost s ročním příjmem kupříkladu 2 miliony korun představují roční koncesionářské poplatky přibližně 0,1 procenta z jejího celkového ročního příjmu, pro domácnost s příjmem 200 000 korun za rok, to znamená s příjmem desetkrát menším, je to 1 procento. To znamená v procentuálním vyjádření desetkrát více. Zopakujme si to: desetkrát menší příjem domácnosti a proti tomu naopak desetkrát větší "daňové" zatížení. To tedy opravdu není rovná daň, nýbrž setsakra progresivní daň, ba přímo super-progresivní daň. Jenže super-progresivní nikoli vůči bohatým, nýbrž vůči sociálně potřebným. (Na nepoměru těchto čísel nic nemění ani to, že ti nejchudší si i dnes mohou požádat o osvobození od poplatků.)

 

Převedení financování veřejnoprávních médií na státní rozpočet je systémové opatření, které odlehčí především chudším domácnostem, nikoli jednorázové plácnutí do vody jako třeba tzv. třináctý důchod, kterým se ČSSD snaží uplatit méně přemýšlivé seniory. Přitom se jedná prakticky o stejnou částku. Ale je to jako se všemi předvolebními sliby sociálních demokratů. S velkým halasem rozdávají – obvykle z cizího – almužny do jedné kapsy (např. třináctý důchod), aby si je z druhé kapsy potichu zase vybrali (např. koncesionářské poplatky).

 

Co takhle nechat obě kapsy na pokoji?

 

 

 

 

Předchozí články k tématu:

Zrušme televizní a rozhlasové poplatky (1. 9. 2009)

Zrušení koncesionářských poplatků jako sociální opatření (29. 1. 2010)

Koncesionářské poplatky nezávislost nezaručují (13. 3. 2010)

Co takhle prodat ČT a ČRo

Co takhle prodat ČT a ČRo socanům? Třeba za symbolickou korunu (jako variantu navrhuji řecké euro), stejně za víc nestojí.

A do třetice. Z dlouhé

A do třetice. Z dlouhé chvíle jsem na podzim 2008 uspořádal Anketu. Oslovil jsem několik osobností s otázkou, jestli by byli ochotni podporovat zrušení konc. poplatků a převést povinnost na stát. Dostal jsem řadu zajímavých odpovědí. Poslankyně Mgr. Ivana Levá /KSČM/ 30. října 2008 mi odpověděla: "...děkuji za Vámi zaslaný materiál. Vaše řešení považuje náš poslanecký klub za přijatelné, ale v diskuzi, která probíhala před přijetím zákona o poplatcích, se ukázalo, že je při současném složení Posl. sněmovny neprůchodné. Pravice návrh nedovolí prosadit, změna je možná snad po příštích volbách."

Poměrně často se ozývá, že

Poměrně často se ozývá, že zrušit poplatky za televizi a rozhlas /a uzákonit změnu ve finanční podpoře veřejnoprávních subjektů/ je populismus a další krok k zadlužování. Moje odpověď zní: Jestliže stát chce vybírat od lidí daně, měl by to dělat "inteligentně". V současné době pošta, advokátní kanceláře na výběru poplatků přiživují za cenu několika set miliónů korun. Z peněz nás, dańových poplatníků...

Porovnejme "politický

Porovnejme "politický marketing" dvou největších stran. V podstatě regulační zdravotnický poplatek je ve výši 30 Kč. ČSSD pomohl tento fakt vyhrát krajské volby. Svou roli sehraje svou roli i ve volbách do sněmovny. Koncesionářské poplatky za televizi a rozhlas činí měsíčně 6 x 30 Kč. Přesto, i podle Internetu, je reakce veřejnosti v podstatě "nijaká". Lidem zřejmě jsou koncesionářské poplatky slušně řečeno "fuk".
Asi hlavní propagandisté Lidového domu, Tvrdík, Dimun, snad i "tajný" Macura/Madqwert, odvádějí lepší práci, než konkurence... Přitom ve zbrojním skladu ODS je v tomto případě těch "sofistikovaných" zbraní k dispozici víc... Zde se nejedná o Pandury a ganáty...

Ve zbrojním skladu ODS jsou

Ve zbrojním skladu ODS jsou patrně "sofistikované" údernější zbraně ve formě Topolánkových výstupů. Ten jeho poslední, víkendový, mě osobně nijak neurazil, jelikož názor na církve mám totožný a také Fišera na rozdíl od demokratické(!) většiny pokládám za neakceschopného, bezzásadového a ústupčivého. Přesto je faktem, že tradičně nešťastné výroky Topolánka, ať již v kontextu, či bez něj, urazilo mnoho lidí, a to 2 měsíce před volbami se všemi důsledky. Kdyby Topolánek měl za prioritu zájem ODS( a on to ještě neví, ale i svůj), postupoval by stejně jako Zeman v roce 2002, protože jen tak mohl zvítězit ve volbách outsider Špidla.

___________________________________________________________________________________