Šílená doba odposlechová
Stanislav Balík

Revue Politika 2/2012

Vždycky, když se zdá, že se politická scéna uklidňuje, že vláda pracuje, opozice oponuje, koaliční strany spolupracují a uvnitř stran probíhá demokratická diskuse, v níž se tříbí názory, je třeba zpozornět. Nějaká kauza je na spadnutí. Nejinak tomu bylo v závěru ledna letošního roku. Byť možná za měsíc pomalu nebudeme vědět, o co šlo, v jiné zemi, a snad i u nás v jiných dobách, by šlo o prvotřídní kauzu. Ve voze ministra Dobeše (ne toho tolik kritizovaného, ale Pavla, z dopravy) bylo odhaleno odposlouchávací zařízení. Není třeba činit poťouchlé narážky na vazby jeho osobního řidiče, jehož už mimochodem propustil, na detektivní agenturu ABL, Víta Bártu či na řidičova podobná sledování jiných osob. Co by nás mělo zarazit na první poslech či přečtení, je skutečnost, s jakou lehkostí to bylo vzato na vědomí.

Nepodložené a především později nepotvrzené podezření Jana Kalvody, že je sledován BIS, na začátku roku 1995 málem zbouralo vládu. Plnilo titulní stránky novin dlouhou dobu. Odhalené štěnice (tedy nikoli pouhé podezření či tušení) v autě ministra dopravy máme tendenci odbýt pokrčením ramen a zamumláním si čehosi nepěkného o Věcech veřejných. Nicméně bereme to už jako jakousi samozřejmost, něco, co si nevzrušeně přečteme a zase na to v klidu zapomeneme. Již v pondělí odpoledne, pár hodin poté, co byla kauza zveřejněna, byla na titulních stranách hlavních zpravodajských portálů odsunuta kamsi hluboko dolů.

Ještě víc by nás ale mělo zajímat, jak je možné, že to ministr ihned neoznámil policii, mají-li novináři pravdu. Jestli už toto není podezření ze spáchání trestného činu, pak co už? Anebo mu to přijde normální? Jak se asi chová takový ministr, který ví, že je odposlouchávaný, a to pravděpodobně nejenom v autě? Namísto telefonování volí písemnou korespondenci neviditelným inkoustem? Když k němu přijde někdo na návštěvu, pouští do hovoru nahlas rádio, jak to dělávali odposlouchávaní Státní bezpečností, nebo je vezme na procházku na zahradu, kde si šeptají? Že to je šílené? Ano, je.

Stejně šílené ale je, že v tom Pavel Dobeš pravděpodobně není sám. Nemusíme o každém svém kroku informovat „přátele" na Facebooku, aby mohl být náš život pečlivě monitorován. Pro lidi mající přístup k různým údajům není problém detailně zmapovat náš pohyb podle platby bankovní kartou či lokace uskutečněných telefonátů. Že ve středu Prahy fakticky nelze uniknout sledování kamerou, dokazovali o víkendu aktivisté. A to se ještě můžeme těšit, bude-li to třeba, na úniky přepisů našich telefonátů či záznamů z vyšetřování, bude-li z jakéhokoli důvodu proti nám vedeno.

Hltáme nelegálně získané informace o životě celebrit - těch skutečných i těch v uvozovkách. Jak je probůh možné, že seriózní týdeník přijde se zprávou o tom, co si jeden ze sledovaných vězňů psal přes mobil se svou manželkou? Co je komu po tom?

Není to tak, jak kdysi řekl policejní prezident Jiří Kolář, že když si je člověk jistý, že nic nespáchal, může mu být jedno, zda je odposloucháván. Nemůže mu to být jedno - a pokud ano, pak se definitivně rozlučme s jakýmkoli nárokem na soukromí, intimitu a v posledku vlastně i na lidství jako takové. Pod dohledem bulvárních a poslední dobou i nebulvárních médií se tohoto nároku vzdali „slavní", a tak v online přenosu sledujeme životní pády tu kdysi slavné zpěvačky, tu herce, tu nicky, z níž byla celebrita uměle vyrobena. Skutečně chceme, aby o nás kdokoli mohl vědět cokoli? Umíme si představit život, kde se z jakéhokoli privátna může stát rozhodnutím kdejakého kriminálního živlu veřejno?

Ještě zvláštnější je celá tato událost v kontextu jiném. Souběžně totiž prožíváme šílení okolo ochrany osobních údajů. Uvažuje se o zrušení rodných čísel a jejich nahrazení bezvýznamovým identifikátorem - údajně proto, že z rodného čísla jde poznat, kdy jsme se narodili a jakého jsme pohlaví. Úředník s jeho znalostí si o nás přes počítač může najít téměř cokoliv. Zaměstnavatel se nesmí u přijímacího pohovoru zeptat ženy na to, zda má či chce mít děti. Chce-li základní či mateřská škola vyvěsit na svých webových stránkách fotky ze školních akcí, získává raději předem souhlas rodičů, aby se nedostala do problémů. Podobných příkladů najdeme spoustu.

A přitom vidíme, že pokud někdo skutečně chce, podobná „ochrana" osobních údajů nám je k ničemu. Pokud se odposlech dostane k ministrovi, může se dostat ke komukoli jinému, na koho si zájemce ukáže prstem. Jestli už toto není podnět k radikálnímu konání veřejné moci, nekompromisnímu vyhazování všech, kdo vypustí do médií nelegálně zjištěné informace, pečlivému zvážení, jaké všechny prostředky se smí používat, pak co už?

Nevím, čemu se autor diví. Jo

Nevím, čemu se autor diví. Jo - kdyby se divil tomu, že celý stát včetně ministrů, poslanců a manažerů státních firem řídí jakési podivné skupiny stojící nad zákony, což se omylem provalilo na Slovensku, to by byla jiná. To je totiž příčina. To, že tu onoho tu jiného někdo odposlouchává (všimněte si, že nevíme kdo), je pouze důsledek. Co by tomu asi poslanci řekli, kdyby někdo přišel s návrhem, aby telekomunikační společnosti byly povinny vám vydat zprávu, zda vás někdo odposlouchává, když o to požádáte? Zcela jistě by to zamítli s tím, že by to nahrávalo padouchům v jejich trestné činnosti. To, že právě tito padouši za ochotné pomoci policie a operátorů odposlouchávají bezúhonné občany, kteří jim nevoní, je jim srdečně jedno. Občan jim neplatí, jen je musí blbec zvolit. Platí je ti padouši.
Dzep.

Jakou pozornost by asi

Jakou pozornost by asi podobný objev vyvolal v Turecku, Saudské Arábii? Rusku nebo Číně? Nulovou. Všechno státy, kterým by EU mohla podle slov Nejpravicovějšího závidět. A v pravicovém Česku? Nulovou. My přece nepatříme a nechceme do EU, tak je všechno v naprostém pořádku. Fízlovat je českopravicové, Bárta je navíc Klausův kámoš.

Jaký objev? Myslíte nález

Jaký objev? Myslíte nález odposlouchávacího zařízení? A co jste pro to udělal, aby to vyvolalo větší pozornost? Zeptal jste se toho Dobeše aspoň proč nenahlásil "objev" na policii?

Proč? Copak česká policie

Proč? Copak česká policie vyšetřila někdy něco jiného než drobné přestupky? Kde žijete člověče? Jdeš jak ovce za prorokem z Východu, čemu se divíte? Tam je to naprosto normální, u nás brzo bude. Jsme slované, orient.

Aha, takže když něco někdy

Aha, takže když něco někdy nefunguje, tak to prostě nebudete používat. Nechcete se snažit vysvětlovat lidem, aby používali správné postupy, protože by to tak fungovat mělo a snad bude? A Trošku pomoct v tom, aby to fungovalo? Mám pocit, že vy jste jedním z hlavních adresátů článku. Přitom se cítíte rozhořečen, co jsme to za banánistán když to všichni berou jako normálku...

No jo, kde žiju, co? Ještě pořád mě udivuje, že se nad nějakým stavem rozhořčují právě ti lidé, kteří ho mají na svědomí.

___________________________________________________________________________________