Gajda na schůzích NOF říkal, že Masaryk nese vinu, že nepovolil na začátku bolševického trojčení v Petrohradě roku 1917 zásah legionářů, neboť by to byl konec revoluce. Gajda, v hodnosti kapitána legií, měl v této věci ostrý výstup s prof.Masarykem v Nové Čartoriji. Od té doby se oba neměli navzájem v lásce. Masaryk nikdy nebojoval se zbraní v ruce a ještě k tomu neměl politický rozhled, neboť po celou dobu pobytu v Rusku stranil bolševikům. I u prezidenta Wilsona.

Rozparcelováním Rakouské monarchie, která udržovala po staletí rovnováhu v Evropě, ukázalo se, že zde vznikl „stát na zkoušku“ – Československo. Proto západní mocnosti poslali k nám své pozorovatele, jak si vedeme po získání svobody. Francie k nám poslala generála Pellého, pak generála Mittelhausera a nakonec generála Fauchera. Z Anglie tu byl až do Mnichova Sir Bruce Lockhardt. Přišel do ČSR po pádu bílého admirála Kolčaka. Kolčak byl dobrý černomořský admirál, ale neschopný politik. Měl za náčelníka generálního štábu tajného bolševika, generála Lebeděva. Gajda Kolčaka tehdy varoval, ale Kolčak ho neposlechl. Proto Gajda od Kolčaka odešel.

V r. 1921 napsal tajemník ministra zahraničí Francie Délbos brožurku s názvem „Stát na zkoušku“. Policie na rozkaz shora tuto brožurku zabavovala, neboť na to tlačil klan banditů zleva. V této brožurce bylo mimo jiné napsáno, že se do čela tohoto vyumělkovaného státního útvaru postavil houf politických dobrodruhů, kasinových hráčů, až na několik výjimek (dle mého soudu Kramář, Rašín, Švehla, Stříbrný), které lze označit za politiky mající vlohy řídit stát. Pravdou je, že Masaryk byl proto nucen prezentovat se na veřejnosti jako člověk morální a zásadový. To byla jedna strana tváře Masaryka, patrně zděděná geneticky po matce, křesťance. Druhá strana tváře Masaryka byla po otci Rӧdlichovi a šlo o hroznou povýšenost nad druhými hraničící s opovrhováním prostými lidmi, jak bylo vidět při jedné demonstraci zemědělců před Pražským hradem kolem roku 1923, o kterých se hanlivě vyjádřil (ve smyslu chrochtajících vepřů) svému komorníkovi. To se předávalo z generace na generaci, protože jedině ústně bylo možno zachovat negativní vlastnosti TGM, když zde řádila tuhá cenzura chránící prezidenta Osvoboditele (jako dnes V. Havla). Kritizovat Masaryka na veřejnosti hraničilo se soudem. Takové případy projednávané soudní cestou zde byly (Jakub Deml). Masaryk vyhrával prezidentské volby vždy s odřenými zády. V r. 1927 by Masaryk zvolen nebyl, tehdy by Švehla dostal 65% hlasů. Švehla se vzdal kandidatury ve prospěch Masaryka. Doma mu proto manželka vyhubovala. Mluvil o tom mladý Antonín Švehla, po r. 1948 uvězněný s Václavem Burešem. Pod Švehlou by tehdy došlo k vytvoření „Středoevropské spolkové republiky“, jak si v duchu přál i prezident Wilson. Mohli jsme být druhé Švýcarsko a Hitler by zmizel ze scény, k sudetské krizi by nedošlo a Beneš by nemohl pokračovat v intrikářství, jak se projevoval už od 1. světové války. Sudety se staly pro Čechy sudem střelného prachu a dodnes není politicky nic vyřešeno, vše závisí, kdy dojde v rámci spravedlnosti k prolomení Benešových retribučních dekretů na podkladě znalosti historie. I prezident Klaus se toho bojí jako čert kříže. A tak budeme čekat, jak zasáhne Nemesis, když většina lidí nezná historii v její pravdě. Stát na zkoušku má od roku 1918 teď další etnikum navíc – Cikány, dnes Romy.