Stále hledám chybu v sobě, když nejsem schopen nikomu vysvětlit, že důkazem korupce je to, že Ministerstva financí a spravedlnosti dosud trvají na legitimnosti toho, že ze soudem potvrzeného zisku po zdanění ve výši 480 miliónů korun za rok 2000 nebylo nutno zaplatit ani korunu daně. Chápu to u ekonomicky nevzdělaných právníků soustředěných na ždímání klientů, ale nemůžu to třeba pochopit u obětí konkurzních mafií či bojovníků proti bolševikům, které jsem mylně chápal i jako bojovníky proti dominanci státní moci.

    Teď jsem zas měl příležitost pročítat v mé nepřítomnosti nashromážděné noviny a časopisy, abych v tom velkém zrcadle naší reality pochopil. Jsme všichni velmi podobní těm, kdo kvůli třicetikorunovým poplatkům volí Paroubka. Věříme, že Obama, Sarkozi a Paroubek budou vědět, která kola roztočit, aby nám z Číny a Asie vůbec vrátili naši práci za naše ceny. Co mne k tomu vede? Zavedený týdeník obhajoval cenu Pandurů a absenci korupce tím, že nám prý hrozila arbitráž. Když pominu nesmyslnou výši takové hrozby, pak mi vadí, že nikomu nevadí, že se v té fabulaci mělo jednat o škodu na americké investici v Rakousku. Nikdo nechtěl, aby bylo vysvětleno, jak taková škoda by mohla být přičtena České republice a co může mít společného s dohodou o ochraně investic mezi námi a Rakouskem?

    Pochopit nepochopitelné se to dá z toho, že za na Pandurech „ušetřené“ peníze jsme si koupili další obrněnce, které si armáda přeprojektovala tak, že je má dokonce bez záruky výrobce, který se na tom odmítl autorsky podílet. Tohle všechno je u nás možný. A stále trváme na volebním systému, který vybírá představitele většinové koalice průměrných s podprůměrnými vybírané k obrazu jejich. Absolutně a ve všem odmítáme soutěž a v politickém systému osobní vazbu a odpovědnost konkrétního poslance či zastupitele ke konkrétním voličům. Odmítáme si vybírat úspěšné.

    Tohle vše má dalekosáhlé důsledky. Uvedu jen několik perel. Jeden z nejzavedenějších ekonomických komentátorů v televizi tvrdil, že platy zaměstnanců států můžeme snadno zaplatit z prodeje ČEZu a státních lesů. Pak se v té televizi sejde elita ekonomů a shodne se, že nemá význam opřít důchody o důchodové fondy, když se prokázalo zhroucení kapitálových trhů. Zas ten marxismus vylezl jak čertík z krabičky. Co tedy bude v pokrizovém blahobytu, když ne kapitalismus? Smiřujeme se s tím, že se vrátíme k severokorejskému či kubánskému plánovanému hospodářství? Tahle ignorace má vliv i na to, jak se zde daří rudým sociologům. Ti ve svém štvaní proti bohatým absolutně ignorují, že značnou část globálního kapitálu, to je bohatství, tvoří úspory na penze, které politici a jejich sociálně závislí voliči politickými zásahy do ekonomiky totálně plundrují.

    A nakonec jsem četl šéfa významné ekonomické fakulty, který, kdyby věděl, který náš průmysl převezme otěže pokrizového růstu, pak by koupil jeho akcie. Tím jen přiznal, že na té významné ekonomické fakultě nevědí, že už není téměř žádný český průmysl, do jehož akcií by šlo investovat, a už vůbec nejsou podmínky k tomu, aby něco takového nového a perspektivního tady vzniklo. Navíc je tu ještě ta hrozba sankčního zdanění. Kde by se našel politik, který by byl schopen lidem vysvětlit rizika sociálního státu, když tu nejsou ekonomové, kteří by to vysvětlili politikům?

    Proto ani to ESO nemůže ODS moc pomoct, protože skuteční odborníci by Topolánkovi poradili, že Paroubek chce panu Václavu Dobrákovi dát do ruky klobouk žebráka, když jeho zaměstnavatel pod tíhou financování sociálního státu zbankrotuje, a dětem Marie Slušné dát na záda obrovské rance dluhů, za žebračenky, které od Paroubka jejich rodiče dostanou.