EU musí být unií konkurenceschopnosti
Petr Nečas

 

Lidové noviny

Pojmy "politická unie", "hospodářská unie" a "fiskální unie" v posledních měsících zaplňují stránky většiny západních a mnoha domácích deníků. Dosavadní pravidla fungování eurozóny, tedy měnové unie, se ukázala jako zcela nedostatečná a odpovědí má být podle mínění většiny evropských politiků další velký posun evropské integrace k těsnější spolupráci.

S tímto závěrem souhlasím. Měnová unie skutečně nemůže fungovat bez významných přesunů pravomocí v oblasti rozpočtové politiky a politiky hospodářské na evropskou úroveň. To je holé konstatování faktu, které vůbec nesouvisí s tím, zda jsem takovému vývoji osobně nakloněn, či nikoli. Jedinou alternativou by bylo otevřeně si přiznat neúspěch, předčasnost vytvoření jednotné měny a následně se navrátit k národním měnám. 
 
Podstatné ovšem je nalít si čistého vína a uznat, že taková proměna fungování eurozóny vyvolává pro dosavadní nečleny zásadní otázku, zda se za těchto podmínek společné měny účastnit. Odpověď na ni není triviální. Je nutné důkladně a racionálně zvážit všechny argumenty pro takové rozhodnutí. Bylo by proto chybou bez koncepčního a strategického přístupu rozhodovat o jednotlivých dílčích krocích, ať jde o podpis fiskálního paktu, nebo o budoucí podpis smlouvy o evropském stabilizačním mechanismu spojeném s masivními transfery našich peněz. V tuto chvíli musí začít kvalifikovaná politická debata o našem vztahu ke společné měně. Tvrdit, že rozhodování o euru je "ještě daleko", a nejlépe současně upozorňovat, že jsme se k tomu již zavázali (jako by nedošlo k podstatné změně závazku), je dětinské. 
 
Na současné problémy eurozóny nahlížejme nikoli z hlediska pasivního hráče, který jen přijímá či odmítá, co je mu nabídnuto. Především bychom se měli zabývat tím, co v současné situaci sami od Evropské unie i eurozóny očekáváme a jaké priority tu chceme prosazovat. Jednoznačně tvrdím, že dosavadní kroky, jakkoli nezbytné pro stabilizaci eurozóny, jsou jen jednou částí řešení. Aby však byly důvěryhodné, musí se všem měřit stejným metrem. Sankce hrozící Maďarsku, přičemž obdobné ekonomické problémy má většina evropských zemí, toho nejsou nejlepším dokladem. Tou druhou částí je nastartování růstu a obnova konkurenceschopnosti evropských ekonomik. Na rozdíl od té první se přitom netýká primárně eurozóny, ale celé sedmadvacítky. 
 
Bez zásadní vzpruhy své konkurenceschopnosti se státy, které mají dnes obtíže, přes masivní vnější pomoc dostanou během krátké doby do stejné situace. Proto je kromě rozpočtových škrtů zapotřebí zaměřit se i na prorůstová opatření. To ovšem zdaleka neplatí jen pro postižené státy na jihu Evropy, ale pro všechny země EU, nemají-li se během několika let ocitnout společně na periferii světového hospodářství (i když se budou vzájemně ujišťovat o tom, že jsou v "evropském jádru").

Obnova vnitřního trhu a volného obchodu

Bylo by ovšem chybou se domnívat, že jediným správným řešením je fiskální stimulace růstu. Evropa nyní potřebuje zejména obnovu agendy vnitřního trhu. Je neúnosné, že téměř dvě třetiny sektoru služeb nejsou součástí společného trhu a Evropská komise dělá jen velmi málo pro to, aby to změnila. Stále nemáme jednotný evropský patent. Je nepochopitelné, jak málo aktivní je EU ve věcech jednotného digitálního trhu. V oblasti energetiky jsme jedním z několika států, které implementovaly klíčový třetí energetický balíček, posouvající významným směrem dál liberalizaci tohoto sektoru. 
 
Zdá se, jako by se v Evropě objevoval významný proud, jehož cílem je blokovat další integraci tam, kde má smysl zejména, tedy v odstraňování bariér mezi evropskými ekonomikami. Namísto toho se hledají náhrady s bombasticky znějícími názvy, jež jako by měly zakrýt neschopnost našeho společenství být více aktivní tam, kde je to nejvíce zapotřebí. Místo podpory konkurenceschopnosti se pod heslem "hospodářské unie" stále častěji chápe jen sbližování daňových a sociálních systémů, které ve skutečnosti konkurenceschopnost podvazuje a likviduje i zdravou soutěž mezi státy EU ve vytváření prostředí příznivěji naladěného podnikání a hospodářského růstu. 
 
Harmonizaci daní v EU, jež by prospěla spíše státům, které svou nízkou konkurenceschopnost chtějí vnutit i ostatním, skutečně nepotřebujeme. Zvláště pokud se v argumentaci vytrhuje jeden typ daně (třeba firemní) bez ohledu na další související položky, třeba zdanění práce. Opravdu nepotřebujeme systém, kdy budou mít všechny státy Unie sice stejný, ale v celosvětovém kontextu zcela nekonkurenceschopný model ekonomiky. Jediným řešením jeho udržitelnosti by pak ostatně muselo být uzavření evropského hospodářství před světem. 
 
Ve skutečnosti je nutný pravý opak. Unie by měla co nejdříve dokončit jednání o dohodách o volném obchodu s Indií, Kanadou, státy Východního partnerství, ale i dalšími klíčovými hráči světa. Namísto vzájemně recipročního protekcionismu potřebujeme vzájemné otevření a evropskou proexportní politiku.

Zaměřme unijní rozpočet na podporu růstu

Má-li být takové otevírání vůbec co platné, musíme také učinit naši výrobu konkurenceschopnou. Cestou k tomu není ani tak snižování nákladů a sociálních standardů, ale investice do nových technologií, inovací, vědy a výzkumu. Právě zde může - a měla by - být Unie velmi aktivní. Zatímco dosud byl její rozpočet založen na "tupých transferech" bez náznaku skutečné podpory růstu a konkurenceschopnosti, nyní je nezbytné jej od základů změnit a soustředit podporu do oblastí, kde je peněz nejvíce zapotřebí, jako je například věda a výzkum. Bez ohledu na národní egoismy, vedené pouze snahou dostat co nejvíc peněz do "národní obálky" bez ohledu na účel a smysluplnost. Na unijní rozpočet nahlížejme z hlediska zájmů evropské ekonomiky a evropské konkurenceschopnosti jako celku. 
 
Samozřejmě větší koncentrace společného rozpočtu na růst a konkurenceschopnost nemusí znamenat jeho navýšení. Jde o to, utrácet lépe, nikoli nezbytně více. Případné škrty - ospravedlnitelné jistě i situací v národních rozpočtech - však nesmí zasahovat právě ty agendy, které jsou z hlediska uvedeného cíle klíčové. K nim patří jistě i kohezní politika, pokud bude fungovat lépe než doposud a nestane se "sladkým jedem", který povede jen k dlouhodobé závislosti. Není jistě náhodou, že dnešní státy s problémy byly dlouhodobě největším příjemcem kohezních peněz. Tato skutečnost se však nesmí stát obecným argumentem proti politice soudržnosti, ale spíše mementem vedoucím k jejímu většímu provázání s klíčovými růstovými agendami. 
 
Ano, "více Evropy", ale tam, kde je to zapotřebí Chci zdůraznit, že Česká republika je mezi zeměmi, které prosazují, aby Evropská unie byla aktivnější v prorůstových agendách, podpoře vnitřního trhu, konkurenceschopnosti a evropského průmyslu. Společně s dalšími dvanácti kolegy premiéry jsme v tomto duchu zaslali předsedům Evropské komise a Evropské rady dopis vyzývající ke zrychlení integračního procesu v této oblasti. Možná se to někomu může zdát v kontextu současných diskusí paradoxní, ale naše vláda patří k velmi prointegračně orientovaným. Pouze si konečně musíme uvědomit, že diskuse v Unii se dnes nevede o to, zda je více, nebo méně Evropy, ale o to, jakou má mít další integrace podobu a na které oblasti má být zaměřena. 
 
Nenechme se proto zmást těmi, kdo "svou" podobu integrace prezentují jako jedinou správnou a evropskou a zastánce jiných modelů odsuzují jako špatné Evropany. Paradoxně jsou to ostatně většinou lidé, kteří o skutečném prohlubování sjednocování v klasických jádrových oblastech evropské integrace nechtějí ani slyšet a tento svůj odpor pouze umně zaobalují do hávu na odiv vystavovaného verbálního evropanství založeného jen na formě bez obsahu. Ostatně fiskální pakt přenáší řadu pravomocí na evropskou úroveň a mění rozhodovací procesy v eurozóně, aniž by za to poskytoval skutečně přísná pravidla rozpočtové disciplíny, kterou tato unie potřebuje jako sůl. 
 
Doufám proto, že jím založená "fiskální unie" bude co nejdříve doplněna skutečnou "unií konkurenceschopnosti". Ta se nemusí opírat o žádné honosné pakty a změny primárního práva Evropské unie, ale o každodenní aktivitu Evropské komise i členských států v oblastech, kde už dávno aktivní být mohou, a pouze jim to zatím nejde.

Stát nejen že neumí přinášet

Stát nejen že neumí přinášet skutečné inovace, náš stát neumí ani kopírovat dávno světem prověřené a známé, nechává bujet vliv úřadů jak rakovinu de facto proti vlastnímu obyvatelstvu. Nečas a jeho vláda jsou věrní služebníci takového státu a levičáci samozřejmě ještě víc. Ve skutečnosti český stát háže svými krkolomnými úředními postupy a byrokracií klády pod nohy všech aktivit přinášejících skutečný rozvoj. Politici a úředníci touží mít pod kontrolou vše a ze všeho dostat odsypáno s nenasytností stále nechutnější, jinak narážíte na nepřehlednou změť vzájemně si odporujících předpisů. Rozvoj si stát představuje jednoduše - vzít prachy jedněm a dát je komu bude chtít. Tak to samozřejmě vůbec nefunguje. Veškeré jejich řeči o podpoře rozvoje a blablabla beru úplně stejně jako tytéž směšné kecy kdysi od bolševiků. Mají jediný efekt - další ztrátu pozic země kdysi z nejvyspělejších. Jediná naděje normálních lidí pro život v slušném prostředí je přesun maxima pravomocí do zemí se slušnější a inteligentnější správou. Ale všichni dobře přisáté pijavice už vědí, že by to byla pro ně těžká rána a budou se tomu bránit všemi prostředky.

Radičová mě "nakrkla", Falbr

Radičová mě "nakrkla", Falbr překvapil: "Europoslanci ČSSD i místopředseda strany Lubomír Zaorálek nesouhlasí se svým stranickým kolegou Richardem Falbrem, který poděkoval premiéru Petru Nečasovi (ODS) za nepodepsání evropské smlouvy o fiskální odpovědnosti. Poslanec Evropského parlamentu Falbr poukázal na to, že dokument odmítla i Evropská odborová konfederace."

Asi mluvil ze spaní.

Asi mluvil ze spaní.

Článek je skutečně čitelný,

Článek je skutečně čitelný, má logiku a má řadu pravdivých tvrzení. Evropa může ve světové soutěži uspět jedině tím, že zvýší svoji konkurenceschopnost vůči ostatním velkým účastníkům soutěže.

Je ovšem zcela jasné, že asijským a jihoamerickým gigantům nemůže Evropa konkurovat cenou pracovní síly. Respektive můžeme, ale tím bychom se dostali na jejich životní úroveň. A to snad nechceme.

Je otázka, do jaké míry může Evropa ostatnímu světu konkurovat v oblasti finančních služeb jednak jejich necentralizací, jednak zatím obtížnější dostupností kapitálu v rámci EU. Přitom největší kapitálová dostupnost v Evropě je ve Švýcarsku, které je mimo EU.
Přitom finanční záležitosti jsou neustále přemílány nahoru a dolu bez valného výsledku.

Základním problémem ovšem je evropská výrobní základna. Ta se v poslední době zaměřila spíše na spekulativní finanční transakce, než na posilování technologické konkurenceschopnosti a zvyšování skutečné produktivity práce. Klasickým příkladem je ČEZ. Aniž by od roku 2000 došlo k podstatným technologickým změnám, vzrostl zisk ČEZ z 5,7 mld. Kč na 52 mld v roce 2009. Teprve potom, po krachu posvátných finančních býků se začal zisk ČEZu zmenšovat.

Lisabonská výzva byla plácnutím do vody a Evropa se stává stále závislejší na dovozech, a to jak z hlediska kvantity, tak i technické úrovně. Přitom kupní síla Eurozóny ve srovnání s ostatními regiony výrazně klesá.

Na USA jako lídra vývoje Evropa nemá a mít nebude, protože USA udělají vše (včetně omezení výdajů na obranu) aby se udržely na špici. Ostatní regiony mohou volit jednu ze dvou alternativ - buď tvrdý vzájemný konkurenční boj nebo vzájemná spolupráce. Zatím vše směřuje k první možnosti, přičemž evropské firmy dělají vše, aby ve jménu dočasného zisku zvyšovaly konkurenceschopnost svých konkurentů.

Je ale legrační radit, co by měla dělat Evropa, když si ČR se svou konkurenceschopností neví rady vyžívá se v paliativních neperspektivních škrtech.
Krokem číslo jedna by měla být v období relativně laciných peněz podpora reálné ekonomiky s vysokou investiční potřebou s vysokou technologickou úrovní, sociální důležitostí, vysokou úrovní vynaložené práce a strategického významu, zajišťující především potřeby vnitřní poptávky. To je ale nejen finanční záležitost, ale záležitost organizační. Stav, při kterém je např. doba potřebná na to, sehnat povolení na výstavbu určitého objektu podstatně delší než jeho samotná výstavba je trvalou brzdou pokroku, protože po ukončení je objekt morálně i technologicky zastaralý.

Podpora drobných živnostníků je sice hezká, ale na drobných živnostnících ( máme jich již pře 1 mil.) nelze budovat společenský pokrok. Ten vyrůstá do značné míry ze středních podniků, které jsou schopny rozvoje.

Celá Česká republika se bude v krátké domě muset smířit s narůstajícími cenami vstupních materiálů. Je to sice tvrdé, ale je to jediná příležitost jak se zbavit přebytečného tuku. A to ve všech oblastech. Zejména v oblasti správy na všech úrovních je toho tuku na bečky sádla.

Netroufám si ani říci, že podpora by měla být zaměřena především na oblast slibující technicko-ekonomický pokrok a ne na konservaci a zmnožení stávajícího stavu. Proto je např. současná výstavba technicky zaostalých a navíc neobyčejně předražených dálnic do určité míry nonsensem. To si někdo myslí, že za šedesát let se budou věci stále převážet současnými automobily po dálnicích?

K aktuálnímu problému, který se dnes bouří na ulicích lze říci jenom jediné. Úsilí státu ale i podnikatelů by mělo být zaměřeno především na výchovu a společenské uplatnění nositelů vědeckotechnického a ekonomického pokroku, tak jak dělal můj obdivovaný Baťa. Až budeme mít navíc, dáme navíc. Cílem by nemělo být aby 40% populace mělo vysokoškolské vzdělání, když to vzdělání je společnosti na nic.

Pole nadávkám otevřeno!

Nadávky sem a nadávky tam,

Nadávky sem a nadávky tam, ale pan Hrbek tam má buď překlepy nebo rovnou nepravdy. ////

"USA udělají vše (včetně omezení výdajů na obranu) aby se udržely na špici." -- Ale na špici se dostaly a jsou tam DÍKY výdajům na obranu, ze kterých se financuje výzkum a vývoj. Viz Manhattan. Programy jako Apollo byly mimořádná vybočení, stěží opakovatelná. ////

"Ostatní regiony mohou volit jednu ze dvou alternativ - buď tvrdý vzájemný konkurenční boj nebo vzájemná spolupráce." -- Kdo, proboha, dokáže odhadnout, co je pro konkurenceschopnost celého regionu prospěšnější - když se jednotlivé firmy budou předhánět nebo když budou spolupracovat? Osobně bych více sázel na první alternativu - všichni proti všem. Představa, že EUropské firmy budou "spolupracovat", pod moudrým bruselským vedením, je pro mne děsivá. ////

Kontrolní dotaz - vědí všichni zdejší komentátoři, jak probíhají Bruselem sponzorované projekty? ////

Je oblíbenou tézí zelených

Je oblíbenou tézí zelených mozků, že výdaje vynaložené na obranu mají celospolečenský užitek. Jistě, že se z toho něco využije, ale je to jen zlomek z promarněných peněz. Rozhodně by byl efekt větší, kdyby se prostředky vynaložily na civilní technologický vývoj přímo.

Pojmem region, jak vyplývá z mého příspěvku jsem označil USA, Evropu, Asii, atd. Tedy "představa, že evropské firmy budou spolupracovat pod moudrým bruselským vedením" je mimo mísu.

Jinak, jak jsem napsal, věřím spíše na to, že tyto "regiony" budou mezi sebou technicky a ekonomicky bojovat.

Jak ukazuje situace, dochází u některých evropských firem (Shell, BP, Elf, ING, AXA, Volkswagen) nejen k posílení jejich celoevropské pozice, ale i pozice světové. Stejně tak již pronikly do Evropy např. některé firmy asijské (např. japonské Toyota, Honda a obdobnou snahu mají firmy jihokorejské).

Jen jsem si nevšiml, že by k firmám budujícím si celosvětovou pozici (jako byl např. za první republiky Baťa) patřila nějaká česká firma. Měli jsme i výrobky s dobrou pověstí a slušnou sériovostí (např. tramvaje, lokomotivy, textilní stroje), ale to je vše pryč.

K zelenému mozku se hrdě

K zelenému mozku se hrdě hlásím. Je oblíbenou tezí podělaných humanistů (není míněno jako urážka komentátora, zde na Kladensku je to terminus technicus pro jistou společenskou skupinu vyznačující se zcela charakteristickým uvažováním), že (libovolný) stát dokáže efektivně "prostředky vynaložit na civilní technologický vývoj přímo". Ten stát ty peníze vždycky raději nechá prožrat nemakačenkům, výměnou za volební hlasy. Nebo je nacpe do politického projektu, který technologii nepostrčí kupředu ani o milimetr - viz např. Galileo. ////

Lhostejno co jste mínil výrazem "regiony", zda kraje nebo kontinenty nebo třeba galaxie. Stejně nikdo neví, zda je výhodnější spolupráce nebo konkurování si. Tudíž řešíte irelevantní problém. ////

Vážený pane Kocourku, tak

Vážený pane Kocourku,

tak trochu si odporujete, protože říkáte že stát není schopen efektivně vynaložit prostředky na civilní technologický vývoj přímo. A na vojenský technologický vývoj ano?

Dovoluji si upozornit, že v současné době stojí jeden špičkový tank cca 5 až 10 mil. USD, špičková stíhačka 250 až 300 mil USD a špičkový bombardér 1500 až 2100 mil USD (jeho kilogramová cena je vyšší než kilogramová cena zlata). Po uplynutí jejich životnosti se prodávají za kilogramovou nepřevyšující 1 USD. To jsou "efektivně" vynaložené prostředky!

Tak trochu opomíjíte, že v současné době (ve skutečnosti již od čtyřicátých let minulého století) není základní vědeckotechnický skok možný bez podpory státu. Žádná jaderná energetika by nevznikla bez podpory státu. Žádný kosmický výzkum se neobejde bez podpory státu. Žádný základní výzkum podstaty hmoty se neobejde bez podpory státu. Atd., atd.

Pokud by, zcela náhodou, Česká republika uvažovala o zvyšování svoji konkurenceschopnosti, tak by to určitě neměly být pomocí státních investic do rozvoje speciální výroby. Musela by ale:

1. Vytvořit státní investiční banku poskytující nízké úvěry (na rozdíl od současných bank, které především podporují prožírací spotřebu)
2. Podporovat základní modernizaci výrobní základny pomocí špičkových technologií a výrobu inovovaných produktů dlouhodobé spotřeby.
3. Podporovat výchovu vysoce kvalifikovaných pracovníků schopných zavádět a používat moderní technologie.
4. Podporovat výchovu špičkových pracovníků schopných vyvíjet nové špičkové technologie a špičkové výrobky.
5. Podporovat průmyslovou a zpracovatelskou výrobu zaměřenou na snížení objemů dovozů.
6. Podporovat výchovu špičkových ekonomů schopných pozitivně uvažovat v dlouhodobých perspektivách (a ne "naši vnuci si to vyřeší sami") a ne v perspektivě volebního období.

Znovu zdůrazňuji, že prvním technicko-ekonomickým cílem současného státu by měla být urychlená dostavba Temelína s maximálním využitím "české" výrobní báze.

Naším vzorem musí být Švýcarsko, Švédsko, Rakousko, Belgie, které svojí průmyslovou a zpracovatelskou výrobou několikanásobně převyšují Českou republiku.

S pozdravem

(jenom na okraj tématu -

(jenom na okraj tématu - dnešní Macek)

"co nám přinesou studenti ze Slovenska - podle průzkumů nadpoloviční většina těchto studentů se po absolutoriu nevrací na Slovensko, ale zůstává *pracovat* v ČR, a tudíž svými daněmi (a odvody atd.) přispívají do rozpočtu ČR. Před cca půl rokem jsem dokonce někde zahlíd studii (bohužel nejsem schopen dohledat na ni odkaz, takže je to neověřené), že studenti ze Slovenska jsou pro ČR hodně výhodný byznis, protože v dlouhodobém pohledu na jednu vydanou korunu z rozpočtu přinesou více než tři koruny zpět."

Ten Váš "byznis" (asi podle

Ten Váš "byznis" (asi podle vzoru "hnis") je pro mne silná káva.

Sorry, mirku, to byl kytát.

Sorry, mirku, to byl kytát. Já nic, ja paste&copy only.

Temelín rozhodně ANO! Jako

Temelín rozhodně ANO! Jako spoluautora jedné (IMO dost podstatné) součásti Temelína zrovna mne o tom přesvědčovat nemusíte. I v mnoha ostatních věcech (ale ne ve všech) s vámi v podstatě souhlasím. Co se týče státní "podpory" toho či onoho, zejména ve školství, nejlepší (avšak žel nedosažitelnou) státní podporou by bylo, kdyby do toho stát prostě jen nestrkal rypák. ////

Špičková stíhačka 250 až 300 mil USD, atd. -- No a co má bejt? Čím mám podle vás kontrovat? Přehledem státních výdajů na civilní projekty, z nichž nevzešlo užitečného VÚBEC NIC? Něco jiného je, když soukromé firmy soutěží o státní zbrojní zakázku (doporučuji vynikající film "Aviator" o Howardu Hughesovi), a něco jiného ty vaše "státní investice do rozvoje speciální výroby". Mně by se třeba líbilo, kdyby ČR vypsala soutěž o zbrojní zakázku na cca 200 robotických miniaturních tanků pro činnost v Afghanistánu. A rovnou by tam účastníky soutěže nechala testovat, v ostrých bojových podmínkách. Třeba by to nakonec rádi nakoupili i amíci. ////

Jako Tamaru? S pozdravem

Jako Tamaru?

S pozdravem

První věta páně Hrbkovy glosy

První věta páně Hrbkovy glosy je na jeho zvyklosti nečekaným výrazným oceněním, které je snad historické a unikátní prvotinou ve vztahu k vládní garnituře.
Nic na tom nemění, že považuje hrubou analýzu, která správně vyhodnotí problémy s řešením, za nějaké legrační radění EU. Přesto by bylo prospěšné, aby v duchu těchto myšlenek vystupovali naši vládní činitelé v orgánech EU, čímž by podpořili snahu EU reformovat s prioritou ekonomickou, namísto dnešního politikaření za vznik federace, ať to stojí, co to stojí.

Hele, Chmelařův dealer.

Hele, Chmelařův dealer.

Podle mého skvělý článek po

Podle mého skvělý článek po všech stránkách se spoustou správných myšlenek k rozvoji Evropy jak uvnitř, tak i navenek - 2/3 služeb stále mimo spol. trh, "tupé " transfery na úkor prorůstových opatření, jako jsou nové technologie, inovace, věda a výzkum,atd. Podtrhl bych "předčasné" pro aktivity, ke kterým doba dosud nenazrála, a které vyvolávají zbytečné politické komplikace škodlivé pro Evropany vč. zastánců tuhé integrace. Jak víme -tlak vytváří vždy silný protitlak.

K hodnocení Gardnese se

K hodnocení Gardnese se přidávám. Pomohou média zviditelnit fakt, že 2/3 služeb jsou mimo spol. trh? Co na to EK a Evropský parlament?

S jinak myslícími lze polemizovat. S hluchým a slepým to bohužel nejde... Pařez zůstane pařezem, vůl volem, ale takový je život.

Koncepční text. Domnívám se,

Koncepční text.

Domnívám se, že je určen zejména do brusele a štrassssburku Nad Rýnem. Snad si to tam souzi pořádně přečtou.

Vážený příteli, nemělo by být

Vážený příteli,

nemělo by být správně "strašburg"?

S pozdravem panu ředitelovi

Evropa je konkurenceschopná

Evropa je konkurenceschopná už jedině díky vyspělým technologiím německých firem a pár firem z jiných západoevropských států. Němci si v tom fiskálním paktu snad dokáží udělat pořádek, aby jim žádní politici z Bruselu nebo Paříže nebo Prahy nebrzdili jejich ekonomiku svými zázračnými recepty na konkurenceschopnost. Český stát může pomoci jedině ničením veškeré přebujelé byrokracie, odhadem o 30-50% a nestrkat nos kam nemá, nic víc. Nastavit ideální podmínky a ty držet, neměnit neustále pravidla. Tedy přesný opak toho, co vidíme v Česku.

Ale vůbec ne. Tyhle posty

Ale vůbec ne. Tyhle posty jsou pro ty přizpůsobivé čechy, já mezi ně rozhodně nepatřím. Já budu zase jako potenciálně podvratný živel spokojeného života dokonale přizpůsobených čecháčků. Čecháčci budou zaručeně nejspokojenější, ale tak je to vždycky.

___________________________________________________________________________________