Soudruzi vždy bezohledně sledovali svoje zájmy a bezpáteřnost byla je a bude jejich průvodním znakem. A tak se nelze divit tomu, že jakmile se v srpnu 1939 soudruh Josef Stalin skamarádil se soudruhem Adolfem Hitlerem, byla bolševická protinacistická horlivost ta tam. Nebylo to konec konců poprvé, kdy se nacisté spojili s komunisty. Například už v roce 1932 při stávce tramvajáků v německé metropoli v Berlíně vytvořili místní rudí a hnědí rabijáti společné stávkové hlídky proti stávkokazům.

Od podzimu roku 1939 až do června 1941 byli tedy na příkaz ruských bolševiků nejhoršími nepřáteli lidstva angličtí imperialisté, kteří prý chtějí pouze uchovat své kolonie a proto vedou válku, kdežto Hitlerovo Německo touží po míru.

V duchu pokynů z Moskvy proto rudí rozvraceli morálku vojáků a v těchto těžkých chvílích pro celou okupovanou Evropu vyvolali vzpouru části mužstva ve výcvikovém táboře v Cholmondeley.

Bylo to velmi nebezpečný podnik. Ze zhruba kolem 4000 československých vojáků se vzbouřilo něco přes pět set mužů, většinou bývalí španělští interbrigadisté, komunisté a jejich stoupenci. Ti tak dali najevo, že nechtějí bojovat proti Hitlerovi. Naštěstí tito zločinci podcenili vlastenectví a skutečné protinacistické smyšlení velké většiny československých vojáků, kteří je nepodpořili. Zásluhu na krachu tohoto komunistického podniku mají kromě jiných také budoucí hrdinní parašutisté shodou okolností tři Josefové - Bublík, Gabčík a Valčík. Ti se razantně postavili proti této vojenské vzpouře a přesvědčovali i ostatní vojáky, aby se do ni nezapojili. To se jim povedlo a patří jim za to dík.

Zločinnost této akce je o to výraznější, že přišla v době, kdy bylo známo, že nacisté v protektorátu Čechy a Morava rozpoutali proti Čechům rozsáhlé kruté represe. Brutálně potlačili demonstrace 28. října 1939 při nichž zahynuli dělník Sedláček a medik Opletal, popravili představitelé českého studentstva, zrušili české vysoké školy a do koncentračních táborů deportovali české studenty, uvěznili a povraždili tisíce lidí.

Proto řešením neměly být pouze odzbrojení a internace vzbouřenců, ale v souladu s platnými čs. vojenskými zákony tresty nejvyšší, tedy poprava minimálně vůdců vzpoury spáchané v době, kdy Československo zastoupené londýnskou vládou bylo ve válečném stavu s hitlerovským Německem a jeho satelity.