Než mne študáci ukamenují za mé tvrzení o školném, musím to honem doplnit. Problém není 10 tisíc za semestr, ale celkové náklady, které jsou se studiem spojeny. Ubytováním a stravováním počínaje, nákupem studijních materiálů konče. Pokud se sociální demokraté a další odpůrci školného ohánějí omezenou dostupností vzdělání z důvodu finanční náročnosti, pak by měli chtít docílit skutečné nezávislosti studentů na rodičích. Ono totiž ne každý si může z platu dělníka ve fabrice nebo pokladní v supermarketu dovolit finančně podporovat svého potomka na studiích. Stát by neměl být pouhým plátcem vzdělanosti tak, jak je tomu nyní, ale měl by být garantem pro půjčky studentům. Dnes není možné získat úvěr na studia, nemá-li dotyčný po vzdělání prahnoucí jedinec majetek na ručení bance. Přitom právě náklady se studiem jsou kamenem úrazu.

Tvrdím, že každý rozumný člověk ocení přínos, který mu vzdělání přináší, a kdyby se za to mělo platit v plné výši, jako tomu kdysi bylo, stejně by studovali. Vyhodnotili by si budoucí přínos, společenské postavení, šance na úspěch a další pozitiva. A to se netýká jen vysokoškolského studia, ale i středního a základního. Jen blbec by se nechtěl naučit číst a naši studenti hloupí nejsou.

Lékem na současný stav by mohla být půjčka na celé studium, tedy na všechny náklady se studiem spojené. Klidně i na školné. Pokud dotyčný v životě díky svému vzdělání uspěje, bude jeho plat nadprůměrný a svá studia si zlomkem z platu uhradí. Výhodou by byla i hráz proti zneužívání studia „věčnými studenty“ a těmi, kteří za peníze daňových poplatníků vystudují a pak pracují v zahraničí. Vzpomeňme na reportáž naší bulvární ČT, která ukázala lékaře, bydlícího v Česku (za zdejší náklady), vystudovaného v Česku (za naše daně) a pracujícího v Rakousku (za jejich mzdy).

Proč má ona pokladní nebo dělník ze svých daní platit studium někomu, kdo bude léčit u sousedů nebo jim nabídne právní služby za cenu, kterou si nemohou dovolit? Jak k tomu přijde podnikatel, který si musí před (!) zahájením své činnosti zainventovat své podnikání? Každý řezník nebo hostinský si musí koupit vybavení, technologii, pronajmout prostor, splnit m tisíce předpisů a zaměstnat pracovníky. Vyhlídky nejisté, riziko veliké a pomoc žádná.

Další argument pro zavedení školného alespoň v té navržené výši 10 tis. za semestr je pohled na soukromé školství. Proč někdo může platit 50 či 80 tis. za akademický rok a někdo není schopen zaplatit ani část? Není to tím, že by soukromně studovali jen bohatí. To je účelová lež odpůrců školného! Znám osobně řadu lidí, kteří si na takové studium museli půjčit nebo platí v měsíčních splátkách, případně jim pomáhá zaměstnavatel.   

Nechci říci, že studenti nemají také svou pravdu, ale v neklidném týdnu zaznívají jen jejich argumenty, proto chci ukázat i jiný pohled. Domnívám se, že úvěr na všechny náklady, spojené se studiem, by vysokoškolákům dal opravdovou svobodu a možnost vlastního rozhodování, nezávislého na finančních možnostech rodičů. Základem však je, že by byla stanovena procentuální výše splátky (např. 3 – 5%) z výdělku po absolvování a dotovaný úrok. Tím by byli chráněni i ti, kteří nebudou příliš úspěšní a dobře honorovaní.