Na opakovanou otázku redaktora časopisu LUI jsem odmítl zjednodušeně charakterizovat homosexuály plochými přívlastky. Opakovaně jsem vyjádřil, že charakter člověka neurčuje to, zda je homosexuál. Totéž platí samozřejmě i pro lidi různé národnosti, vyznání či etnického původu.

To je základní princip, který vyznávám celý život. Dokládá to i moje dosavadní politická aktivita a všechna rozhodnutí. Jsem člověk, který své tolerantní a liberální postoje nedeklaruje, ale žije. Mimo jiné i proto jsem svolil s rozhovorem pro časopis LUI. Nikdo mě nemůže obviňovat z jakéhokoli xenofobního postoje či netolerance.

Premiérovi Janu Fischerovi i ministrovi Gustavu Slamečkovi jsem vše osobně vysvětlil. Svými výroky jsem je rozhodně nechtěl urazit.

Svými slovy jsem se také v žádném případě nechtěl dotknout ani nedotkl současných českých církví a už vůbec ne věřících. Bylo to dokonce naopak, hovořil jsem o své pevné vazbě ke křesťanství jako životnímu názoru i kulturní tradici.

Mrzí mě, že se špatná interpretace mých výroků v médiích mohla dotknout mnoha lidí. Přeji si, aby média v tomto případě uvedla výroky na pravou míru a zasadila je do kontextu.

Mirek Topolánek

Autentický přepis neformálního rozhovoru při focení pro časopis LUI

LUI: Pane předsedo, zkuste pěti slovy popsat klasického homosexuála, jak ho vidíte vy?

Normální člověk, který bojuje za svá práva.

(...)

LUI: Zkusme přídavná jména.

Přídavná jména? ... Tak já to neřeším, když ten problém mám vyřešený, tak nemám potřebu vymýšlet nějaká přídavná jména.

LUI: Tak něčím jsme specifičtí a dají se najít nějaké vlastnosti, dá se najít něco, co je společný.

Po mě chceš něco, co já neřeším. (...) Ty po mě chceš to klišé a jestli nechci něco přehrávat a kdybys mě neřekl, tak já bych to neřešil sám od sebe. Takže já neumim dát dohromady specifická adjektiva pro ty negaye.

LUI: Mě zajímá vaše představa...

To neumim říct, sice mám představu, že Češi jsou nějací... více rovnostářští, více závistiví, malost, připosratí, ale tohle neumím...

LUI: OK, tak jo, děkuji za odpovědi. (...) Ale já bych chtěl nějakou tu jinakost, vymezit jinakost ženský nebo chlapa...

(...)

To ale o tom člověku nevypovídá vůbec nic. (...) Já to nehledám, já to necítím jako problém. Já vím, co chceš slyšet.

LUI: Já jsem chtěl slyšel pět adjektiv?

Co ti mám říct? Gustav Slamečka, když jde opravdu do tuhého, opravdu do tuhého, tak jako ministr mám pocit, že uhne. A to ten Fischer, prostě je Žid, není to gay, a ten uhne ještě dřív. To přeci nesouvisí, s tím, že je gay, to souvisí s jeho charakterem, to nesouvisí s tím, že je gay.

LUI: To ne, to ne, ale chtěl jsem od vás něco hezkého.

Hezkého, to se ode mě už nedočkáte.

LUI: OK, tak díky.