Při prověrkách na počátku normalizace bylo hodně lidí vyhozeno z KSČ, jiní z ní vystoupili během "krizových let". A následně by tito lidé na určitých pozicích bývali měli být vyhozeni z práce jako nespolehliví, jenomže problém byl v tom, že jich bylo příliš mnoho a jejich vyhozením z práce by došlo k ohrožení chodu státu (například by nebylo dostatek učitelů na základních školách apod.).

Náhradní řešení se nalezlo právě ve formě členství v SČSP. "No víš, soudruhu, my sice víme, že jsi demonstrativně vystoupil ze strany (přemalovával jsi pouliční nápisy vápnem, zúčastnil jsi se tryzny za Palacha... soudruzi věděli na každého něco), ale věříme, že jsi jen naletěl. No musíme tě potrestat, ve Straně (pro ně vždy s velkým s) zůstat nemůžeš, ale přeci jenom strana a vláda si jsou vědomy tvých kvalit a proto ti nabízíme tuto alternativu..." Odmítnutí takové nabídky bylo podepsáním vlastního ortelu, takže naprostá většina lidí to přijala s povděkem, že dopadli alespoň takhle.

Ono tedy to členství v SČSP tak vlastně sice bylo službou molochu, kterému musela být každý měsíc přinášena oběť, ale pro mnohé bylo i záchranou. Ve skutečnosti to byla jedna z forem nepsané smlouvy mezi komunistickou mocí a čsl. občany (dnes to píšou ovčany) - ty budeš držet hubu a my tě necháme žít. Sice s černým puntíkem u tvého jména, takže si radši dávej pozor, ale pokud nás budeš poslouchat, necháme tě na pokoji.
[Jelikož KPV se mnou odmítá komunikovat, nevím to určitě, ale je dost dobře možné, že právě toto byl případ Dr. Kavalírové z Konfederace politických vězňů.]
Dobré informace o Svazu Československo-sovětského přátelství lze nalézt na stránkách Totalita.cz.
http://www.totalita.cz/vysvetlivky/scsp.php