EU neumí dát lidem chléb, dostanou aspoň hru
Ondřej Krutílek

Revue Politika 4/2012

„I Vy můžete určovat směr evropské politiky!" tvrdí oficiální registr evropské občanské iniciativy. Poslanci Evropského parlamentu rozesílají nadšené maily a Evropská komise v tiskových zprávách hýří optimismem. Nic převratného se ale nechystá. To jen hora (EU) porodila myš (nařízení). A bohužel si to nechce nechat jen pro sebe.

Na první pohled nová norma samozřejmě míří správným směrem. EU na sebe jak sněhová koule nabaluje čím dál víc pravomocí, tuneluje rozhodovací procesy v členských státech (byť některým z nich to přinejmenším nevadí) a prohlubuje již tak hlubokou propast vládnoucími a ovládanými. V tomto kontextu lze chápat, proč nám bruselští technokrati počínaje 1. dubnem 2012 chtějí dát možnost „zapojit se do vytváření unijních politik". Koncept evropské občanské iniciativy je ale vadný.

Zaprvé tiše předpokládá, že existuje nějaký evropský občan nebo rovnou evropský lid.

I kdyby to byla pravda, stačí se podívat do jakéhokoli úvodu do politologie, abyste pochopili, že agregovat a artikulovat zájmy někoho či něčeho tak fluidního je úkol srovnatelný se záměrem naučit hrát trpaslíky basketbal.

Zadruhé, evropská občanská iniciativa přichází s křížkem po funuse. A to doslova.

Občanům jsou dnes nabízeny drobty. Smysluplný projekt integrace Evropy soustředící se okolo snahy vytvořit jednotný vnitřní trh eliminující překážky volnému pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu, je už dávno mrtvý. Legislativní reakce Unie na krizi zatloukla do jeho rakve poslední velký hřeb. Když se řešily skutečně závažné otázky (Má mít EU jednotnou měnu? Je přípustné, aby Unie zasahovala do trestního práva členských států?), nikdo se jich neptal. Anebo se jich ptal tak dlouho - jako při referendu o Lisabonské smlouvě v Irsku -, dokud z nich nevypadla „správná" odpověď.

Zatřetí, evropská občanská iniciativa je - jako každé novorozeně - bezzubá. V jejím případě ovšem nehrozí, že se to časem zlepší.

Do každé konkrétní iniciativy se musí zapojit alespoň milion lidí z minimálně sedmi členských států, přičemž za každý stát, jehož hlasy mají být vzaty v potaz, je třeba dosáhnout určitého minimálního počtu podpisů (za Česko 16 500). To vše se musí uskutečnit během jednoho roku. Jinak iniciativa padá pod stůl. Ani v opačném případě ale nemohou petenti začít slavit. Výsledkem jejich snahy je pouhá „výzva" Evropské komisi, aby předložila návrh právního aktu. Pokud to vůbec učiní, pak text čeká zdlouhavá a nejistá cesta legislativním ping pongem mezi Evropským parlamentem a Radou ministrů. Jejímž výsledkem v nejlepším případě bude legislativní norma, kterých má nejeden evropský občan už delší dobu plné zuby.

Evropská občanská iniciativa není nic jiného než opožděný pokus odvést pozornost od problémů, kterým EU skutečně čelí (nezaměstnanost, zadluženost, nekonkurenceschopnost), k otázkám, které jsou z hlediska výsledku přinejlepším druhořadé. EU zkrátka neumí dát lidem chléb, a tak jim nabízí aspoň hru. Na chvíli pobaví, pak skončí v koutě. A Brusel si pojede dál.

Text vyšel 2. 4. 2012 v Lidových novinách.

Španělé né a né prodat své

Španělé né a né prodat své dluhopisy..... očekávám, že Brusel nařídí ECB je odkoupit, za "výhodných" podmínek...??!!
...vůbec ti Iberáci se začínají chovat jako Řekové...stávkovat za to, že novým zákoníkem se snižuje odstupné ze 40 měsíčních platů "jen" na 30, to chce silný žaludek.

Uložit

Uložit