Ani by mě nenapadlo brát někomu právo na vlastní – třebas i velice svérázné názory, jen jsem si říkal, že už jaksi ze slušnosti, to mohla ještě těch pár hodin vydržet, než skončila  na Ústavním soudu a  teprve poté dát průchod své frustraci...

Nemohl jsem se ubránit pocitu, že od ústavní soudkyně, těsně před odchodem z funkce, zněly ty výtky dost křečovitě, nepatřičně. I tak jsem na to však pod náporem těch  nových a nových afér, brzy zapomněl. Až dnes jsem si v Zápisníku Miroslava Koreckého přečetl:

Čerstvě bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová potvrdila, že její nedávný útok proti vládním reformám byl více dílem političky než soudkyně: ohlásila kandidaturu do Senátu za zelené...

Velice  výstižné, naprosto přesné konstatování. I když mám cukání,  raději to už nebudu kazit dalšími nadbytečnými  slovíčky!