Jarda byl kdysi v sedmdesátých letech s manželkou na dovolené v Orlických horách. Jednoho dne se jeho paní vracela večer z návštěvy od známých. Šla po silnici správně po levém kraji, přesto ji však srazilo auto, které řídil opilý krajský tajemník KSČ, jenž se vracel z nějaké žranice a chlastačky v horské chatě. Proč si však nevzal služební volhu nebo šestsettřináctku s řidičem? Těžko říct! Místní ale říkali, že dotyčný rád řídil sám a to i když chlastal, byl si prostě jistý, že jemu jako óbrsoudruhovi se nemůže nic stát. Jardova manželka měla tak trochu štěstí, sice těžce zraněna ležela asi hodinu na silnici, ale v nemocnici se dostala z nejhoršího. Přesto však zůstala na vozíku, v invalidním důchodu a tato událost zřejmě zavinila i její předčasnou smrt.

Jenomže vyšetřování VB vyznělo do ztracena. Bylo jasné, že ji zmrzačil soudruh tajemník, jenomže ten měl dlouhé prsty. A tak vznikla vyšetřovací verze, že soudruh tajemník byl sice na oné chatě a chlastal. Jenomže někdo mu prý ukradl auto, které se jakoby zázrakem našlo nedaleko jeho domu. Jakýsi řidič jiného soudruha mu pak křivě dosvědčil, že ho vzal domů, a tak zločinec unikl trestu.

Pravda si však přece jenom našla cestu na světlo. Po listopadové revoluci se Jarda sešel s oním řidičem, který mu se slzami v očích vykládal, že jej rudí donutili takto vypovídat. Hrozili, že si na něj něco najdou a on se bál o rodinu a děti. Soudruha tajemníka oné noci samozřejmě nevezl, jenom ho viděl odjíždět ve svém autu a dál nic neví. „Jenomže Honzo, ten rudej hazl a moje žena už byli jak se říká na pravdě boží, tak jsem to nechal být. Nikomu bych nepomohl! Soudruh jako správnej ochlasta brzy po tom dostal cirhózu jater a nepomohli mu ani v SANOPZu. Inu, boží mlýny sice melou pomalu, ale přece jenom jistě,“ řekl Jarda.

A to je také velký rozdíl mezi demokracii a tehdejší totalitou. V každé době jsou lidé, kteří jsou opojeni mocí, společenskými pravidly a zákony opovrhují a myslí si, že mohou všechno. To bylo, je a bude. Jenomže rudí pohlaváři si byli jisti, že v případě jejich špinavostí se jim nic nestane. „Co jsem mohl dělat, novináři by se o něčem takovém se mnou vůbec nebavili, natož, aby o to něco napsali. Z Komančů nebylo kde si stěžovat na bezpráví,“ posteskl si Jarda.

To současný boss Roman Janoušek má smůlu, vyšetřování se nevyhne. Na rozdíl od časů vlády komunistického zla máme svobodná média, která nemusí o zločinech papalášů mlčet.