Přístupy pravice a levice jsou oheň a voda
Sezemský Jiří

 

Úsporná opatření vlády vzbuzují emoce. Není se čemu divit, protože se jedná o poměrně výrazné rozpočtové změny. Problém nastává, když se místo argumentů používají jednoduché akademické zkratky vytržené z celkového kontextu. Přesně to se stalo Marku Numeratovi (Nominální pravice, LN 13. 4.). Protivládní aktivisté podle něho žijí v bludu, když kritizují vládu, která prý provádí levicovou politiku.

Úvodem je nutné uvést na pravou míru fabulaci autora s plnou a poloprázdnou síťovkou, na kterých dokumentoval údajné porušení slibů. Petr Nečas tehdy nedemonstroval změny DPH, ale dopady realizace programu ČSSD, který by vedl k astronomickým dluhům a bankrotu státu. Ostatně pokud by ho dnes výrazně nezměnila, hrozí tento problém dodnes. 
 
Podstatné je, že klíčovou prioritou vlády je fiskální konsolidace a snižování tempa zadlužování. Vlivem dynamického vývoje v eurozóně tato priorita, podpořená přijetím finanční ústavy, jen posiluje. Dnes je všechno jinak, než se jevilo před dvěma lety. Řecko fakticky zbankrotovalo a jeho ekonomika je řízena zvenčí. Totéž hrozí dalším zemím, a pokud do podobné situace spadne i Španělsko, končí veškerá legrace. Výdobytky evropského "sociálního státu" v řadě zemí berou za své, všude vlády dramaticky snižují výdaje a zvyšují některé příjmy. Eurozóna pod tlakem okolností vynucuje po svých členech "dluhovou brzdu" směřující k vyrovnaným rozpočtům. To je zcela v rozporu s levicovým viděním světa žití na dluh. Dnes platí, že pokud nezaplatíš, půjdeš do exekuce. A pokud nezaplatíš ani potom, zbankrotuješ. 
 
Přestože došlo ke zhoršení ekonomického výhledu proti době, kdy se psalo programové prohlášení, vláda si nemůže dovolit zmírnit tempo snižování veřejných rozpočtů. Na tom je založena důvěra finančních trhů a zahraničních institucí, které rozpočtové plány vlády podporují. To na druhé straně přináší přijímání i nepopulárních kroků. Dnes se už nelze zcela vyhnout posilování příjmů, pokud nechceme dosahovat schodků o desítky miliard korun vyšších. "Jen" snižování výdajů a prorůstová opatření by už nestačily. Vliv strukturálních reforem se projeví během několika let a šetřit je nutné okamžitě. 
 
Zmenšování státu aneb co všechno by levice nedělala

Pravice prosazuje levný a štíhlý stát. V letech 2010-2014 se sníží kumulované výdaje státu o téměř 400 miliard korun, což jsou dvě třetiny podílu na snižování schodků. Výdaje klesají především v mzdové, provozní, dotační a investiční agendě, snižují se mandatorní výdaje, postupně se uplatňují protikorupční kroky zlevňující zakázky. Loni poprvé došlo ke snížení počtu úředníků zhruba o 11 tisíc. Ministerstva ušetří v některých případech až polovinu svých výdajů. Další úspory přinese slučování a rušení státních agend a úřadů. Stát se tedy zmenšuje, i když by si mnozí představovali rychlejší tempo. Levice zdaleka nechce snižovat výdaje v takové míře. O tom svědčí například, že zatímco loni objem mezd ve státní správě poklesl o téměř 10 procent, v krajích vzrostly o tři procenta. 
 
Pravice považuje za nezbytné provádět reformy důchodového, sociálního a zdravotního systému vedoucí k jejich finanční stabilitě. Levice je chce rušit. Hazarduje tak s kolapsem těchto systémů, což by si brzy vynutilo snížení důchodů a kvality zdravotní péče nebo naopak výrazné zvýšení sociálního a zdravotního pojištění. 
 
Pravice prosazuje pružný pracovní trh, kde pracovní místa vytvářejí hlavně podnikatelé. Levice chce firmám zvyšovat daně a brzdit jejich rozvoj. Výsledkem je dnes šestá nejnižší míra nezaměstnanosti v Evropské unii, zatímco za socialistických vlád jsme byli kolem 17. místa. 
 
Pravice prosazuje adresný a motivační sociální systém, trestající zneužívání sociálních dávek a odpovídající ekonomickým možnostem státu. Levice chce opět některé sociální dávky zvyšovat a sociální systém opět změkčovat bez ohledu na stav ekonomiky a demografický vývoj. 
 
Pravice posiluje osobní odpovědnost občanů za zdraví a zvyšuje spoluúčast ve zdravotnictví výměnou za výrazné posílení práv pacienta, zajištění kvalitní péče pro všechny a ochranu sociálně slabých. I tak bude u nás spoluúčast zhruba dvojnásobně nižší než ve vyspělém Švýcarsku. Levice si před realitou zakrývá oči a zacpává uši. 
 
Pravice stále prosazuje nízké daně, nikoli náhodou mají u nás rodiny s dětmi podle OECD nejnižší daně z příjmů v Evropě. Těžiště daňových změn přitom spočívá v nepřímých daních a odbourávání různých daňových zvýhodnění. Složená daňová kvóta se za celé volební období prakticky nezmění. Naproti tomu v období vlády ČSSD byla tato kvóta o tři procenta vyšší a i dnes ji levice opět zamýšlí výrazně zvýšit. 
 
Program pravice a levice je zkrátka jako oheň a voda a ani článek pana Numerata na tom nic nemění.

___________________________________________________________________________________