Kdo se nechal zlákat pořadem Události, komentáře na ČT24 v pátek 20. 4. 2012, mi možná dá za pravdu. Viděli jsme další novou, nadějnou mladou ženu (mluvčí iniciativy ProAlt Terezu Stöckelovou), která se rozhodla nemlčet a bojovat proti vládě. A jak jí to jde! A proč by také ne, když ještě stále máme demokracii. Přesto ji moderátor Martin Veselovský donutil, aby se vyznala z toho, že by raději než dnešní vládu viděla vládu ČSSD s podporou KSČM. Půvabné na této ženě byl kromě jejího zjevu i argument, proč jí vadí KSČM. Údajně jsou komunisté příliš konzervativní v otázce ochrany životního prostředí. Co já vím zcela na sto procent, tak komunisté na životní prostředí zcela z vysoka kašlali. Je-li to ten "konzervativní" způsob, opravdu netuším.

Velmi fádní diskuse s touto dámou se stále točila kolem toho, kolik se asi sejde na plánované odborářské demonstraci v sobotu odborářů. Mladá paní očekávala alespoň 50 000 lidí. To by měl být důvod k tomu, aby vláda odstoupila. Ve svém levicovém, možná až levičáckém nadšení se letmo dotkla i volební kampaně ve Francii, kde údajně až vstup velmi levicového kandidáta donutil kandidáta socialistů Hollanda, aby přijal radikálnější slovník. Jen bych v této souvislosti připomněl, že Francie zažila už desítky demonstrací, na kterých se sešel možná milión lidí, a přesto se žádná vláda z toho ve Francii ještě nepoložila. V tom je zřejmě onen základní rozdíl v chápání demokracie mezi Francouzi a Čechy. Ti první, třeba i "radikální" levičáci, v zásadě nechtějí obětovat parlamentní demokracii, zatímco našim radikálním levičákům se demokracie zajídá, protože není dostatečně "efektivní" k tomu, aby prosadili právě tu svou verzi spravedlnosti.

Na sobotní demonstraci se sešlo asi sto tisíc odborářů. Spílali vládě o sto šest. To je legitimní. Vláda má řadu prostředků, jak na tento způsob boje české levice odpovědět. Především, a to bych vždy doporučoval, stačí přesně argumentovat. Lidé podporující pravici nejsou tupé ovce a jsou vždy připraveni něco ze svého "pohodlí" obětovat. Ačkoliv tedy vláda ve svém programovém prohlášení žádné zvyšování daní neplánovala, přihlásila se k tomu, že sníží deficit státního rozpočtu pod 3 % HDP. Server iDnes.cz obviňuje vládu i z toho, že neříká pravdu ani o tom, že se zvýší daň ze mzdy. Bohužel, v tomto případě lže opět server iDnes.cz. Od roku 2014 se totiž má zvýšit odvod na zdravotní pojištění o 2 procentní body. Je to v souladu jednak s tím, že se vláda rozhodla zvýšit spoluúčast všech zaměstnanců s nemocnými. Zaměstnancům tak klesne čistý příjem, a to pro plat 15 000 Kč asi o 200 Kč, u platu 50 000 Kč asi o 1000 Kč. Vtip je v tom, že daň ze mzdy, která se odvádí státu, se skutečně nehne ani o korunu. Tak se dělá protivládní propaganda po idnesovsku.

Česká vláda ztratila prestiž, to bezesporu. Lvím podílem se na této situaci ale uplatňuje jednoznačně neekonomická agenda. Koulí na noze vlády se stal Bártův projekt VV. Z tohoto důvodu by tedy bylo konání předčasných voleb obhajitelné. Vzhledem k hrozbě, že by se po případných předčasných volbách mohla dostat k moci neobolševická levice, už mi jako občana podporujícího demokracii a individuální svobodu předčasné volby jako nějaké pozitivum nepřipadají. Neobolševici z ČSSD i KSČM dnes otevřeně hovoří o návratu státu do ekonomiky formou státních podniků. Komunisté hovoří o "zrovnoprávnění všech forem vlastnictví", což přeloženo do srozumitelného ekonomického jazyka znamená, že všem podnikatelům jako OSVČ napaří stejné daně a odvody jako velkým či dokonce nadnárodním společnostem.

Přitom právě krach socialismu v Řecku, kde státní sektor výrazně dominoval, ukázal, že je to systém neživotaschopný. Řecké vlády, pravicové i levicové, uplácely voliče právě prostřednictvím státního sektoru, kde byly neskutečně vysoké mzdy a poté neskutečně vysoké důchody. Dnes nutí MMF i EU, aby Řecko státní podniky privatizovalo. Potíž je v tom, že o tyto podniky nikdo nestojí, protože vesměs stojí na hliněných nohách úvěrů a nekonkurenceschopnosti. A mimo jiné důsledkem této situace je vysoká nezaměstnanost, mezi mladými až 50 %! Tak tohle, soudruzi odboráři, vážně nechci.

Závěrem lze konstatovat pouze onu staletími ověřenou pravdu. Lidská zkušenost je nepřenositelná. Moje generace nechce žádné návraty k socialismu, kterého jsme si užili za komunistů habaděj. Mladá generace, zejména její radikální levicová část, vidí řešení právě tam, odkud jsme před více než dvaceti lety odešli. Je ostatně na nás, životními zkušenostmi obdařenými občany tohoto státu, abychom zabránili tomu, že se početně malá, ale o to hlasitější skupinka radikálních levičáků nestane novou noční můrou této společnosti. Chce to vlastně jenom jediné, nenechat se novými bojovníky ukřičet.