Sexuální zneužívání v Církvi v Rakousku, Nemecku, Irsku, USA...
Žaloudek Petr

Chtěl bych být co nejobjektivnější, proto bych můj názor na celou věc shrnul do těchto 3 bodů:

1.
Církev hlavně ta část, které se říká hierarchická, si to právem zaslouží. Po celá staletí zde hrála roli mocné vychovavatelky a morální vládkyně. Celá desetiletí sexuálni zneužívání kněžími,    řeholníky a řeholnicemi zatajovala, tutlala, schovávala pod koberec, k žádným zásadním konsekvencím v případě zneužití nedošlo. Před 15 lety, kdy proniklo na veřejnost zneužívání  vídeńským kardinálem Groerem, nikoho z tehdejší hierarchie, včetně samotného Groera ani nenapadlo se přiznat, nebo udělat důsledné kroky. Teď vidíme obrovský posun vpřed – jestli se to však vůbec dá pokrokem nazvat – v Irsku byli suspendování 4 biskupové, v Argentině byl dokonce odsouzen do vězení biskup, protože zneužívání kněžími ve své diecézi tutlali, anebo se dokonce na něm sami podíleli. V Německu odstupují opati a představení kláštěrů, kněží jsou suspendováni a hlavně, oni všichni se teď veřejně ke svým činům přiznávají – před 15 lety tento fenomén ještě v církvi neexistoval!


V této souvislosti bych rád zacitoval známou irskou zpěvačku  Sinead O’Connor. Před několika lety ji irská církev chválila za to, jak hezky nazpívala některé biblické žalmy. Po skandálech, které v Irsku propukly a po snaze je zatajit, řekla tato kritická slova: „Jsem přesvědčená, že kdyby dnes přišel Kristus na svět, šel by podpálit Vatikán a já budu první, kdo mu v tom bude pomáhat…!“

2.
Přes to všechno bych rád, abychom zůstali na půdě reality a nepřikláněli se na stranu těch senzacechtivých novinářů, kteří teď církev prezentují v tom nejčernějším světle. To, co dnes církev prožívá, je fenomén vyskytující se u jakékoliv institucionalizované organizace, nejen církevní, ale i světské. Čím větší a čím starší ta instituce je, čím déle jede ve vyjetých kolejích, tím větší riziko skluzů, chyb, skrytých problémů a utajovaných konfliktů proniká z těch institucí na veřejnost. Celosvětová finančně-ekonomická krize – v tom se shodují všichni experti – je vlastně krizí úpadku morálky. Podobná krize teď naplno propukla v církvi. Přesto, prosím, nezapomínejme na historická fakta a neukvapujme se v příliš kritických úsudcích: sexuální zneužívání je projevem méně než 1 procenta věřících – v podstatě se jedná jen o klérus. Je známé pořekadlo: „Vodu kážou - víno pijí...“. Smutné však na tomto faktu je, že za toto 1 % kněží a řeholníků nese teď odpovědnost celá církev. Církev měla v minulosti zásluhy, které jí žádný soudný člověk nemůže upřít: podílela se na vývoji v oblasti sociálniho systému, nemocnic, charitativních aktivit, vývoji školství, svůj obrovský podíl měla na vývoji právně-funkčního systému jako nosného pilíře státu. První firmy a závody, které ekonomicky skvěle fungovaly a daly zrod pozdějším firmám a velkokoncernům byly kdysi kláštery, církev sehrála nesmírně důležitou roli při vývoji demokracie a ve výčtu zásluh bych mohl velice dlouze pokračovat dál.

3.
Ve čtvrtek, 11.3 jsem poslouchal kardinála Schönborna, kterého si vážím nejen jako vzdělaného teologa, ale i duchovní osobnosti V katedrále sv. Štěpána pronesl tato slova: „Musíme se podívat pravdě do očí. Bude to velice bolestný proces, kterým musíme projít. Jestli však věříme slovům Krista, že pravda nás osvobodí, musíme tímto očistným procesem projít a začít od začátku. Jedině tak můžeme vrátit církvi její věrohodnost v hlásání Evangelia...“


V pátek, 12. 3. měl kardinál Schönborn krátkou tiskovou konferenci v rakouské televizi. I zde promluvil velice silnými a jasnými slovy: "Všichni nás dnes pokládají za pokrytce. Právem, protože to, co se dělo, jsou hrozné činy. Zatajovat je, je zbabělé a je to zároveň nedůstojné křesťanského chování. Jestli nechceme být tímto slovem nadále označováni, musíme říkat pravdu a udělat nápravu…"


A k tomu dodám svůj komentář: Anselm Grün, benediktinský mnich z Německa, autor mnoha knih, které jsou publikovány i v českém jazyce, napsal asi před 20 lety nádhernou knihu : „Spiritualität von unten“ – spiritualita z dola“. Hlavní myšlenka té knihy zní: ne křesťanství, které nám je diktováno zhůry, ale to, které pramení z našich slabostí, poklesků a z našeho nitra v touze být lepšími lidmi – má skutečný smysl.


Evangelium Kristovo považuji za jednu z nejkrásnějších a nejhodnotnějších knih. Obsahuje rady pro život, které jsou již skoro 2000 let oveřeny praxí miliónů lidí. Žádná jiná instituce na světě ho nešířila tolik, jako právě katolická církev. Pro lásku k Evangeliu chci být optimistou a i já chci začít dělat vše pro to, aby se z tohoto marastu, do kterého církev teď upadla, co nejdřív dostala ven...

ThLic. Peter Žaloudek, Vídeň 16.3.2010

Na jedné straně mluví autor o

Na jedné straně mluví autor o "marasmu církve" na druhé o "méně než jednom procentu věřících", jejichž projevem má být sexuální zneužívání, byť v následující větě mluví o procentu z kléru.
To se jeví dost rozporné. Marasmus bývá mnohem větší jev než to autorovo "méně než jedno procento". A to je ještě otázka, kolik to doopravdy je. Snažil jsem se to upřesnit a našel jsem za poslední desítky roků nejvýše několik desítek jedinců, skoro výhradně kněží, kteří jsou z pohlavního zneužívání obviněni nebo usvědčeni. I kdyby to byly stovky, nejde o ani o celé jedno procento (ani jedno promile!) kléru!
Je to jistě špatné, z pohledu víry je to těžký hřích, ale rozsah není zdaleka takový, aby bylo možné mluvit o nějakém marasmu. Ten je mnohem typičtější pro útoky na církev vedené velkou částí společnosti bez ohledu na fakta. Když se pozorně začteme do vývoje poslední kauzy citované v NYT, zjistíme, že už původní článek byl tendenčně zkreslený tak, aby co nejvíc poškodil církev, aby vyvolal dojem, že bezmála každý věřící je pedofil nebo násilník. A ještě horší je to se zprávami v dalších médiích. Zjišťuji, že mnohá naše média formulují své články tak, že Ratzinger o celé věci věděl od samého počátku, či snad dokonce ji i podporoval. I NYT ale uvádí, že Ratzinger se o věci dověděl až s dvacetiletým zpožděním, kdy už byla jednak promlčená (policie taky zastavila stíhání), jednak byl pachatel těžce nemocný dva roky před smrtí.
To je skutečný marasmus této společnosti, v níž velká část médií i veřejnosti nasazuje církvi psí hlavu aniž respektuje fakta. Marasmus plynoucí z naprostého mravního selhání, z odvrhnutí mravních zásad a zavedení pravidla, že proti církvi je dovolena každá lež. Není divu, že v téhle společenské atmosféře selhává někdy i církev.
Tím církev neomlouvám, jen upozorňuji, že nemravnost není prioritně vlastností církve, ale velké části společnosti.

___________________________________________________________________________________