KSČM představila volební program. Měli-li bychom jej shrnout několika slovy, stačilo by říct: kopie ČSSD s antiklerikální a protiamerickou příměsí, posouvající naši zem zase o krok zpět k socialistické společnosti.

   Základní programové teze jako vypadly z návrhů slov s původem v Lidovém domě. Třídenní karenční lhůta, zrušení regulačních poplatků, obnova progresivního zdanění, regulace lobbingu. Vše jak z pera sociálních demokratů. Některá z opatření jsou až do očí bijící: „vytvoříme systémová opatření proti nadměrnému zvyšování cen plynu, elektrické energie, užitkové a pitné vody,“ říkají v programu komunisté, a Paroubek jim přizvukuje „České domácnosti dnes musí za elektřinu, plyn či vodné a stočné každý měsíc platit výrazně více, než je nutné a než za stejné produkty platí občané v drtivé většině západoevropských zemí.“  Vytvořit jedinou zdravotní pojišťovnu, navrhují komunisté, čemuž přizvukuje socialista Rath („Chceme mít co nejméně zdravotních pojišťoven pro povinné pojištění“).

   KSČM a ČSSD také patří k důrazným zastáncům zaměstnaneckých práv: „Nepřipustíme snížení ochrany práv zaměstnanců,“ říkají sociální demokraté, komunisté pak chtějí „zamezit omezování sociálních, odborářských a zaměstnaneckých práv“. Obě strany se shodnou i na obecném referendu, odporu k radaru nebo školnému.

   Komunisté se navíc neoprostili od svých extremistických pilířů – požadují zrušení NATO či bezplatné poskytování ochranných pomůcek na učilištích, jiné návrhy pak znamenají další posun k „ideální“ socialistické společnosti.  Jak jinak lze nazvat požadavky na „zvyšování úrovně kultury a umění ve všech jejích formách“, „podpora alternativní kultury a životních stylů mládeže, JEN POKUD mají humanistický charakter,“ nebo dokonce „zpracování postupu přebírání vlastnictví podniků zaměstnanci a finanční podpory těmto zaměstnancům“ KSČM také v rámci svého plánu přestavby společnosti hodlá „zavést přípravu na partnerské soužití ve školách“ nebo „udržet historicky vzniklé proporcionality mezi časem stráveným v rodině a při vlastním sebevzdělání a časem stráveným v zaměstnání“. KSČM také neustoupila z vypjatého antiklerikalismu, odmítáním jakkoliv přispívat na církevní školy, udržením peněz pro kulturu, ovšem bez výdajů na církve, a protestem proti církevním restitucím.  
   Komunisté ve svých návrzích přitvrdili. Požadují zvýšení role státu, ještě větší omezení podnikatelů a eliminaci církve. Co však zarazí ze všeho nejvíc,  je takřka identický a opakovaný překryv programový tezí s návrhy ČSSD, což věstí, že slova Jiřího Paroubka o odmítání komunistů je věc jedna, reálná politika je ale úplně jiná.