Ano či ne státním maturitám?
Ivo Strejček

 

Pomalu ale jistě se blíží letošní maturitní zkoušky. Vybrané střední školy v nich budou naposledy testovat projekt tzv. státních maturit, protože již příští rok budou pro všechny střední školy státní maturity povinné.

I proto se v posledních dnech (pokolikáté již?) rozvířila debata o jejich smysluplnosti. Nabízím několik svých postřehů a názorů, které asi nebudou překvapením pro ty ze čtenářů, kteří v minulosti četli mé texty na téma českého školství a jeho budoucnosti.

Státní maturita jako měřítko

Žijeme v době nepřeberné nabídky nejrůznějšího vzdělávání. To je dobře. Je na svobodné úvaze každého z nás, čemu se ve svém studiu chceme věnovat či co by mohly studovat naše děti.

Větším problémem je kvalita poskytovaného vzdělání. Neexistuje žádný objektivní standard, který by rodičům i budoucím studentům nabídnul spolehlivé porovnání úrovně škol, které poskytují podobné vzdělání.

Jistě, jedním z možných parametrů může být schopnost uplatnění studenta na trhu práce či úspěšnost při přijímání na vysoké školy. Jsou to ostatně nejčastěji používané informace, které lze vyhledat na internetových stránkách jednotlivých středních škol.

Nejsem si ovšem jist, zda mají tu nejlepší vypovídací hodnotu: získat maturitní vysvědčení a najít si práci není vždy o studijních výsledcích jako o souhře náhod a štěstí. To nekritizuji, život takový prostě je.

A parametr přijetí na vysokou školu při obecně známé informaci, že v České republice má svoji vlastní vysokou školu už téměř každé větší okresní město?

Podle toho jednak vypadá jejich úroveň, ale zejména "boj o studenta". Na vysokou školu se u nás dostane skoro každý, kdo chce. A skoro i bez ohledu na známky na maturitním vysvědčení.

Jednotné měřítko, kterým by se státní maturita měla stát, by bylo vhodným nástrojem, jak transparentně porovnat úroveň získaných znalostí na různých školách.

Jejich povinné vyvěšování na webových stránkách školy zpřehlední orientaci zájemcům o studium a zvýší žádoucí konkurenci mezi školami.

Státní maturita jako hrozba

A právě proto, že jednotně nastavené parametry jsou konkurenční hrozbou, mají spoustu nepřátel. Jednak část studentů (a jejich rodičů), jednak část pedagogické veřejnosti.

Ti první (studenti) se oprávněně obávají, že by náročný státní standard mohl odhalit jejich neznalosti či přímo ledabyle proflákaná léta, část těch druhých (učitelé) se oprávněně obávají, že by mohla být odhalena jejich nízká pracovní výkonnost.

Pokud jsou tyto mé názory alespoň částečně pravda, jsou státní maturity jako prostředek ke zvýšení konkurence uvnitř škol i mezi školami nezbytně třeba.

Část studentů - a všichni jsme do školy chodili - potřebuje studovat s vědomím, že nad ním visí hrozba neúspěchu. Část učitelů musí do každé hodiny vstupovat s vědomím rizika, že pokud neodvede maximum práce, mohou být na základě objektivních srovnání buďto platově znevýhodněni či dokonce donuceni najít si jiné zaměstnání.

Konkurence je vždy zdravá a jednotně stanovená požadovaná minimální úroveň znalostí k tomu významně přispívá.

Tam, kde ředitelé a jejich učitelé odvádějí dobrou práci, se nemají čeho bát. Tam, kde tomu tak není, bude státní maturita přínosem.

Maturita nebo výuční list?

Státní maturita a případná hrozba, že po čtyřech let studia nemusím maturitu vůbec získat, může přimět žáky a jejich rodič k zamyšlení nad tím, zda na náročnější středoškolský typ studia vůbec mají a zda pro ně není výhodnější ucházet se o učební obory, kde získají dva tři výuční listy.

Jednak by tato úvaha významně zkvalitnila úroveň studentů v učebních oborech (dnes přece platí obecně sdílený posměšek, že "maturitu získá každý, tak proč bych šel do učení"), jednak by společnost získala více řemeslníků, které opravdu potřebuje.

Přikláním se k zavedení státních maturit a za předpokladu, že bude včas a srozumitelně řečeno co se chce po studentech a co se tedy chce po jejich učitelích, věřím v pozitivní přínos celého projektu.

Zdrcující část středoškolského studia platí stát z peněz daňových poplatníků. Je správné, že chce vymezit, co za tyto prostředky budou studenti umět a je ještě správnější, že tímto způsobem dává na vědomí státním zaměstnancům - pedagogům, že žáci jsou jejich klienty, kterým musí každý den poskytovat kvalitní službu.

Jako daňový poplatník bych

Jako daňový poplatník bych uvítal objektivní kritérium pro to, co za mé peníze jednotlivé školy studenty naučily se zpětnou vazbou na dosažené výsledky. Tím státní maturita může být.

Systém státních maturit by také mohl přispět k získání výsledků, jak se v delším časovém horizontu měnila úroveň maturantů v jednotlivých předmětech, včetně mezinárodního srovnání, a to bez dodatečného výzkumu.

Dále bych uvítal, aby mnou placení úředníci měli odpovídající vzdělání, což by měla státní maturita jako nezbytný požadavek na určité funkce mohla zaručit. U soukromého sektoru je na uváženou každého prvku, zda bude v některých případech úroveň vzdělání, zaručenou státní maturitou požadovat.

Co se mi ale nehorázně nelíbí je obrovský tunel, spojený se státními maturitami. Pamatuji doby, kdy se maturitní otázky bez jakýchkoliv problémů vyhlašovaly rozhlasem, pamatuji doby, kdy byl pro jednotlivé předměty předem znám okruh požadavků na maturitu a i pro některé z nich i konkrétní otázky. Toto vše zajišťovalo ministerstvo školství jako svou běžnou náplň bez mimořádných požadavků na finanční prostředky.

Pravdu má pan Strejček v tom, že jsou lidé a instituce, které se prokazatelných výsledků boj. Jde, jak trefně nazval J.K. Toole svou knihu, o "Spolčení hlupců".

Pan PaeDr. Ivo Strejček, na rozdíl od některých jiných poslanců, svou původní profesi ještě nezapomenul a nestydí se za ni. Budiž mu to přiřčeno k dobru.

___________________________________________________________________________________