Stovky tisíc českých vysokoškoláků mají dodnes ve svých diplomech státnice z marxismu-leninismu. Nedá se tedy říci, že by chyběla obecná povědomost o podstatě komunismu. O tom, že komunismus uznává demokracii pouze jako dočasný prostředek k dosažení moci. O tom, že principem komunismu je nahrazení politické plurality vládou jedné strany. O tom, že komunismus uznává jako politický prostředek ozbrojený třídní boj dělníků proti vlastníkům výrobních prostředků. O tom, že komunismus propaguje zrušení soukromého vlastnictví cestou konfiskace a vyvlastnění. To vše se skrývá pod pojmem „komunismus“, jak nám jej vykreslil Komunistický manifest již v roce 1848. Dnes víme, že tento program je s demokratickými zásadami neslučitelný. Navzdory tomu většinu intelektuálů ani dvacet let po pádu totality nezneklidňuje.
Proč? Původní myšlenka, že komunismus se znemožní sám a že lidé komunisty nebudou volit, se ukázala jako naivní. Komunisté mají dodnes nejstabilnější voličské jádro. Jsou lidé, kteří nikdy nikoho jiného nevolili a demokracie pro ně představuje „stres“, komunismus naproti tomu resentiment a vzpomínky na „jistoty“. Tento typ lidí nikdy nepochopil význam „občanských“ a „politických“ práv, které byly za komunismu potlačeny. Vidí před sebou pouze práva „sociální“.
Komunismus dodnes nevyvolává asociace hrůzy, byť má na svědomí více obětí než právem proklínaný nacismus. Jak je možné, že ruské gulagy nezneklidňují samotné Rusy a Stalin je dodnes v Rusku vzývanou modlou? Jak je možné, že komunistická Severní Korea s miliony obětí nechává klidně spát obhájce lidských práv, kteří se v případě amerického Guantanáma mohou úsilím přetrhnout?
Vraťme se ale do Čech: Dvacet let po pádu komunismu zde funguje Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, jehož účinnost po úmrtí Václava Bendy je více než sporná. Zatím se v tomto úřadu nenašel žádný Simon Wiesenthal, který by si zasloužil titul lovce komunistů. Úřadu se sice podařilo dostat do vězení babičku Polednovou, ale tím výčet jeho úspěchů končí. Jeho aktivity budí dojem alibismu a teplého místa pro lidi, kteří předstírají požadovanou činnost, jejímž výsledkem je pravý opak. Práci úřadu totiž dozorují státní zástupci – bývalí komunisté a u soudu jejich případy znovu posuzují soudci – bývalí komunisté. Kromě vyšetřovatele mjr. Adolfa Rázka to zjevně nikoho nezneklidňuje.
Zajímavé je, že pojem “antikomunista” má v českém povědomí daleko hanlivější nádech než výraz “komunista”. Zatímco pod komunistou si každý představí bodrého Filipa , výřečného Ransdorfa či bříškatého Remka, pod pojmem antikomunista se nám představují osoby jako Cibulka, Hučín, Šinágl, kteří jsou neoprávněně považováni za potížisty i ve většině seriózních médií. Jejich výroky a postřehy jsou přitom plné lidské opravdovosti a pravdy, připomínající hlasy starověkých proroků.
Bývalí komunističtí vězňové, sdružení v Konfederaci politických vězňů, jsou sice na veřejnosti trpěni, ale nepředstavují žádnou rozhodující politickou sílu. Svaz zahrádkářů má v porovnání s nimi daleko větší politickou moc.
Zatímco poprava dvou set politických vězňů, včetně političky Milady Horákové, nechává většinu občanů klidnými, při představě, že by bratři Mašínové měli být za svůj násilný protikomunistický odboj oslavováni, se většině příčí. Jak je to možné? Odpověď na to částečně dává spisovatel Philip Roth, který říká, že “kapitalismus je všežravý a nemilosrdný pes. Ale co je život, když ne všežravý a nemilosrdný pes? Vypadá to tak, že tento systém je v souladu se životem. A právě proto funguje.“ – „Podívej se, všechno, co komunisté tvrdí o kapitalismu je pravda. A všechno, co kapitalisté tvrdí o komunismu, je také pravda. Jediný rozdíl je v tom, že náš systém funguje, neboť je založen na pravdě o lidské sobeckosti, zatímco jejich systém nepracuje, protože je založen na pohádce o lidském bratrství. Je to nádherná bláznivá pohádka, která umožnila ovládnout lidi a pak je strčit na Sibiř, aby je v tu pohádku donutila věřit.“
U nás skutečně stále většina lidí žije v mytologii českých pohádek, což by nevadilo v divadelním a filmovém umění, vadí to, pokud lidé s takovým přístupem rozhodují na soudech, úřadech, v politickém a veřejném životě. A tak se opět dočkáme u soudu pohádky o tom, že komunisté to vlastně myslí dobře a že jsou řádnou demokratickou stranou.
A jak komunisté skončí? Sto let od svého založení, t.j. rok 2021, ještě oslaví v parlamentních lavicích. Sice již budou mít pouze jednocifernou voličskou podporu, ale bude to stále dost atraktivní pro komunistické prominenty, kteří si budou chtít užívat kapitalistických a demokratických poslaneckých výhod. Krátce na to se již do parlamentu nedostanou. Již dnes totiž nejsou atraktivní pro mladé voliče a tradiční voličské jádro v té době již ke zvolení nebude dost silné. Konec nad parlamentní kariérou komunistické strany tak v Čechách neučiní Nejvyšší správní soud, ale spravedlivější soud času, který komunisty pošle cestou “vyhnití” do historie. Ale v té době již budeme aktuálně řešit jiné -ismy, dnes těžko předvídatelné.
Asi se shodneme, že
Asi se shodneme, že socialismus nefunguje. Ale tvrdit dneska, že kapitalismus funguje, to vyžaduje značnou dávku zaslepenosti. Možná, že kapitalismus funguje, ale NIKDO neví, JAKÝ kapitalismus funguje. Určitě ne ten český - státní dluh nad tisíc miliard a voliči váhají mezi socialisty a komunisty, určitě ne ten EUropský - bezradnost nad PIGS a lisabonská konkurenceschopnost ne a ne nastat, a i ten americký kapitalismus už není, co býval - automobilky krachují a stát musí zachraňovat banky a investory. Jestli takhle vypadá fungující kapitalismus, tak děkuju nechci. Tak možná ještě ten čínský kapitalismus, ale který ideolog kapitalismu by se k němu chtěl hlásit? Takže co to tu pan autor vlastně vychvaluje? ////
Autor má pravdu,která začíná
Autor má pravdu,která začíná opět bolet.Nechodím už více jak 5 let do hospod(svůj rybník jsem si už vypil),ale potkávám lidi v obchodech,u lékařů a podobně.Tam se začínají více a více trousit věty,které bodají do srdce.Slyšet 20 let po sametu třeba toto:"Doprdele,vždyť on ten socialismus nebyl špatný.Každý měl práci,škola a zdravotníctví bylo zadara,pivko stálo do 5 kč a benzín pouhých 10 kč.Na celý západ stejně kašlu,protože na to nemám a už jsem stejně starý.Mně stačilo vzít svou starou jednou za dva roky k Balatonu a pak jsem měl další dva roky klid na své kamarády a pivko".Tito lidé(typičtí voliči socialistů a komunistů) myslí jen na sebe a nikdy jich nezajímalo,že jejich děti,přátelé,sousedi a kolegové z práce chtějí něco více,než jen guláš za pětku a pivko za bůra.Normální je,aby děti byly vzdělanější než rodiče,aby mohly cestovat kam chtějí,ale právě u těchto lidí je poznat,že budoucnost svých dětí je absolutně nezajímá.Oni mají rádi ten svůj smrádeček a teploučko.Na toto číhají Paroubkovci a Filipovci.
Cituji: "Krátce na to se již
Cituji: "Krátce na to se již (komunisté) do parlamentu nedostanou."
Jen jestli právě tahle věta není pohádka.
Komunismus nachází stále dost přívrženců nejen v Latiské Americe, kde chudoba činí lidi přístupnými nerealistickým snům, ale i v Evropě.
Co jiného jsou dnešní rovnostářské ideály než komunistická představa "ideální" společnosti sobě rovných (byť zkušenosti ukazují, že někteří jsou si rovnější)? Co jiného je dnešní požadavek "spravedlivého" dělení bohatství než komunistický slogan "každému podle jeho potřeb"? Co jiného je dnešní boj proti globálnímu oteplování než komunistické "poručíme větru dešti"? Dokonce i jejich metody jsou zatraceně blízké těm komunistickým podle komunistického sloganu "kdo nejde s námi, jde proti nám" - i kdyby měl tisíckrát pravdu..
A neříká se náhodou právem, že největší základnou komunismu jsou dnes univerzity v nejkapitalističtějším státě světa, v USA? I jejich metody jsou komunisticky nesnášenlivé a nenávistné, jak ukazují mnohá svědectví těch, kteří je zkusili na vlastní kůži.
Autorovi ovšem patří dík za vyslovení podstatných pravd a za položení otázek, kterým se politici, novináři, filozofové, kumštýři i další veřejně činní vyhýbají jak čert kříži.