Jak zkrotit veřejné finance
Robert Holman

HN 07.01.2010

Recese odkryla bolestivé místo veřejných financí, které za růstu zůstávalo víceméně skryto: dlouhodobou nerovnováhu, která se projevuje každoročními schodky a která bude až do odstranění dál zvyšovat dluh. Nedejme se ukolébávat, že ten stále dosahuje "pouze" 37 % HDP, zatímco v některých zemích již přesahuje 100 %. Deficit je v našich financích již "zabudován" a dluh bude dál růst. Případná ztráta důvěry investorů může jeho financování dál zdražit. To je problémem i pro centrální banku, protože měnová politika pak není schopna snížit dlouhodobé úrokové sazby a stává se méně účinnou.

Zkušenosti ukazují, že ani restriktivní rozpočtové balíčky nemají dlouhý život. I v zemích, kde vlády provedly razantní reformy financí (Švédsko v 90. letech), se po čase rozpočtové deficity navrátily. Je to logické: pro každou politickou stranu je problém slibovat rozpočtové utahování opasků, protože by prohrála volby. A ani po volbách není ochota politiků k nepopulárním reformám velká, zájmový a rozhodovací horizont obvykle nepřesahuje délku volebního období.

Jako východisko se jeví spoutání veřejných financí ústavním pravidlem. Třeba požadavkem dlouhodobě vyrovnaného rozpočtu. To u nás poprvé navrhl v polovině 90. let tehdejší premiér Václav Klaus. Nesetkal se však s velkým pochopením. Kritici namítali, že v dobách recese by výpadek příjmů tlačil vládu ke krácení výdajů, což by recesi prohlubovalo. Tehdy ještě nebyl problém rozpočtových schodků tak velký, teprve další vývoj odhalil vážnost situace. Nejen že dluh rostl, ale hospodaření státu bylo schodkové i v dobách růstu.

Jelikož příjmy státního rozpočtu podléhají cyklickým výkyvům, požadavek každoročně vyrovnaného rozpočtu by mohl vést k prohlubování hospodářského cyklu. Tento problém lze vyřešit tím, že by ústava zakotvila požadavek dlouhodobě vyrovnaného rozpočtu: v dobách poklesu pod potenciální produkt by rozpočet mohl generovat určité schodky, zatímco v dobách vyššího než potenciálního růstu by musel generovat přebytky. Potenciální produkt je dnes standardně zjišťován Českým statistickým úřadem.

Ústava pak může odkazovat na specifický zákon, který stanoví podrobnosti. Například že rozpočtované výdaje se mohou nejvýše rovnat součinu rozpočtovaných příjmů a poměru potenciálního a očekávaného HDP. V případě, že bude očekávaný hospodářský růst vyšší než potenciální, plánované příjmy by se násobily číslem menším než jedna. Kdyby byl naopak očekávaný růst nižší než potenciální, mohly by plánované výdaje odpovídajícím způsobem přesáhnout příjmy.

Obdobná úprava ústavně zakotvené dlouhodobé rovnováhy státního rozpočtu je od roku 2006 platná ve Švýcarsku. Ústavní požadavek dlouhodobě vyrovnaného rozpočtu byl také nedávno přijat v Německu.

Měnová politika svůj problém vyřešila - teprve když jsou nezávislost centrální banky a cíl cenové stability zakotveny v ústavě, přestávají být centrální banky zdrojem vysoké inflace. Stejně i problém veřejných financí bude vyřešen teprve poté, až budou zkroceny ústavou.

Hlavní problém okolo rozpočtu

Hlavní problém okolo rozpočtu není jeho výše, o kterou se strany do krve hádají a pak to bude stejně podle "skutečně naběhlých nákladů". V minulých dnech jsme zaznamenali, že paroubek hraje s národem svůj politický pokr o sekeru POUHÝCH 162 mld. Pánové, schválený rozpočet nemá strop! Fišerova vláda skončí v polovině roku a nastoupí nová vláda. Nikdo za nic nebude při překročení rozpočtu zodpovědný. Kdy tomu tak bylo? Problém je v tom, že zůstaly v platnosti zákony, které nás permanentně zadlužují. JSOU TO TY PLOŠNÉ SOCIÁLNÍ BONUSY I PRO NEPOTŘEBNÉ a těch 80% mandatorních výdajů. Zůstáváme společností NÁROKŮ a nikoliv povinností, zodpovědnosti a etiky. Peníze daňových poplatníků jsou použity v minimální výši na vratné investice, modernisaci, budování infrastruktury, zato jsou zašantročeny na podporu nepřehledné masy Parkinsonových úředníků, včetně zbytnělé policie a městských instalatérů botiček, aby se zase obloukem přefiltrovány a přesměrovány dostaly jako státní sponzoring k "obyčejným lidem"- voličům. Jistá skupina si z dávek dělá živnost. Jak dlouho to tak ještě necháme? Kdy si už pod sociálními dávkami nebudeme představovat vyrovnání životní úrovně méně schopných. Změňme životní filosofii a začněme si organizovat svůj život. Dávky nejsou automatismus a povinost, ale pouze možnost. Mluvme o možnosti poskytnutí sociální pomoci v nouzi. Krátkodobě. Zaveďme "konto", či osobní účet každého občana. Ať si každý zváží, zda po vyčerpání úspor a všech možností v rodině bude po státu žádat na svoje konto tu nejpotřebnější částku, ve formě bezúročné půjčky. V časech dobrých bude samozřejmostí tento dluh splácet. Musí skončit taktika vyčůránků, kteří přeruší čas na dávkách povinnou docházkou do zaměstnání na nezbytnou dobu a pak se zase vrátí k životu na dávkách. Stav občanského konta nechť se zohlední i při uzavírání stavebního spoření. Není přece možné, aby občan na dávkách měl současně stavební spoření a "zhodnocoval" peníze z dávek na kasírování státního úroku. Stav a průběh konta by měl být i kriteriem pro výměru výše důchodu.

Richtig, Herr

Richtig, Herr Enigma.

Zbytnělý (a)sociální systém, vyladěný "marťanskými" zákony do nesmyslnosti, je ten hlavní problém rozpočtu. Konec konců to bylo vidět v hospodářkách, kde státní rozpočet byl znázorněn jako domy ve městě: sociální výdaje tvořily mrakodrap, státní správa řekněme věžák a to ostatní byly rodinné domky a občas nějaký ten činžák.

Prý v době 6% růstu ekonomiky, kdy státní finance měla pod palcem naše nejzářivější a nejerudovanější ekonomická hvězda, bylo u nás 230 000 nezaměstnaných a přitom zde pracovalo 280 000 zahraničních dělníků.

Nikoliv, problém je

Nikoliv, problém je všprostupující korupce a neuvěřitelné množství státních úředníků a ostatních lidí (včetně nejrůznějších výzkumných ústavů).

Mám strach, že v rámci boje proti pobíračům sociálních brebend náš byrokratický aparát zase hezky naroste....

Neříkám nešlápnout jim na krk, ale problém je vážně úplně jinde.

Herr Kolder. Es geht nicht

Herr Kolder. Es geht nicht nur um die Zahl der Arbeitslosen. Jak chytré hlavy spočítaly, každé růstové procento představuje asi 15 miliard. Jestliže byl plešatý dluh 106 miliard, pak k tomu musíme připočítat 6 x 15 ´= 90 + 106 a jsme doma. Ist es klar.

No zní to pěkně, ale v

No zní to pěkně, ale v podstatě voláte po nějakém lepším a spravedlivějším přerozdělování.

Nemyslím si, že soudruh stát měl zřizovat nějaká "občanská konta" a evidovat v něm každou dávku či výhodu, kterou mi laskavě soudruh stát někde z mých daní vyplatí. Ale to je věc obecnější.

Stejně jako falešná představa, že naší ekonomiku dusí armáda nezaměstnaných a pobíračů dávek. Jednoduchý výpočet:

U nás je v současné době cca 400 tis nezaměstnaných. V případě, že by každý z těchto nezaměstnaných pobíral 10 000 Kč měsíčně utratíme za nezaměstnané 4 mld měsíčně, což je 48 mld ročně. Náš schodek má být 160 mld, že jo? určitě ti lidé nepobírají 10 000 měsíčně a učitě ne všichni na dávkách jsou profesionální povaleči, že jo. Tak kolik můžeme ušetřit tím, že jim šlápneme na krk? Polovinu?

25 mld? To bychom mohli 10 x uspořádat bežecký závod v Liberci, že jo. To se vyplatí. Házet průšvih našeho státního rozpočtu na flákače a pobírače dávek je nehorázný populismus kterým se maskují 2 zásadní věci, které nás stát dusí.

1. Přebujelá daministrativa, lidi, kteří produkují totéž co ti nezaměstnaní, ale za mnohem větší peníz.

2. Nehoráznýá všeporostupující korupe a předražování všude tam, kde soudruh stát vydává peníze daňových poplatníků.

zn Jindra. Asi něco Nechcete

zn Jindra. Asi něco Nechcete nějak pochopit. Ta konta by mohla mít stimul jisté soběstačnosti a zodpovědnosti. Víte, když je něco anonymně zadarmo, tak se bere plnými hrstmi. S darem se zachází jinak jak s půjčkou. Ony ty různé sociální berličky mají ještě jeden vedlejší efekt. Na vábničku porodného, mateřské, rodičovského příspěvku se nachytají ti jednodušší lidé a notoričtí pobírači v hojném počtu. Pro takové "matičky" není problém, v okamžiku, když pro ni dítě přestává být rentabilní, to dítě bez skrupulí odložit, nebo si ho "nechat" vzít. To jsou ty plné Klokánky, dětské domovy a podobná zařízení. Tím chci naznačit, že se množí a dál rozmnožuje ta část populace, s kterou jsou velké potíže. Vám se nelíbily moje úvahy o hydře. Vemte na vědomí, že "sověti" velmi dobře věděli, proč v pobaltských zemích postavili vysoké školy, kasárna a podobná zařízení, která zaručovala urychlenou asymilaci obyvatelstva. Soudruzi po r. 48 zlikvidovali celý genetický kód inteligence. Zakázali studovat zbylým potomkům a vyrobili svoje vlastní dělnickou inteligenci. Ovoce toho zvrhlého systému neseme právě v současnosti. Obávám se, že jsem se pustil do tématu, který není vhodný pro diskuze tohoto typu. Tím končím.

Ale prd, Vá model "osobních"

Ale prd, Vá model "osobních" účtu je takové sociální inženýrství. Jsme plně za to, aby každý za sebe a svůj osud přiajl svoji zodpovědnost a soudruh stát mu co nejméně strkal svůj nenažranej rypák do kapes. Žádné motivační podpory, úlevy na daních, sociální dávky v odůvodněných případech.

Vy polemiku vedete v obecné moralistní rovině a s Vašimi závěry hrubě nesouhlasím. Náro dje takový jaký je, a kecama o morálce ani úvahama o řádění Rusů v Pobaltí jej nezlepšíme.

Navíc používáte velmi falešné argumenty. Porivnejte statistiky, kolik opuštěných dětí je v tzv. vyspělých zemích, stejně jako úvaha o "pobíračích dávek" či zdevastované poválečné "dělnické" inteligenci je lichá. Platí to možná pro tzv. humanitní obory a spol. vědní obory, ale v oborech jako je technika nebo medicína je to absolutní pitomina. Po válce vystudovala generace mých rodičů, počátkem 80 tých geberace moje, tak neplácejte.

Neříkám, že není potřeba utáhnout sociální sítě, ale to vážně není takový problém. Problém je, že většina lidí, žádné dávky a brebendy nepobírá, je šikanována úředníky, nesmírně zdaňována a cpou nám do palice, že je to proto, že u nás je "spousta nefachčenků a pobíračů dávek". Jednoduchým počtům asi nerozumíte, protože výpočet dávek který jsem Vám nastínil by Vám mohl otevřít oči.

Náš stát nedusí sociální dávka, ale korupční předražené zakázky a nesmírně rozbujelé státní úřady, příspěvkové organizace apod. Část vyplácená na sociální výdaje je ve srovnání s částkami např. za korupční dálnice nepatrná.

Vm proč to tak je, současné vedení ODS si vsugerovalo, že to bylo 30 Kč zdravotního poplatku co jim prohrálo volby. Nikoliv, volb yODS projel fakt, že ODS navzdory pravicové rétorice pokračovala v socialistické politice.

Lidé v naší vlasti nejsou morálně zdevastovaní, čekající na dávky a podpory. Takový názor může mít jen politik, odtržený od normálních lidí.

Takze jedtli tomu spravne

Takze jedtli tomu spravne rozumim, dluhu se snadno zbavime tim, ze napiseme do ustavy nejakej moudrej zakon a privatizujeme narodni banku.

Restrikce pry nefunguji, pomuze zakon.

Fakt dobra metoda, hypoteku muzu povazovat za splacenou, kdyz s manzelkou u notare sepiseme smlouvu, ze priste si uz nepucime vic nez vydelame!

___________________________________________________________________________________