Politicky rozdělená země
Petr Sokol

Předvolební kampaň v roce 2006 rozdělila českou společnost na dva protichůdné a ostře oddělené tábory. Podporovatele obou proudů nenajdeme v jednotlivých částech země rovnoměrně rozšířené.

Typický "modrý" volič ODS jako klíčové síly pravého bloku žije v Praze nebo jejím okolí, je spíše mladší, má vyšší vzdělání, často podniká a má lepší příjmy. Jeho "oranžový" protějšek se blíží důchodovému věku, není vysokoškolák, dotýká se ho problém s nezaměstnaností a pochází z Karvinska nebo Bruntálska. Tito dva lidé sI proto logicky příliš nerozumějí v otázce, jak dál s tímto státem. Zastavme se zejména u geografického původu obou typických voličů.
Politická mapa České republiky se štěpí na Prahu a zbytek země, další linie jde mezi městem a venkovem, Čechami a Moravou a bývalými německými oblastmi Sudet a vnitrozemím.

1. PRAHA PROTI "ZBYTKU"

Není obtížné pochopit, že první linie vede mezi hlavním městem a "zbytkem světa". Praha vždy výrazně profitovala z polistopadových změn a liší se od zbytku republiky ekonomicky i tím, jak zde lidé hlasují. Obě pomyslné části země by navíc jistě souhlasily s tvrzením, že Pražáci mají jinou mentalitu, i když by její hodnocení v obou částech země mělo opačné znaménko.
V Praze vždy volby vyhrávala ODS, a to s největším rozdílem z celé ČR. Silnou podporu tu měly i další pravicové strany a naposledy i "občanští" zelení.
Podívejme se na pár čísel, která ukáží odlišnost politické Prahy od "venkova". Když si hypoteticky představíme scénář, kdy by se Praha odtrhla a nechala by si 200členný parlament, přinese výpočet překvapivé výsledky. Občanští demokraté by v "pražském" parlamentu mohli vládnout sami, a to dokonce se 104 mandáty. Se zelenými by ODS dokonce v Praze měla ústavní většinu se 123 křesly.
Výzkumy nyní signalizují v Praze velké posuny v neprospěch občanských demokratů.
A není vyloučeno, že modrá bašta poprvé padne. Ale ti, co ji mohou vyloupit, patří ke stejnému proudu - pravému středu. Převaha stran pravého středu by proto měla být ve volbách potvrzena, což můžeme doložit čísly. Podle průzkumu společnosti SANEP by v našem fiktivním "pražském" parlamentu měla TOP 09 po příslušném přepočtu 65 křesel a ODS šedesát. Obě strany pravého středu by tedy měly v Praze ústavní většinu, a to je k pravici možné s určitou výhradou přidat i uskupení Věci veřejné a jejich 25 mandátů, jež by mohla tato strana dostat v naší virtuální "pražské" sněmovně. Naopak ve zbytku země už v roce 2006 těsně vyhrála strana Jiřího Paroubka. Celkově je ale možné mimopražské výsledky z roku 2006 označit jako "superpart": sociální a občanské demokraty totiž mimo Prahu dělilo jen neuvěřitelných 614 hlasů. Připomeňme, že to bylo 614 z celkových 4,7 miliónu hlasů, které Nepražané odevzdali.
Vyrovnanost platila i pro oba hlavní bloky: levicové duo by totiž středopravicový blok předstihlo mimo Prahu jen o 3028 hlasů.

2. MĚSTO PROTI VENKOVU

Baštu ODS a pravice ale netvoří jen Praha. "Modří" dostávají nadprůměrné výsledky ve městech obecně. Zároveň platí téměř bez výjimky pravidlo, že čím má město více obyvatel, tím je v něm podpora pravice vyšší.
Dominanci občanských demokratů ve městech navíc potvrzují i komunální volby. Ve čtyřech komunálních volbách, jež se konaly od roku 1994, nevyhrála občanská demokracie v krajských městech jen v jediném případě. Jednalo se o rok 2002 a o volby v Olomouci.
Sociální demokraté tehdy předstihli stranu s modrým ptákem ve znaku o 21 hlasů. V souboji o krajská města je, pokud zahrneme i Prahu, aktuální skóre 51 ku jedné.
Městský charakter pravice potvrdily i poslední komunální volby na podzim 2006. ODS se stala nejsilnější stranou nejenom ve všech 13 krajských městech a ve 20 ze 23 statutárních měst (mimo Most, Havířov a Karvinou), ale také v 56 z celkem 68 okresních měst a ve všech "číslovaných" pražských obvodech.
Voliči navíc karty rozdali tak, že v drtivé většině velkých měst mohla ODS sestavit koalice bez účasti levice.
Naopak venkov patří levici. Sociální demokraté rostou s tím, jak se zmenšují města a obce. V nejmenších obcích ale i jim na záda v některých regionech dýchají komunisté, pro něž také platí, že čím menší sídlo, tím lepší výsledek. Ještě viditelnější je převaha levice v tzv. vnitřních perifériích - venkovských oblastech, které se nalézají daleko od alespoň středně velikých měst.

3. ČECHY VS. MORAVA

Po sněmovních volbách v roce 2006 se stalo hitem škatulkování jednotlivých oblastí země na pravicové Čechy a levicovou Moravu se Slezskem. A skutečně odlišnosti mezi oběma historickými částmi státu najdeme.
Před čtyřmi lety pocházelo 17 procent hlasů ODS z Prahy, 49 procent z Čech (mimo Prahu) a 33 procent z Moravy a Slezska (včetně celého kraje Vysočina). Naopak u ČSSD platilo, že 45 procent hlasů sociálních demokratů přišlo z Moravy a Slezska a 47 procent z Čech, což vzhledem k faktu, že ve východní části země žije oproti Čechám poloviční počet voličů, potvrzuje moravsko-slezskou baštu levice.
Dáme-li si práci s výpočtem volebního výsledku v obou historických částech, dojdeme k ještě jednoznačnějším číslům. V Čechách naposledy vyhrála občanská demokracie nad sociální poměrem 39 procent ku 30, pokud započteme Prahu, a 37:32, když zohledníme jen "venkovské" Čechy.
Naopak Morava celkově fandí levici. ČSSD tu přejela i při celkové prohře z roku 2006 ODS poměrem 36 procent ku devětadvaceti. I poměr mezi "pravým" blokem (ODS, lidovci, zelení) a levicí (ČSSD, komunisté) byl v Čechách 52 % ku 42 % (bez Prahy 49 ku 45) ve prospěch pravice, zatímco na Moravě a ve Slezsku zvítězila poměrem 50 ku 45 procentům hypotetická sjednocená levice.
Použijeme-li opět fikci se separatismem, mohla by v samostatných Čechách pohodlně vládnout bývalá Topolánkova trojkoalice, zatímco na Moravě by většinu ve virtuální sněmovně měli paroubkovci s komunisty. Pověsti o modrých Čechách a oranžové Moravě se Slezskem jsou jednoznačné, když se podíváme na to, kdo vyhrává v kterém kraji. Už při pohledu na mapu, jež by ukázala nejsilnější stranu či blok v okrese, bude vše složitější. A úplně nám jednoduchou teorii o modrooranžové linii na česko-moravském pomezí nabourá pohled na úroveň "malých" okresů, známých pod zkratkou ORP. V nich je jednoznačné, že levice se v mnoha regionech zakusuje do Čech a pravice naopak do Moravy.

4. SUDETY A VNITROZEMÍ

I šedesát pět let po druhé světové válce zůstává na politické mapě republiky překvapivě stále živá ještě jedna hranice. Tou je rozdíl mezi českým vnitrozemím a oblastí bývalých Sudet, kde do roku 1945 převažovalo obyvatelstvo německé národnosti.
Politické následky odsunu jsou stále viditelné. Kdyby Marťan viděl volební mapu první republiky a mapu současnou, musel by si myslet, že KSČM je politickým následovníkem Henleinovy Sudetoněmecké strany.
Komunisté a levice obecně mají totiž své hlavní bašty právě v regionech, z nichž byli po válce odstěhováni Němci a kam přišli novousedlíci.
Velmi viditelná je hranice mezi Sudety a zbytkem země také v okresech, kterými vede pomyslná hranice. Například na Českokrumlovsku nebo Jindřichohradecku volební výsledky v obcích kopírují právě linii bývalé hranice protektorátu. Na sever od ní mají sílu konzervativní a pravicové strany, na jih levice.

JAKÁ GEOGRAFIE?

Pravicové jádro tvoří v Čechách zejména Praha s okolím a pak pás táhnoucí se na jih k Českým Budějovicím a na sever a severozápad směřující k prosperujícímu Liberecku a "protestantskému" Náchodsku. Pravicový svět v Čechách pak už doplňují jen ostrůvky kolem velkých měst, jako je Plzeň nebo Karlovy Vary. Naopak severozápad Čech patří k hlavním baštám levice s výkladními skříněmi na průmyslovém Mostecku, ale i na zemědělském Tachovsku, kde shodně jsou nízké platy a vysoká nezaměstnanost. Na jihu Čech patří vnitrozemí a Šumava pravici, zbytek pohraničí levici. Přes historickou hranici se ale dominantní levice do Čech zakusuje také na Vysočině a na jihu Pardubicka. Tyto oblasti s malou nezaměstnaností, ale nízkými platy geograficky přiléhají k moravskému království levice.

ODLOUPNUTÉ BRNO


Z něho dokázala pravice odloupnout zejména Brno s okolím a pásem táhnoucím se na jihovýchod na Břeclavsko. Pravice ale překvapivě vítězí i na česko-slovenském pomezí, kde konzervativní katolické hlasy a tradiční antikomunismus smíchaný s podnikatelským, baťovským pohledem na svět pomáhají porážet levici v oblasti mezi Uherským Hradištěm a Vsetínem.
"Problémy" s protistranou má levice na Moravě pak už jen v Olomouci a v jejím bezprostředním okolí.
Naopak severovýchodní kout Moravy a Slezska tvoří levicový ráj, protože tam ležící Karvinsko je volebně srovnatelné s výsledky v pražském okolí, ale s opačným znaménkem. Tady nemá ČSSD problém získávat polovinu všech hlasů. Hlasy sociálním demokratům navíc výrazně rostou také na jižní Moravě, kde jejich jasnou převahu opticky brzdí jen katolické hlasy pro lidovce.
Volební mapa rozdělené země je tedy mnohem složitější, když spojuje rozdílnost měst a venkova s rozdílným historickým vývojem různých částí České republiky. 

Reflex 13/2010

___________________________________________________________________________________