Kolářové ministerstvo, bašta korupce
Jan Suchánek

    Dostal jsem do rukou kopii dopisu, kterým Kolářová lhala senátorovi Kuberovi, že se zkorumpovanými konkurzy nemůže nic dělat, protože nemůže zasahovat do nezávislosti (zkorumpovaných) soudů. I na Kuberovi mi vadí, že se s touto lživou odpovědí spokojil. Samozřejmě, že ministr spravedlnosti nemůže zasahovat do nezávislosti soudů, ale to neplatí v případě podezření z korupce soudců, když závazek bojovat proti korupci je dle Ústavy nad zákonem. protože v daném případě jde o korupci konkurzních soudců, pak by to měl nezkorumpovaný ministr daleko jednodušší, protože konkurzů se mnohdy účastní státní moc výkonná prostřednictvím prokurátorů.

    Nebudu se v tomto textu zabývat možnostmi, které má nezkorumpovaný a kompetentní ministr spravedlnosti. Jen poznamenám, co tak změnit vyhlášku, která zajišťuje nekontrolovatelnost zkorumpovaných prokurátorů. Zde se vám pokusím sdělit zkušenost, kdy ministr spravedlnosti svými zástupci demonstruje neochvějné odhodlání korupci zachovat a umožnit dokonání konzumace stamiliónových defraudací. Byl jsem u soudu v jeden den u dvou na sebe navazujících soudních jednání, kterým se zmíněné ministerstvo korupce dlouho bránilo tím, že chtějí jako důkaz absence korupce provést důkaz konkurzním spisem. V obou jednáních se většinoví konkurzní věřitelé, kterým již deset let venkovský konkurzní soud upírá práva většinových konkurzních věřitelů, domáhají úhrady škod, které jim byly způsobeny zločinným zneužitím konkurzního řízení jejich ziskového dlužníka a bývalého nájemníka k mafiánskému útoku na jejich majetek.

    Nevím co způsobilo, že taktika nekonečného oddalování soudního řízení selhala, když ministerstvo korupce spoléhalo, že zkorumpovaný soudce konkurzní spis prostě do Prahy k soudu nepošle. Možná to byla hrozba mezinárodní arbitráže, když takové prodlevy soudního řízení jsou také žalovatelným poškozením práv zahraničního investora. Osobně jsem ale přesvědčen, že to je jinak. Ta parta zkorumpovaných venkovských konkurzních soudců, co v dresu organizovaného zločinu ty nezákonnosti provozuje, musela dojít k závěru, že je nutno demonstrovat, že pro mafii pracují nejen oni ale i ministerstvo. A to se zcela povedlo.

    Takže první jednání. Žalobce argumentuje jednotlivými dokumenty z konkurzního spisu, že došlo v důsledku zjevné korupce k defraudacím výnosů z nezákonného užívání majetku žalobce konkurzním správcem a konkurzní podstata se z půlmiliardového plusu propadla do 200 miliónového dluhu, majetek za 700 miliónů pod vedením soudce a s asistencí prokurátora zdefraudován, takže nikomu nic zaplaceno nikdy nebude. Ministerstvo korupce argumentuje celým konkurzním spisem, že k žádné korupci nedošlo a žaloba je bezpředmětná.

    Ministerstvo nejdřív při samém jednání soud přesvědčuje, písemným podáním plným demonstrativních lží, že žalobce tvrdil opak toho, co je v žalobě, a přesvědčují soud, že zákony znamenají něco jiného než textem vyjadřují. Neskrývaný korupční nátlak. Tenhle soudce zatím drží a soud začne provádět důkazy z toho konkurzního spisu a na každou demonstrovanou nezákonnost ministerstvo pouze opakuje, že trvá na svém stanovisku a pokud z důkazů vyplývá, že se jedná o korupci, pak absence jednání orgánu činných v trestním řízení, korupci vyvrací. Žalobce poukázal na to, že to právě korupci prokazuje (jinak by to byla jen prostá nezákonnost) a že žalobce se dovolává občanskoprávní úmluvy o korupci, která korupční nečinnost prokurátorů a policie řeší. Obě strany zůstaly na svých stanoviscích. Ministerstvo samozřejmě na straně korupce.
 
    Druhý případ je ještě radikálnější. Agresivnější zástupce ministerstva opakovaným tvrzením, že všechna tvrzení žalobce jsou fabulace, které vyvrací zde k prokazování připravený konkurzní spis, okázale zastrašoval soudce. Žalobce soudu marně připomínal, že i pro žalované ministerstvo platí princip legality, že může dělat jen to, co mu zákon dovoluje, a že pro něj jsou také závazné evropské úmluvy o korupci. Když žalobce soudci připomenul, že pokud se zástupce ministerstva veřejně hlásí k obhajobě korupce, tak je soud povinen dle trestního řádu tuto skutečnost oznámit státnímu zastupitelství. A co udělal vystrašený soudce. Upustil od provedení důkazů, konkurzní spis se může vrátit na venkov nedotčen ke svému zkorumpovanému konkurznímu soudci. Ministerstvo korupce již na provedení tohoto svého důkazu netrvá.

    Soudce, ten z Prahy, aby jej nebylo možno prokazatelně označit jako účastníka demonstrovaného organizovaného korupčního spolčení, vymyslel fintu. Protože žalobce chce zaplatit škodu v řádu dvou miliard, z kterých je většina jen nabíhající úrok, došlo k tomu, že mezi žádostí adresovanou ze zákona ministerstvu půl roku před žalobou, narostl úrok za ten půl rok o dalších sto miliónů. Soudce došel k závěru, že je nutno znovu požádat ministerstvo o to, zda tento naběhlý úrok nechce náhodou zaplatit, když nechtělo zaplatit ty dvě miliardy, protože by jinak mohl být rozsudek v neprospěch ministerstva napaden, že nebylo o naběhlý úrok samostatně požádáno. Tím v praxi naši justice je podezření z korupce zažehnáno. Ministerstva korupce zástupce potvrdil, že nic platit nechce a žádnou korupci nepřiznává, nic platit nechce a tento svůj postoj potvrdil tím, že ministerstvo už ani k tomu soudu chodit nebude, žádá pouze zasílání protokolů. Soud přesto trvá na tom, že o toto zamítavé stanovisko musí žalobce písemně požádat i v souvislosti s nabíhajícími úroky a počkat si na vypršení půlroční lhůty. Soudní spor bude teď v ročních cyklech pokračovat zasíláním ignorovaných žádostí o zaplacení úroků k nezaplacené škodě.

    Naštěstí pro jednoho žalobce, kterého určitě využijí i ostatní žalobci, oběti konkurzní mafie a korupce, byla pořízena zvuková nahrávka, že důkazy korupce byly jako nesporné před soudem za účasti ministerstva provedeny v tom prvním případě. To už tohle zkorumpovaný ministerstvo před zahraničními arbitry nebude moci popřít, jakkoliv se bude zaštiťovat třeba plzeňským Kindlem, tím representantem právníků v službách státu. Ve vztahu k dopisu paní ministryně senátorovi Kuberovi není pravdou, že s nezákonností konkurzů nic nejde dělat. Ale je pravda, že korupční souvislosti to znemožňují a že paní ministryně závazky státu z evropských úmluv o korupci demonstrativně ignoruje, aby svému zkorumpovanému resortu byla návodným příkladem. Jak jsem dokumentoval, ministerstvo korupce přinutilo i soudce, který zjevně od konkurzní mafie toho venkovského soudu nic nedostal, aby se stal jejich zločinným společníkem, protože narůstající úrok je též škodou způsobenou žalobci, a za tu i pražský soudce jednoznačně spoluodpovídá. Kde ale vzít ministra, na kterého by mafie nemohla vytáhnout něco kompromitujícího a mohl s tím něco dělat?
 
    Na závěr jen příklad, jak je korupce všeobjímající. Bém byl napaden kvůli korupci kolem Opencard. Média rozehrály obrovskou protikorupční ofenzivu. Výsledkem je, že za obětování nevinných a za přispění médií politicky posílil a k ovládnutí Prahy se chystá náměstek primátora, který byl za tu Opencard odpovědný. Zkorumpovaná média dokonce volají po politické likvidaci dalšího náměstka primátora, který ten brajgl po té nastupující politické hvězdě uklízí. A tahle korupce médií začala, když v bankrotujících novinách na začátku devadesátých let dostali novináři pokyn, aby si k zachování svých sociálních jistot našli sponzory. Ty noviny tehdy stejně zbankrotovaly ale novináři a jejich prodejnost zůstala, aby se rozrostla v prosperující byznys. Proto jsou taky média tak tolerantní k ministerstvu korupce a justiční konkurzní mafii. Zločin sbratřuje. Dokladem totální zkorumpovanosti je také, jak média čelí rozsáhlé a zjevné nespokojenosti veřejnosti s politiky absolutní cenzurou jakékoliv zmínky o většinovém volebním systému.
 
    Obrazem toho úpadku, kdy nás fatálně poškozuje bolševická deformace právního a ekonomického vědomí, je i to, že veřejnoprávní televize zase presentuje trockistu Špidlu, aby se zase šířila fatální fabulace, že krize ani reforma penzí se našich důchodců nedotkne a že musíme vstoupit do Eurozóny. V Boha nevěřící stále věří, že socialisti přinutí ty co mají práci, aby živili penzisty, kterým zbankrotoval socialismus a kterým bankrotuje sociální stát. Jak za bolševika, jen šťastné zítřky. Až práci budou mít jen státní úředníci a Číňani, nevím, jak to bude fungovat. Žádný selský rozum, že musíme být připraveni na krutou zimu a to, že se možná příště neurodí. Žádná víra v usilovnou práci a žádná pokorná prosba k Bohu o přízeň. Prostě některé národy jsou blbější a my minimálně vyemigrovaný.    

___________________________________________________________________________________