Katolická církev stejně jako před loňskými volbami zveřejnila dokument, v němž vyzvala k určitému volebnímu chování. Zatímco před evropskými volbami vyzval  kardinál Vlk k nevolbě stran, které způsobily pád vlády v době českého předsednictví, včera vyzvala církev k nevolbě stran populistických, resp. velkých, a doporučila zvážit volbu menších subjektů.

Je zajímavé, jaká se okamžitě strhla diskuse, zda církev má, či nemá právo vyjadřovat se k politickým otázkám. Vždyť Česká republika je jednou z nejateističtějším zemí světa a důvěra v církve je v rámci třetího sektoru jednou z nejmenších. Tak proč tolik povyku?
   Církev je zřejmě vnímána stále jako silný hráč a zároveň rezervoár voličů, takže její doporučení mohou podle mínění kritiků zvrátit názor některých voličů. Stesky podobného typu však vycházejí z představy, že podobné výzvy mají zcela zásadní dopad na rozhodnutí věřících voličů. Nemají. Tito lidé hledají ve víře nepochybně jiné hodnoty než návod, jak se zachovat za volební urnou. Rada Václava Malého tak maximálně může být návodem, jak volit, ale jistě ne závazným stanoviskem, podle kterého se budou všichni věřící bezpodmínenčně řídit. Kromě toho je zřejmým faktem, že ačkoliv bychom věřící voliče hledali zejména u KDU-ČSL, které doporučil třeba biskup František Radkovský, tak ve skutečnosti největší procento katolíků paradoxně volí ateistickou ČSSD.

   Pro církev je jistě velkým oceněním, když jí komentátoři přisuzují takový vliv na ovlivnění volebního výsledku. Církev je ještě zřejmě stále vnímána jako morální autorita, jejíž slova mají váhu. Právě proto je s podivem, proč zároveň s tím přicházejí stesky, že církev se k volbám vůbec vyjádřila. Náboženské autority se zcela běžně vyjadřují k zásadnějším společenským otázkám a takový rozruch její stanoviska nevyvolávají. Není proto důvod, aby církev k volbám mlčela. Stejně jako třeba v případě Harryho Potera se jedná o veřejnou činnost, ke které církev z definice věci jako veřejná organiozace má, resp. může vydávat stanoviska. Pokud jí to někdo chce zatrhnout, prohřešuje se proti zásadě plurality názorů. Proč by pak třeba mohli uvádět svoje doporučení odbory či podnikatelská sdružení a církve ne?

   Stanovisko církve nejvíce kritizovali zástupci ČSSD, kterým vadí, že církev někomu něco doporučila. Toto její vyjádření bohužel potvrdilo naprostou neochotu o čemkoliv diskutovat a jakýkoliv konkurenční názor namísto toho okamžitě umlčovat, ať již se jedná o média, občanská sdružení či církve. Podobně jako umlčování názoru významného hráče českého společenského ostatně ČSSD umlčela i názor studentů ve studentských volbách či potlačuje prostřednictvím hejtmana Ratha oponenty ve středních Čechách. Možná důležitější než samotný obsah dopisu, který ostatně stále ponechal možnost volby velké strany, je tak reakce politických špiček na něj. Socialisté svými slovy potvrdili, že jakýkoliv oponentní názor je pro ně problémem a lepší než diskuse je rovnou jeho eliminace.