LN 24. dubna 2010

TESAŘÍKŮV AKORD

Který trávník na našich ligových stadionech je nejlepší? Tak to nevím. V poslední době jsme s kapelou stáli jenom na trávníku na Julisce a taky na Strahově. Musím říct, že vždycky, když přijdu na stadion, hned se cítím o mnoho let mladší. Je to sice šidící pocit, ale díky za něj. S fotbalovým trávníkem mám spojeny některé úžasné koncerty. Na Spartě to byl Paul Simon. Stevieho Wondera jsem tam nestihl, ale hned potom jsem ho viděl v Bratislavě na Tehelném poli. Bylo to ještě před listopadem 1989, takže ho museli představit jako pokrokového amerického zpěváka, ale koncert byl skvělý. S trávou mám vůbec spojeno hodně příjemných vzpomínek. Tedy nemyslím onu trávu s přeneseným významem. Vysychá při ní v krku a pak nemohu zpívat čili neoddávám se jí. Mám na mysli tu normální, senzačně voňavou, když se seká. Okamžitě to ve mně vyvolá ten rychlý film vzpomínek, malinových úst a krásně vonícího těla. Rád kosím trávu.

Ale vzpomínám taky na hodně letitý vtip o tom, jak chlapík sedí u cesty na trávníku a kolem jede soudruh Biľak. „Co tu děláte?“ „Nic, jenom žeru trávu, protože mám hlad,“ odvětí chlapík. „Tady máte stovku a zmizte odsud, za chvíli tudy pojede soudruh Husák, tak ať vás nevidí.“ Chlap si říká – Biľak dal stovku, Husák dá víc. A opravdu za chvíli vezou soudruha Husáka. Ten vidí, jak chlap požírá trávu, a má stejnou otázku. „Co tu děláte?“ „No, mám hlad, tak žeru trávu.“ „Tady máte dvě stovky a zmizte, za chvíli tudy pojede soudruh Brežněv.“ Chlap si říká, že ten by mohl dát ještě víc. Další postup je stejný až na to, že ve finále Brežněv vytáhne tři rubly a praví: „Kupte si srp a nasekejte si na zimu!“ Hezká sociální politika. Na co všechno si člověk nevzpomene při myšlence na trávník.