Typický závislák na marihuaně „nemá žádné problémy“. Tyto problémy mají všichni okolo něj. On je “v pohodě“. Nevadí mu, že nechodí do školy, nevadí mu, že nechodí do práce. To vadí těm druhým – rodičům, partnerům, pokud nějací jsou. Nemá potřebu problémy kolem sebe řešit, to ať dělají „ti druzí“, když jim to vadí. Pokud chce peníze, ví, kde má požádat a povinnosti druhých dokáže dostatečně silně zdůraznit. Rodiče se však mohou zbláznit, když pak mají za něj platit dluhy, shánět omluvenky do školy a na pracovní úřad, kam „jaksi z mnoha nepochopitelných důvodů nedorazil“. Život závisláků na marihuaně ubíhá bezstarostně, bezproblémově, všichni jeho kamarádi jsou zkrátka „cool“. S partnerskými vztahy a rodinou většinou „nemají problém“, nezřídka žádné takové vztahy ani nepotřebují.

Mohli bychom říci, že co do typu spotřeby sociální péče máme před sebou typické voliče sociálních demokratů. Ale ani to neplatí. Typický závislák na marihuaně totiž „volby nepotřebuje“, demokracii chápe pouze jako povinnost těch druhých, kteří se mají o něho postarat.

S nulovou politickou motivací tedy kašle i na takové hodnoty, jako je „liberalismus“, byť si jeho plodů vrchovatě užívá.


Toto platí o lidech závislých na marihuaně, jak jsem je poznal. Omlouvám se předem všem kuřákům marihuany, kteří ji v rámci experimentu zkusili a včas odhodili. Nepřeji však nikomu z nich, aby se prokouřili do stavu, kdy se stanou pro demokracii nepoužitelnými parazity.