Je to skutečně jen krize politických stran?
Vít Blaha

Polemika s Tomášem Haasem

Tomáš Haas ve svém článku Dobře utajená pozitivní kampaň mimo jiné píše:

„...Problém, ke kterému přispěly kromě jiných i všechny popsané příčiny, je podle mně krize důvěry. Občané vždy věděli, že naše politika má své problémy a pojmenované problémy byly vždy přítomné.

Novým prvkem je to, že problémy nejenže nemizí, ale ve skutečnosti nejsou řešeny a rostou a občanům a voličům dochází trpělivost. Spolu s ní mizí i důvěra, že naše politické strany mají schopnost a vůli problémy řešit. Nic z toho, co vidíme v letošní kampani, důvěru veřejnosti k politikům a politickým stranám nevrátí a nezíská...“

Ano, poměrně přesný popis situace. Ovšem domnívám se, že se Tomáš Haas mýlí v jedné zcela zásadní věci. A tou je záměna důsledků za příčiny.

Ať už nazýváme současný stav ve společnosti  jakkoliv, byla tato Tomášem Haasem nazvaná „krize důvěry“ poměrně dobře predikovatelná a myslím, že i logická.  Zcela neomylně nás do ní postupem času dovedl poměrný volební systém.  Ten je dle mého mínění tím hlavním důvodem současných problémů.

Zjevné nevýhody poměrného systému byly v první polovině 90. let minulého století částečně eliminovány dynamickým nástupem ODS, která pod vedením Václava Klause dokázala za několik málo let posunout společnost v České republice ve všech oblastech.  

Bohužel od voleb do Poslanecké sněmovny v roce 1996 byly všechny následující vlády postaveny na volebních výsledcích jež zakládaly nestabilitu přímo systémově.  Paradoxně byl nejstabilnějším kabinet Miloše Zemana v době Opoziční smlouvy v letech 1998 - 2002. Tehdejší jedinečná příležitost na změnu volebního systému byla bohužel zmařena Ústavním soudem, který významně a nepatřičně zasáhl do politického systému. (Jak jsme v následujících letech mohli sledovat, nebylo to u Ústavního soudu poslední nevhodné a nekompetetní zasahování).

Bohužel ke kultivaci veřejného prostoru, nebo jak říká Tomáš Haas k odstraňování krize důvěry, musí přispívat celý společenský „ekosystém“.  Nejenom politické strany, ale i občané, novináři, soudy, politologové.

Voliči nemohou přece k věcem veřejným přistupovat s tou odzbrojující infantilitou čtenáře tabloidů, s tou leností myslet, jak výstižně napsal Petr Robejšek v lednové Kavárně MF Dnes. Některé politické strany, jak můžeme dnes vidět, mohou sice u voličů nakupovat svá parlamentní křesla pomocí pouček z marketingu prodavačů pracích prášků, kdy (jak se zdá) k dosažení 10% poslaneckých mandátů stačí vyslat do hospody stárnoucího aristokrata s motýlkem, jehož nejhlubší myšlenkou za posledních 5 let byla věta, že bychom měli šetřit a ne se zadlužovat, ale měl by to být i zájem voličů o hlubší poznání pozadí politických subjektů.

Z politologů se stávají mediální spinn doktoři, kteří se se svými denně chrlennými analýzami trefí do reálné situace tak maximálně jednou za deset let (dobře, opravuji, dvakrát za deset let), aby se těsně před volbami oblekli do dresu jednoho politického subjektu a vesele v něm kopali za vítězství svých barev. To jim samozřejmě nevadí nazývat se „nezávislými“.

A novináři?  Na jedné straně zcela stupidní reality show Václava Moravce, která hru veřejnoprávní televize  na diskuzní pořad ozdobí přívlastkem „Speciál“ a do níž  například jako „významnou osobnost“ Středočeského kraje pozve Forresta Gumpa české žurnalistiky, vlastního kolegu Otu Černého. Na druhé straně „žurnalisté“ Hospodářských novin, kteří s prostoduchostí frekventantů zvláštní školy sečítají i ty nejpopulističtější  předvolební sliby   a skládají z nich tabulky o tom, která politická strana má lepší hospodářský koncept.  Eurohujeři, kteří se osypávají neštovicemi, při představě, že by měli napsat, že Brusel porušuje svá vlastní pravidla, že čistě politický projekt EURA má s ekonomikou společného asi tolik jako Jiří Paroubek s demokracií (ano, přesně, přívlastek „sociální“), že Global Warming je tunel nebývalých rozměrů a že všechny ty korupčně dotované alternativní energetické zdroje jsou startérem růstu cen energií, se především obávají, že by museli dát za pravdu Václavu Klausovi. Jediný český politik, který v těchto otázkách zastává dlouhodobě konzistentní stanovisko je pro mediální mainstream noční můrou. Naštěstí!

Jistě, intelektuální lenost občanů a hloupost kombinovaná se zlovůlí některých novinářů zde byla i před 15 lety, ale přeci jen tehdejší úroveň lídrů hlavních politických stran byla ve všech směrech jiná, než těch dnešních. Klaus, Zeman i Lux, byli schopni silou své osobnosti zajistit funkční politickou scénu i v poměrném systému. 

Bohužel z normální akceptovatelné levicové strany udělalo postupně kvarteto Zeman, Špidla, Gross a Paroubek téměř extremistické těleso,  jehož současné personální vedení a volební kampaň jsou na hranici únosnosti.

Na druhé straně u pravicové ODS na to stačil předseda pouze jeden. Když přebíral  Mirek Topolánek stranu od Václava Klause, byla to strana s jasnou vyhraněnou politickou ideou. A myslím, že osmiletý proces, kterým ODS prošla od roku 2002 asi nejlépe popsal František Mikš v ojedinělé analýze Krize české politiky a její skutečná příčina, když éru předsednictví Mirka Topolánka nazval „barbarizací ODS“.  

Tomáš Haas vidí krizi především na straně politických stran. Já se naopak domnívám, že se jedná o krizi nepoměrně širšího rozsahu.

Pokud nedojde ke změně volebního systému, nejlépe na jednokolový většinový, musíme se bohužel smířit s tím, že se krize s největší pravděpodobností bude spíše prohlubovat, protože právě poměrný systém generuje jednak patové volební výsledky a tím politiky bez pravomocí a následně i bez zodpovědnosti, kteří místo aby řídili stát, bojují většinu zvoleného času o politickou stabilitu.

Změňme volební systém a můžeme se všichni snažit o „řešení problémů“ a kultivaci celé společnosti!

Vážený příteli, se zaujetím

Vážený příteli,

se zaujetím jsem si přečetl Váš fundovaný rozbor. Jde skutečně o hlubší krizi než naznačil pan Haas, i když i s řadou jeho vývodů souhlasím.

Dovolil bych si pouze dvě malé poznámky.

Poměrný volební systém vázaný na politické strany je obrovským zdrojem korupce a šíbřování. Ale u jednokolového většinového systému je třeba zaručit tři věci, a to aby volba byla uznána za platnou až při určitém absolutním počtu hlasů (zajištění representativnosti, a to i za cenu proměnného počtu poslanců), zrušení senátu (jeho nahrazení regionálními zástupci) a možnost odvolání poslance.

Jinak jste poněkud opomenul jednu oblast. Současný stav je do značné míry způsoben i tím, že kompetence většiny "politických" ekonomů je prakticky stejná jako kompetence hajzlbab nebo orangutanů (při řízením pokusu o úspěšnosti investičních strategií se orangutan při účasti další deset "renomovaných" ekonomů umístil na čtvrtém místě.

Jestliže například ministry financí mohou dělat lidé, kteří v životě nic neřídili, za nic finančně neodpovídali a mají jenom na zadku mozoly od poslaneckých křesel, jestliže náměstci ministrů jsou politická koryta, pak není divu, že státní ekonomika vypadá tak, jak vypadá.

Doby Rašínů, Englišů a dalších pánů, kteří nejprve něco v praxi a životě dokázali, a pak byli ministry, jsou dávno pryč a nastala doba Sobotků, Kocourků, Drobilů apod.

Ale je tomu i v dalších oblastech - disproporci např. mezi panem Moldanem a papouškem Žak a dalšími vidí snad každý, ale nikomu to nevadí.

Napsal jsem, že, bohužel, to bude dlouhodobý proces, protože ke komunistické mentalitě v každém z nás se přidala ještě mentalita tunelářská. Domnívám se, že musí odejít ještě jedna generace (Mádlů, Issových, příznivců pirátské strany, příznivců dělnické strany a pod.) než se poměry stabilizují. Vy máte ještě šanci se toho dožít.

S přátelským pozdravem

Podle mne jsou naopak zdrojem

Podle mne jsou naopak zdrojem většiny současných potíží právě většinové prvky ve stávajícím systému. Volit by se mělo přísně poměrně tak, že podle počtu hlasů se zjistí počet na jedno křeslo a hlasy, které v nějakém obvodu na celé křeslo nestačí, by si strana přesunula do jiného obvodu. Teprve poslední zbylá křesla by se rozdělily podle množství zbývajících hlasů, jedině tyto by nebyly za plny počet hlasů na křeslo.

A neměla by být žádná 5% hranice. Že se jen hádají a nedělají zákony? To je jen dobře. Radši žádný zákon, než takový, co vymyslí nějaký chorý mozek podporovaný pár lidmi a schválí se jen kvůli tomu, že ostatní nemocné mozky podporuje ještě míň lidí.

Jedině tak může jít člověk k volbám s vědomím, že jeho hlas se počítá práve za jeden a nebude žádnými matematickými fintami přesunut jiným stranám.

Asi jste se p.Mlichu

Asi jste se p.Mlichu nechtěně trefil, že přísně poměrný volební systém při zrušení 5ti % klausule by nastolil vládnutí třeba 10ti členné vládní koalice zajištující Vaše přání "Radši žádný zákon". Ať žije anarchie!

Vážený pane Hrbku, děkuji za

Vážený pane Hrbku,

děkuji za Váš komentář. K jednotlivým poznámkám:

1. Souhlasím s tím, že poměrný volební systém vázaný na politické strany je obrovským zdrojem korupce a šíbrování. Na rozdíl od většinového, který přirozeně generuje politiky, jež jsou většími osobnostmi, méně vázanými na strukturu politické strany – jejich mandát se primárně odvíjí od hlasů voličů, je poměrný systém naopak ze svého principu generátorem politiků, kteří se primárně snaží uplatnit v rámci strany, protože jen loajálnost a dalo by se říci oportunismus vůči vlastní politické straně vytváří předpoklady pro dobré místo na kandidátce do voleb. V zásadě je pak zcela jedno, zda dotyčný je na 2., nebo 8. místě kandidátky, o jeho kvalitách to téměř nic neříká a při předpokládaném procentuálním zisku má dotyčný mandát téměř jistý. Že se tím zcela mění typ lidí, kteří o kandidaturu v obou systémech usilují je zcela zřejmé.

2. Tři vámi zmiňované podmínky pro platnost většinové volby: a) reprezentativnost – myslím, že to souvisí s tím, co jsem zmiňoval ve svém textu - „lenost myslet“ pravděpodobně neodstraníme tím, že přikážeme myslet. Trochu provokativně jsem vždy naopak nízkou volební účast považoval za výhodu. Pokud se 60% obyvatelstva nedostaví k volbám, nemusí to znamenat to novináři často tradované otrávení politikou, ale může to také znamenat lhostejnost, nebo lenost zajímat se o věci věřejné (a také jsem vždy dodával, že neúčastí 2/3 voličů můj hlas získává trojnásobnou sílu). b) změna senátu na regionální zástupce – ano vždy jsem podobné návrhy považoval za funkční a rozumné. c) možnost odvolání poslance – zde si nejsem jist, kdo by jej mohl odvolávat, v jakých případech a hlavně nevím proč by to měla být podmínka právě u většinového systému.

3. Opomenutá oblast – netýká se to (bohužel) jen (ne)kompetentnosti ministrů financí – ovšem souhlasím s tím, že tam je to asi nejvíce vidět :-)) Podle mne to souvisí především se třemi faktory. Tím prvním je vlastní způsob generování politické reprezentace – viz bod 1. mého komentáře, druhý faktor ovlivňující tristní stav je princip obsazování ministerstev politiky a třetí faktor, úzce související s druhým je ten, že veřejná sféra je díky občanské lenosti myslet a díky novinářům natolik společensky zprofanovaná, že se jakýkoliv odborník (zejména ekonomický) uplatní daleko lépe a smysluplněji v privátním sektoru. (A disproporci např. mezi panem Moldanem a papouškem Žak a dalšími vidí skutečně snad každý a vadí to téměř všem, ale téměř nikdo si už neuvědomuje, že ve většinovém systému by podobní exoti nemohli kandidovat ani na lokální úrovni. Respektive mohli, ale zvoleni by byli jen stěží).

Souhlasím s Vámi, že to bude dlouhodobý proces. Myslím si, že přes všechny dílčí problémy byl směr a dynamika rozvoje České republiky začátkem 90. let nastartován velmi dobře. Za zlomový okamžik považuji „Rudolfinský projev“ Václava Havla a události (a lidi) na něj navazující.

S přátelským pozdravem,

Vít Blaha

K bodu 1. Jestli se nemýlím,

K bodu 1. Jestli se nemýlím, v ODS existuje něco takového jako jsou primární volby. Podmínkou, aby se vůbec někdo stal kandidátem, musí dostat potřebný počet hlasů. Struktury strany /mediálně populární stranické sekretariáty?/ v tom snad nehrají zásadní roli. Úplně zrůdný mi připadá návrh prof. Janoucha volit 4 kandidáty odspodu. To jsou ti neúplatní, čistí, nejchytřejší atd. Domnívám se, že za dvacet let už vyrostli lidé, kteří se osvědčili v komunální politice. Takže třeba starostka Prahy 2 je kandidátkou na poslankyni do sněmovny. A takových osobností je na seznamu kanditátů v Praze spousta.

V minulosti jsem byl všemi deseti pro jednokolový většinový volební systém. Po zkušenost z UK, si už tak jistý nejsem... Obdivuhodná je rychlost, s jakou britští politici jsou schopni se dohodnout na budoucí vládě. To ale vůbec nezávisí na volebním systému... Prosím, poučme se!

Omlouvám se, že jako "obyčejný člověk" se míchám do vašich komplikovaných diskuzí.

Vážený pane Blaho, dole jsem

Vážený pane Blaho,

dole jsem uvedl, že je zde případ, kdy poslanec se dostane dlouhodobě do stavu kdy není schopen vykonávat funkci a kdy není ani schopen o sobě rozhodovat. Protože není institut dočasného zástupce, je tím příslušná strana objektivně poškozena.

V Ústavě takováto pojistka je u prezidenta republiky a neměl by být problém to aplikovat i u poslance. Podle mého názoru by o tom mohl, při troše lidské slušnosti, rozhodovat parlament na návrh mandátového výboru. Mohla by tam být i klauzule o ústavní většině.

S přátelským pozdravem

Pane Hrbku, s tím ovšem

Pane Hrbku,

s tím ovšem souhlasím. To se ale netýká jen specificky většinového systému. Myslel jsem původně, že si to přejete jako nějakou pojistku právě jen pro většinový systém.

Hezký den

Stejně jako p.Hrbek považuji

Stejně jako p.Hrbek považuji poměrný volební systém nejen za zdroj korupce, ale všeho zla v politice ze známých důvodů, zejména, že potlačuje příchod osobností do politiky, jejich vazbu na "svůj obvod", dává velkou moc sekretariátům, vede k patovým výsledkům s přeběhlíky, ale především plodí koaliční vládnutí se všemi neduhy, kterých se po desítkách let obává i V.Britanie při jiné politické kultuře. Již před lety jsem za nejvhodnější pokládal dvoukolový většinový systém, kde v l.kole by byl zvolen kandidát, pokud by získal alespoň 1/3(resp.1/4) hlasů a do 2.kola by postoupili 3(resp.4) kandidáti z nichž vítěz by byl zvolen. Tento model zabezpečí, že není zvolen kandidát s malými preferencemi a současně se omezuje vytváření účelových koalic npřed 2.kolem.
Akceptovat lze jiný model pro volby do senátu, resp. jeho zrušení, pokud by byl prezident volen přímo občany z kandidátů,kteří by prošli sítem poslaneckých návrhů s podporou min.40 poslanců. Odvolání z funkce je složitá otázka, mělo by k ní dojít jen extrémě,např. při velké neúčasti vč. vážné nemoci při poslanecké činnosti. Rozhodně ne na přání sekretariátů nebo změnou voličské nálady. Princip vlastního svědomí poopslance musí zůstat zachován.

Vážený Gardnesi, Váš

Vážený Gardnesi,

Váš příspěvek mne vnukl myšlenku o smíšeném většinovém systému s dvouposlaneckými obvody, kdy by byl v prvním kole zvolen poslancem vítěz a v druhém kole druhý poslanec. V obvodu totiž může být několik výrazných osobností a ztratit možnost jejich využití třeba o jeden hlas by byla škoda. Ale to by byly zvýšené volební náklady.

Pokud jde o odvolání, tak mne inspiroval současný stav, kdy je jeden poslanec dlouhodobě nemocen tak, že nemůže dobrovolně odstoupit a nikdo jej nemůže odvolat. A nelze ani použít obezličku, že by se zvolil do nějaké funkce, která je neslučitelná s poslaneckým mandátem.

U prezidenta republiky takováto pojistka existuje, a to již dlouhodobě.

Na vox populi máme snad stejný názor, i když volby nejsou v podstatě ničím jiným, než mnohonásobným voxem populi se všemi důsledky.

S pozdravem

Souhlasím s Vámi a myslím, že

Souhlasím s Vámi a myslím, že o modelu většinového systému lze diskutovat.

Jde mi především o to, aby volby vygenerovaly vládní většinu:

a) co nejrychleji po volbách

b) co nejstabilnější - aby mohla "v klidu na práci" dělat to co má celé volební období

S odvoláváním poslanců mám také problém, viz má odpověď panu Hrbkovi.

Jo a ještě jedna kratičká

Jo a ještě jedna kratičká poznámka. Nemyslím, že by nynější politická situace v UK byla nějakým zásadním problémem. Viz má kratičká středeční glosa zde:

http://vitblaha.blog.idnes.cz/c/137913/Preji-si-volebni-pat.html

___________________________________________________________________________________