Řápková prý nezná právo
Jan Suchánek

    Jedná se o primátorku Chomutova, Ivanu Řápkovou. Když pominu, že ji načapala novinářka, kterou jsem pozorně sledoval již v privatizaci, jak se s její maminkou dokážou vyhnout všem problémům, o kterých mohli psát dřív než vyústily v obrovské dluhy, které jsme jako daňoví poplatníci museli zaplatit, tak jí a dalším novinářům nevadí, že mnozí u nás významní studovali práva při výkonu mnoha velmi náročných funkcí současně, což obecně znamená, že šlo o podvod, na kterém se účastnilo i mnoho universit. Takhle jsme mohli studovat my, když šlo o vědecký socialismus, kterému nevěřili ani profesoři, a mohli jsme na zkoušky chodit téměř z hospody.

    Podstatné však je, proč by si Řápková měla něco ze studií práva pamatovat, když je nepraktikuje a dle Ústavního soudu kvůli přílepkům zákony neznají ani soudci. A to je to podstatné co médiím absolutně nevadí! A na rozdíl od soudců se Řápková může podívat v případě potřeby do počítače, což soudci v soudní síni nemůžou. Žijeme v době, kdy třetina podstaty státu, soudní moc, je ovládána lidmi, kteří složili slib soudit dle zákonů, které neznají a které nepraktikují. Z toho musí být celá společnost totálně paralyzovaná a i když volby nevyhraje sociální hýřil na dluh, Paroubek, tak absence možnosti dovolat se práva u soudu se musí fatálně projevit. Tahle negativní tendence, když korupci máme jako v Řecku, nemůže být dlouho přehlušována naší strategickou výhodou, že to k nám mají Němci a Rakušáci blízko.

    Shodou okolností mám několik čerstvých zážitků, jak soudy hájí své právo být nezávislými na psaném právu. Jedna soudkyně mi teď řekla, že mám pomatenou představu o právu. Jak k tomu došlo? Vynesla rozsudek, že z exekuce se vylučuje majetek žalobce, který je právnickou osobou a měl ve svém sídle v nemovitosti majitele, který není účastníkem exekuce, deponovány počítače a další vybavení své kanceláře. Soud konstatoval, že se neprokázalo, že ty věci jsou majetkem osob povinných a žalobce prokázal, že je jejich vlastník. K tomu poznamenávám, že, kdyby ty věci patřily osobě povinné, tak by byly vyloučeny z exekuce ze zákona, protože slouží k podnikání. Zeptal jsem se soudce, protože zřejmě je osobou velmi inteligentní, proč nestačilo konstatování, že nikdo neprokázal, že je to majetek osob povinných? Marxista nevěděl, že v právním státě se nesporné držení považuje za průkaz vlastnictví, a nevěděl, že pokud se k tomu nehlásí osoby povinné a není to žalobce, že je to ze zákona majetek státu nebo obce!

    Podle soudu je to prý tak, že se musí prokazovat proti rozhodnutí (pologramotných) vykonavatelů exekutora vlastnictví toho co máte nesporně ve svém držení. I v případě, že to máte ve své kanceláři na adrese, kde bylo osobě povinné jen poskytnuto přístřeší a doručovací adresa a exekutor lepí nálepku „zabaveno“ vedle vašeho firemního označení evidence majetku. Neměl jsem odvahu se zeptat, kde je tato povinnost v nějakém zákoně deklarována, když můj počítač to v ASPI nedokáže nalézt. Tak jsem jen poukázal, že tohle už od roku 1989 neplatí a že jsme se snad vrátili k právním zásadám, které byly deklarovány snad ještě před vznikem římského práva a jsou na těchto zásadách vybudovány právní státy severoatlantické civilizace. Na to jsem se dověděl o té své zmatenosti a soudce přiznal, že on se žádné římské právo nikdy neučil. Takže se učil jen bolševické třídní právo a to prosazuje a solidárně to prosazují i jeho kolegové. Nikomu to nevadí, takže je to normou a nemáme právní stát! Vždyť ani o tom Motejlovi teď nebyl nikdo schopen říct, že by cokoliv za těch dvacet let udělal k debolševizaci justice.

    Tenhle příklad je jen malou součástí celého komplexu bezpráví. Kdysi jeden „kupónový zbohatlík“ bývalé manželce koupil od jejich příbuzných na rozloučenou dům, který oni společně restituovali. Jeden její bratranec si nenechal peníze na daň z převodu nemovitosti a chtěl, aby ten zbohatlík mu na ni ještě přidal. Ten mu to nedal a tak bratranec dal k soudu, že mu nebylo za jeho část domu zaplaceno a jako důkaz použil před notářem potvrzenou úhradu. Soud po letech, kdy ignoroval rozvod zbohatlíka se sestřenicí žalobce, která žalobě pomstychtivě přikyvovala, po letech konstatoval, že potvrzené úhradě nevěří a žalobce jako oprávněný celou exekuci namířil na toho zbohatlíka. Ten už samozřejmě dávno nic neměl jako typický rozvedený a oškubaný a přistěhoval se k nové manželce jen se svým neexekutovatelným „know how“.

    Exekuce, namířena jen na nebohou novou manželku bývalého zbohatlíka, zrekvírovala vše v jejím domě i na zahradě. Výsledkem byly čtyři žaloby, které poukazovaly na nezákonnost jednání exekutorových vykonavatelů, kteří se vysmáli i policajtům, kteří se je pokusili od toho odradit a kteří před nimi nakonec radši utekli. Exekutor nejen, že nenašel žádný byt povinného, ale ani místnost povinného, kde by soupis šlo legitimně provést. Žádný ze čtyřech soudců, ke kterým žaloby doputovaly, nejednal dle zákona, aby tu nezákonnost vzal na vědomí a dle zákona na ni reagoval. Povinný, jemuž exekutor nic nezabavil, se do všech sporů přihlásil jako vedlejší účastník, protože namítal, že pokud se z rozhodnutí exekutora stane majitelem něčeho, co mu nepatřilo, pak by z toho musel zaplatit daň z příjmu, kterou nemá z čeho zaplatit, protože mu exekutor vše zabavuje. Byl by tak vmanipulován do trestného činu krácení daně. Jeden soudce se dokonce vzbouřil, po roce vedlejší účastenství odmítl, aby soupis mohl trvat co nejdéle, a věc posunul k soudu odvolacímu.

    Oprávněná osoba dokonce soudcům napsala, že o majetku povinného nic neví a že povinný je pěkný lump. Na základě toho jeden soudce žalobě po půl roce vyhověl, protože tvrzení žalobce byla nesporná. Další soudce se začal hádat o soudní poplatky, kdy si vymyslel, že za každou věc se musí platit 1000 korun, když si při totálním úniku mimo logiku spletl věci s všemi položkami exekučního soupisu, z kterého šlo v tomto případě žalobci jen o třetinu. Zase musel nakonec odvolací soud dát žalobci zapravdu, že se dle zákona tak, jak na to žalobce od počátku poukazuje, platí jen 1000 korun za celou žalobu bez ohledu na počet věcí. Nakonec i tenhle soudce po více než roce vyloučil všechno žalované z exekučního seznamu. Jen si proto vymyslel formulaci znovu naprosto mimo zákony. A na co se ještě čeká? Již druhou cyklistickou sezónu na vyloučení kola provdaného potomka majitele nemovitosti, které exekutor sepsal nezákonně v garáži, která je také „bytem osoby povinné“ dle exekutorského výkladu práva. Takhle daleko to dospělo, když soukromí právníci v roli exekutorů se stali součástí justice a mohou opřeni o solidaritu v třídním právu školených soudců realizovat své neuvěřitelné zisky. Kolik tahle justiční mašinérie asi stojí daňové poplatníky a kolik lidí nezvratně ožebračí a připraví o práci? 

    V tradici těch marxisticko-leninských třídních soudců pokračuje i mladá generace. Už čtyři mladší soudci mne přesvědčili, že pro ně psané právo nemá žádný význam. Projednávají žaloby na škodu způsobenou nesprávným úředním postupem konkurzního soudu, prachsprostou korupcí. Za celých deset let nebyl jediný poukaz poškozených na demonstrovanou korupci jakkoliv zpochybněn. Pominu, že všichni se podílí na žalované škodě, protože zatímco jako soudci nejednají, což je také nesprávný úřední postup státu, tak škoda narůstá o stovky miliónů v úrocích. Nejkrásnější z těchto soudců má na svědomí úrok již za ¾ miliardy a ještě 1600 dní po podání nepřečetla žalobu. To je nezpochybnitelné zavinění soudců a vylučuje to naději na spravedlivý proces, protože takový soudce je také podjatý, neusvědčí sám sebe. Jenže, když už nesouzení je neúnosné, tak tito soudci, nová justiční krev, naděje právního státu, musí vykázat nějakou činnost.

    Co myslíte, že tito „soudci“ udělají. Jsou jenom z obvodu, odborně náročné konkurzy musí dělat soudci z kraje. Korupci těch lepších krajských konkurzních dělají ti hloupější obvodní. Podle toho to vypadá. Žalobu nečetli a vůbec nemají ponětí o co jde a tak, aby jim nikdo nemohl vyčítat, že nic nedělají, opakovaně žádají, aby žalobce určil, kterým nesprávným konkrétním úředním rozhodnutím mu byla způsobena škoda a kdo to nesprávné úřední rozhodnutí zrušil. Žalobci si stěžují, že oni žalují dle jiného paragrafu jen nesprávný úřední postup, když stát jednal stále v rozporu se zákonem, neučinil nic, aby chránil jejich vlastnická práva, což je jeho povinnost ze zákona, a neučinil nic, aby se organizovaný zločin bezdůvodně neobohatil o stovky miliónů, jak prokazují dokumenty konkurzního spisu vedeného soudem. Navíc žalobci poukazují, že ten nesprávný úřední postup v nezákonném konkurzním řízení trvá již deset let. A zase další urgence od soudců, že žalobce má určit, kterým nesprávným konkrétním úředním rozhodnutím mu byla způsobena škoda, jinak se poučuje, že žaloba bude zamítnuta. Žalobci o voze a soudci o koze. Absolutní odmítnutí žalobcům práva na přístup k spravedlivému a nezávislému soudu.

    Tohle se dá v českých justičních poměrech dotáhnout až k tomu, že soudce prohlásí a mám to nahraný, že se nemůže řídit podle čl. 10 Ústavy evropskými úmluvami o korupci, protože v občanskoprávním řízení on není žádným vyšetřovatelem. Ignoruje žalobce, který mu říká, že z Ústavy a občanskoprávní úmluvy o korupci platí, že žádnou takovou výhradu nesmí učinit a že žalobce se pouze dovolává jeho povinnosti umožnit důkazy korupce, které mu byly předloženy, presentovat. Proč soudci demonstrují, že o právu ví míň než Řápková a inteligence mají jen na zvláštní školu? Protože tuhle korupci zastřešují a vynucují ministerstva financí a spravedlnosti, aby zabránily dalším výdajům z rozpočtu. Ty ministerstva mají malou protikorupční linku a obrovské útvary na popírání korupce. Další ve věci angažovaní soudci prostě nedělají nic, čekají až žalobci ekonomicky zkolabují, nebo, jak jsem už psal, aplikují perpetum mobile, že je nutno opakovaně žádat ministerstvo, zda nezaplatí poškozeným aspoň nově naběhnuté úroky.

    To vynucování akceptování a ochrany korupce vyplývá z toho, že předpokládám, že dělení s konkurzními soudci o provize by bylo logisticky příliš náročné, jde o cisterny „kapříků“. Ti soudci nebyli koupeni, těm se to nařídilo a dostali ujištění, že je odvolací soudy v jejich nezákonném jednání podrží. Tohle poukazuje také na to, že se jedná o zločinné spolčení, musí se zabránit, aby se ani jediný soudce od korupce nedistancoval. Konkurzní mafie není řízena někým mimo státní správu, ale je přímo organickou součástí českého státu. Na těch ministerstvech to vymýšlí a koordinuje někdo s STBáckým sebevědomím a hloupostí, protože ten zločinný korupční postup soudci aplikují v souvislostech, které jsou občanským soudním řádem přímo vyloučeny. Navíc po socialisticku jde i v sociálním přerozdělovacím státu o to, aby justice fungovala co nejhůř, protože tím si vynutí další dotace z rozpočtu i výpalné od klientů spřízněných advokátů.

    Tohle co popisuji, je jen dalším znakem pokračující rebolševizace naší justice, když dřív sloužila justice organizovanému zločinu, který oficiálně vládnul a kryl to dokonce ústavou. Teď je ten organizovaný zločin skrytý a protiústavní. Co jsou ti soudci za charaktery? Já viděl otce, jak se k právu hlásil jen pokud při dálkovém studiu tehdy ještě probírali římské právo, pak už nikdy a v 68ým se propadl do hlubokého studu. Jak by dopadlo Německo, kdyby neprovedlo denacifikaci justice? Žádný hospodářský zázrak! Proto taky po sjednocení zlikvidovali v bývalé NDR bolševickou justici jako celek. Rakovinový vřed se neponechává samosprávě. Takže možná štěstí pro tuhle zemi, že Řápková plzeňské právo hned zapomněla. Ironií v celém tomhle korupčním marasmu je, že prostřednictvím Rusů se tohle dostalo až před Evropský soud pro lidská práva, který se v právních státech s ničím podobným dosud nesetkal. Ten proto dne 14.1.2010 rozhodl, že evropský právní stát odpovídá za škody, které způsobí správce konkurzní podstaty.

    Tenhle článek jsem měl dopsán před tím, než se u Moravce sešla elita justice. Tam jsme slyšeli, že asistent soudce je produktivnější než soudce sám a měla by část nadbytečných soudců nahrazena asistenty, ale pro ty potřebujeme nové budovy, aby si měli kam sednout. Jak vidět, logiku po právnících chtít nemůžeme. Vesecká například národ, přítomnou ministryni a Moravce nevyvedla z omylu, že její úřad prokurátory kontroluje, když ve skutečnosti je kontrola prokurátorů systémově vyloučena. Podstatné je přiznání této elity, že nemá žádnou ideu systémové debolševizace justice, když paní ministryně blouznivě fabuluje, že nárůst žalob proti exekucím a konkurzním správcům je výrazem důvěry v justici. Doufám, že čtenáře úspěšně přesvědčuji, že je to jen důkazem řádění justiční mafie a zoufalství jejích obětí. Obrazem setrvání v třídním právu a v despektu k individuální svobodě je to, že presumpce neviny se prý má vykládat tak, že prokurátor má žalovat k soudu i v případě, že má pochybnosti. S tímhle bolševickým přesvědčením je pak jasné, že korupce musí být dovedena k dokonalosti, protože jen moje nezákonné trestní stíhání prokurátorem, který (ne)měl pochybnost, jestli se z inkasa pohledávky má platit daň z příjmu, vytvořilo mnohamiliardové škody. Pak, aby se ty škody platit nemusely, musí ministři prosadit takové neústavní ovlivnění „nezávislé“ justice, které je samo jen a jen korupcí.

Ach ano, proc by mela nakonec

Ach ano, proc by mela nakonec disponovat elementarnim prvnim povedomim, kdyz se pravu aktivne nevenuje a studium ukoncila kdysi davno v roce 2005. Nakonec, neni soudce a muze se kdykoliv podivat na potrebne informce do pc. Cha cha, neco tak slabomyslneho by jeden pohledal, i kdyz je mi jasne, ze se Mr. Suchanek predevsim nadechoval k obsirnejsimu pojednani na tema ceske justice a stranicke souputnici vyjadroval pochopeni...

Vážený neu.p představte si,

Vážený neu.p

představte si, že paní Řápková měla podle regulí složit dva slavnostní sliby, a to:
imatrikulační slib studenta
promoční slib absolventa

Na FPR jsou to tyto sliby:

imatrikulační
Slavnostně slibuji, že budu svědomitě plnit všechny povinnosti spojené se studiem na vysoké škole.
Prohlašuji, že vynaložím veškeré úsilí k dosažení výborných studijních výsledků a budu soustavně pracovat na rozšíření svých znalostí tak, aby odpovídaly nejpřísnějším požadavkům kladeným na absolventa právnické fakulty.
Budu upevňovat své právní vědomí a smysl pro spravedlnost.
Slibuji, že jako studentka Fakulty právnické Západočeské university v Plzni budu svým jednáním důstojně representovat plzeňskou almu mater a přispívat tak k její vážnosti.

absolventský
Slibuji na svou čest a svědomí,
že jako absolventka Fakulty právnické Západočeské university v Plzni budu nabyté znalosti a vědomosti uplatňovat svědomitě, poctivě a nestranně,
že budu jako občan České republiky bránit její svobodu a nezávislost, demokratické řízení a právní řád.
že jako právnicky vzdělaný občan budu v duchu národních, demokratických a humanitních tradic prosazovat a chránit lidská a občanská práva obyvatel naší země i cizinců, žijících na jejím území,
že budu usilovat o prohloubení právního vědomí svého i svých spoluobčanů,
že budu jako právník i jako člověk vystupovat vždy tak, abych nesnižoval, ale naopak zvyšoval váhu a důstojnost právnického povolání,
že budu i nadále rozšiřovat své odborné znalosti, a to jak osobním úsilím, tak za pomoci Fakulty právnické a Západočeské university v Plzni, které zachovám i v budoucnu ve vděčné paměti a budu je podporovat podle svých sil v jejich činnosti.

Určitě si paní Řápková ani na to nepamatuje.

Nakonec co je pro političku slib, čest a svědomí.

Pokud jde o primátorku

Pokud jde o primátorku Řápkovou, jde zcela nezakrytě o zneužívání právního problému pro politiku a volby. Koho dnes zajímají obdobné mediální masáže u Wolfa,končící pádem vlády, Toskánska, kdo vclastnil penzion, proč jek Topolánek kout pikle do zahraničí, co sbíral Morava, když žádný kompromateriál nevlastnil atd. Účel byl naplněn. Stejné to bude s Řápkovou, jelikož takový soud, který by rozhodl v její neprospěch nebude asi ani v Bělorusku. Těžko odebrat diplom pro nepořádek školy atd.

___________________________________________________________________________________