Nové právní bezvědomí v Růžové zahradě?


Právě se mě kdosi ptal na jednu relativně (pro nás) právní banalitu, ale zdá se, že zároveň i na už nebezpečně metastazující mediální problém. Úvod obsahu toho dotazu zněl, zda jsem dnes viděl ten další díl toho (údajně nejlepšího a nejsledovanějšího) TV seriálu s názvem „Ordinace v Růžové zahradě“. Má odpověď pochopitelně logicky nemohla znít jinak, že na pohádky toho druhu nemám ani čas, ani energii, ani chuť, ani nervy, ani nic. Nicméně, co tam zase mají za problém? A tak jsem se dozvěděl, že tam byla jedna taková scéna, kde si zdravotní sestry z toho oddělení stěžovaly na vrchní sestru, že jedné z těch pracujících sester nařídila noční službu asi v půl čtvrté odpoledne, tedy ještě v době, kdy ta sestra vykonávala svou denní službu, a tu další noční službu jí ta vrchní nařídila na tentýž den, takže vlastně v návaznosti na tu denní směnu. A v té scéně to prý přišel řešit dolů mezi ty tři sestry (Fanánku, Fanánku …) shora i sám ředitel a majitel té nemocnice a dal tam prý za pravdu té vrchní sestře. Načež ale ještě navíc poté, co ta sestra chudák odsloužila v potu tváře tu noční službu, tak jí hned potom ta vrchní napařila ještě hned další denní službu. A tak tedy co prý já na to, jakožto právník? (Zazněl ten dotaz. Vcelku logicky. A správně. Mohl bych i ty tři šichty v kuse odbýt hláškou z filmu asi tak, že „… A není to málo, Antone Pavloviči …?“ To bych asi mohl, jenže „rozkaz zněl jasně“ - co já na to?!?)

Inu, co já na to? Asi toto - že pokud se ta seriálová konstrukce tak odehrála - pokud to tam z té obrazovky v té scéně toho seriálu skutečně tak zaznělo (jak říkal pan Horníček panu Werichovi v té forbíně), že někdo ta slova „nakladl ve smysl ten“, tak je to špatně hned z několika důvodů, a to hodně špatně - přinejmenším už jenom pro příklad z toho racionálního principu, že třeba:
1. Podle dikce příslušných ustanovení zákoníku práce v platném znění je povinná přestávka na odpočinek mezi dvěma směnami, přičemž zákon to tam stanoví výslovně přesně, obligatorně a striktně, (i pro takové provozy, jako jsou zdravotnická zařízení typu nemocnic, apod.), takže i taková situace by v reálu byla hrubě v příkrém rozporu se zákonem, čili klidně i na žalobu, či na správní řízení místně příslušného inspektorátu práce, (a pokuty mohou být až statisícové),
2. taková situace by ostatně byla i v rozporu se zdravým rozumem, protože každý vedoucí (byť i jen úsekový - tedy i vrchní sestra ve špitále) musí mít alespoň základní právní vědomí, čili v jeho rámci i základní znalosti zákoníku práce v tom rozsahu, co každodenně potřebuje - řeší, anebo může řešit, takže musí vědět, co si může dovolit, a když si dovolí víc, tak že za to nese odpovědnost, a totéž (a o to víc) nota bene u ředitele celé té organizace (tj. zde nemocnice),
3. tak bazální (nechci říkat přímo triviální) znalosti by z praxe měli mít i tvůrci toho seriálu - předně scénárista, režisér, produkční i producent, ale i herci (ze své celoživotní umělecké praxe znám spoustu těch lidí z uvedených kruhů - a ti, co znám, nejsou žádní právní bezvědomci),
4. provozovatel vysílání - tedy ta televize, co ten seriál na svém programu vysílá, má ze zákona o vysílání své povinnosti a k jejich plnění má celou řadu svých pracovníků, co to mají hlídat - včetně právníků, a ti to přeci musí vědět (a oni to nepochybně moc dobře vědí), ale …,
5. a konečně v tom stručném (a v podstatě jen schematicky ilustračním) výčtu nelze opomenout ani ze zákona příslušný regulační orgán státu - zde je to samozřejmě RRTV jak známo - co má v náplni své práce z titulu svých kompetencí bdít i nad tím, aby jakkoli v důsledku TV vysílání nemohlo docházet ke snižování právního vědomí diváků (ba právě naopak - aby se zvyšovalo). Obecnou povinnost toho typu mají všechny státní orgány, včetně úřadů (nota bene ústředních) i v oblasti státní správy. Přímo ze zákona sice RRTV do obsahu vysílání zasahovat nemůže, ale může (v rámci prevence obecně, ale i ad hoc) reagovat např. svým právním stanoviskem, apod. RRTV coby ústřední orgán státní správy je rovněž tzv. připomínkovým místem v legislativním procesu, takže i z toho titulu může (s využitím své institucionální a odborné autority) iniciovat novelizaci zákona č. 231/2001 Sb., např. v tom směru, aby preventivní funkce práva v oblasti zde zmíněné problematiky byla v zákoně posílena (nota bene v případě, kdy problém je zcela evidentní a prokázaný). RRTV ještě navíc přímo ze zákona může uspořádat odborný seminář, konferenci, apod., i k takové tématice (pokud na osvětu v rámci prevence už nerezignovala - doufejme, že snad ještě ne).

Tazatel pak doplnil ještě to, že ve stejných a v podobných seriálech se nezřídka objevují mimo jiné i další právní nesmysly, jako např. formulace „výpověď dohodou“, či „okamžitá výpověď“, „výpověď na hodinu“, a podobná nejen contradictio in adjecto, a další logické a právní zmetky, páchané na zdravém selském rozumu. Zejména prý i s další přitěžující okolností, když to v těch seriálech tvůrci vloží do úst postav mistrovsky hraných hereckými autoritami, jako jsou např. pan Štěpnička, či pan Štěpánek, a další. Tak to že pak tedy je už skoro asi na defenestraci těch „zodpovědných géniusů“ z těch profesionálních tvůrčích štábů ... Inu, jak praví už stará antická věta, tak: Vox populi, vox Dei. A ta otázka na mě zněla naléhavě - co na to já, coby mediální analytik a mediální právník. Tož, co na to pak máte říct. Snad jen - máš recht, ale zdá se, že je ti to plat prdný, jak říkával už můj (nad mnohé jiné arci zkušený a vzorově spravedlivý) otec, a měl jako vždycky pravdu.

Nicméně - je tu přeci ještě onen slovutný a třinácti ctihodný oud státní regulace v médiích, a to bdělá, odborná, vždy nepochybně spravedlivá Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se svou řadou odborníků - analytiků a právníků v oblasti mediální regulace. A protože tato Rada má i svůj vlastní úsek pro svůj vlastní monitoring vysílání, tak jí asi neuniklo ani to, co mi pověděl ten tazatel. Takže logicky lze presumovat, že i toto začne RRTV brzy řešit ex offo - tj. i bez podnětu, neboli z úřední povinnosti. A jak to vyřeší, to už je na té Radě, na jejích členech, a na jejím úřadu, co jí (v rámci svého servisu) připravuje odborné podklady ke každé správní věci.

Byl jsem dlouhá léta (zhruba už někdy od počátku milénia) v samém centru té státní regulace médií právě v té RRTV, a z toho šest let (až do roku 2015) jsem byl i v jejím vedení, takže tu problematiku znám jako své boty. Znají mě i broadcasteři (česky provozovatelé vysílání), ale i jiní odborníci z mediální branže, včetně mediálních právníků. Je o mě už dlouhodobě a obecně známo, že jsem nikdy nebyl (a doposud nejsem) přítelem pokut. Vždycky jsem preferoval spíš tu preventivní funkci práva před tou represivní. To už je asi tak trochu i z povahy, ale i z lidské podstaty, a podobně. A když jsem ještě kdysi řadu let přednášel na jedné univerzitě několik těch mediálně právních předmětů, vždycky jsem svým novým studentům na první přednášce mého předmětu v jejich prvním semestru říkal mé základní pravidlo číslo 1 („Hlaváčku pište si“) - a to, že když se média používají správně, pak je to Boží dárek, ale když se používají špatně, anebo když se dokonce zneužívají, tak je to něco jako zbraň hromadného ničení. I pro veřejné mínění - jak se dříve říkalo - a nynější terminologie to nahradila termínem právní vědomí. Právě právní vědomí je životně důležitý faktor optimálního vývoje občanské společnosti. A společnost, která to podcení a nestimuluje příslušné a odpovědné orgány státu k tomu, aby intenzivně chránily úroveň právního vědomí společností a nepřetržitě a efektivně pracovaly za zvyšování právního vědomí, tak potom (dříve, či později) se taková společnost nevyhne problémům. Často i velmi zásadním a vždycky nepříjemným. To je empirický fakt. A média jsou v tom jako buď a nebo.

Když jsem byl ta dlouhá léta členem RRTV, tak jsem z funkční povinnosti musel všechno to TV vysílání sledovat. Jsem rád, že teď už to všechno dnes a denně absolvovat nemusím. Snad jen, když si to u mě nějaký klient objedná jako mediální, či mediálně-právní analýzu. Ale to je zpravidla na nějaký z konkrétních případů, takže jde obvykle jen o výseč TV vysílání. Naštěstí. Přes to mám za ta léta už i jeden podmíněný reflex, a to, že když někdy jdu kolem hrající TV obrazovky a něco kontroverzního zaznamenám, tak to automaticky „řeším“ hlavně z hlediska zákona (přesněji dle ust. § 31 a § 32 tzv. vysílacího zákona - kdo to znáte, tak víte, o čem je řeč). To je ta běžná profesionální deformace. Nicméně zdá se, že už jen z akademicky analytického hlediska - byť i jen pro futuro (třeba jako materiál pro nějakou následující odbornou publikaci, apod. - či třeba i z nějakých jiných racionálních důvodů) asi budu muset věnovat víc své drahé pozornosti některým těm činnostem (resp. eventuálně i nečinnostem) oné RRTV, když k tomu třeba dostanu nějaký ten podnět z okolí, anebo když - jda kolem obrazovky - na ní uvidím až takový hřích, co mi snad bude stát za ten boj s větrnými mlýny v zájmu naší veřejnosti - slovy pana Wericha - za ten boj s lidskou blbostí, co se nedá vyhrát, ale nikdy se nesmí vzdávat.

JUDr. Pavel Foltán
(mediální analytik a mediální právník)

___________________________________________________________________________________