O čem se bude v justici mluvit po Otázkách Václava Moravce z 19.1.2014


Vše souvisí se vším. Příslušnou část Otázek Václava Moravce ze dne 19.ledna 2014, vyhrazenou dění v resortu spravedlnosti,  jsem sledoval nejen s vědomím možných změn v resortu spravedlnosti, souvisejících se střídáním vlád a ministryň, ale i pod zorným úhlem zprávy o neúspěchu Jiřího Pospíšila na kongresu ODS.

Ještě nedávno sebejistý bezbřehý populista naznačoval, že by se mohl stát zachráncem strany nebo aspoň k jejímu zotavení vydatně přispět z významného postavení v celostátním vedení. Ale po několika hodinách jednání kongresu ODS spadl na úroveň pouhého regionálního vůdce a zasedání opustil. Zajímavosti jeho pádu dodává skutečnost, že Jiří Pospíšil byl nejen nepřehlédnutelnou osobností předvčerejší a včerejší ODS, ale také nejdéle sloužícím polistopadovým ministrem spravedlnosti. V resortu i přímo uvnitř úřadu za sebou zanechal stopu, která  není zdaleka jednoznačná. I když časový úsek mezi dnem jeho nenadálého odvolání  a dneškem vyplnili svou činností dva jeho nástupci s krátkými mandáty, je tu a tam stále ještě viditelná. Je proto na místě otázka, co z ní odolá nadcházejícím změnám.

Očekával jsem, že vystoupení ministryně spravedlnosti v demisi Marie Benešové, ústavní soudkyně Kateřiny Šimáčkové a možné budoucí ministryně Heleny Válkové mi poskytne předběžnou informaci o tom, co můžeme v budoucnu očekávat v zájmové oblasti působení spolku Šalamoun, tedy v trestním řízení.

Nejdůležitější novinka, naznačená předsedou vlády v demisi Jiřím Rusnokem a rozvinutá ve vystoupení Marie Benešové, se ale týká žhavé současnosti. Ukázalo se, že paní ministryně, která vládla takřka „neviditelně“, se v tichosti pokusila na poslední chvíli podminovat dlouhodobě připravované změny ve státním zastupitelství, jež měla spustit novela zákona o státním zastupitelství, vypracovaná během druhého mandátu Jiřího Pospíšila.

Její cesta do legislativního procesu byla hodně složitá. Změna zákona o státním zastupitelství patřila k vlajkovým lodím předvolební kampaně Jiřího Pospíšila. Vznikl dojem, že ODS využila klidu v opozici k její přípravě. Ve skutečnosti nebylo připraveno nic a těžiště vypracování novely spočinulo  na státním zastupitelství.   Když ji pak Jiří Pospíšil konečně předložil vládě, Petr Nečas její projednání několik měsíců sabotoval. Pak ji ohrozilo vystřídání Jiřího Pospíšila Pavlem Blažkem, který potřeboval nějaký čas na to, aby se s ní seznámil a znova ji propustil do legislativního procesu.   

Výchozí nepřipravenost a všechna zdržení v legislativním procesu se nahromadila a umožnila Marii Benešové, aby stáhla novelu z Poslanecké sněmovny se lstivým úsměvem vlka, lákajícího Karkulku v přestrojení za babičku: tvrdila, že chce tímto zásahem ušetřit novelu důsledků rozkolísanosti sněmovny. V Otázkách vyšlo najevo, že jí ve skutečnosti šlo o nahrazení legislativních představ současného vedení státního zastupitelství a   Unie státních zástupců jejím konzervativním názorem dlouholeté prokurátorky protiprávního režimu.

Podrobnosti o obsahu její novely nejsou známy. Ze vstupů Pavla Zemana, které pro vyváženost vpustil do pořadu Václav Moravec, víme pouze tolik, že tentokrát státní zástupci na textu nepracovali, pouze dostali možnost ve velmi krátké lhůtě deseti dnů předložit připomínky, a ty byly z větší části záporné. Z mála údajů, které uvedla paní ministryně, je podstatné zjištění, že se nepočítá se zřízením tzv. protikorupčního speciálu.

Spolek Šalamoun sledoval vytváření nového zákona soustavně a velmi pečlivě (poslední souhrnné stanovisko vydal 13. července 2013). Jsem obeznámen se zahraničními právními úpravami postavení a struktury státního zastupitelství a mohu proto s jistotou tvrdit, že projde-li novela Marie Benešové, budeme v Evropě patřit k bílým vranám: téměř všechny evropské státy specializované státní zastupitelství mají již řadu let. Úvahy socialistky, poplatné zájmům velkého kapitálu, jdou asi jinými cestami než myšlení mladých státních zástupců, kteří si zatím zachovali nezávislost jak na politických stranách, tak na kapitálových uskupeních.

Poněkud mě uklidňuje názorová shoda Jiřího Rusnoka a Heleny Válkové, kteří by zřejmě dali přednost projednání novely až novou vládou.

Stane-li se Helena Válková ministryní, a bude-li jí politickým vývojem dán dostatek času, určitě bude usilovat o zrychlení trestního řízení cestou zjednodušení procesních pravidel, a půjde až do rekodifikace trestního řádu, pocházejícího z r.1961 a „zaflikovaného“ přibližně stovkou dílčích novelizací. Potřebnost takových kroků je nesporná. Je zde ale nebezpečí „vylití vaničky i s dítětem“. Složitost procesních předpisů je dána hlavně spoustou možností obrany práv obviněného, jejichž uplatnění vyvolává průtahy. Ani zdržující pravidla na ochranu obviněných ale nedokáží zabránit občasnému odsouzení nevinných lidí. Bylo by špatné, kdyby legislativní opatření k urychlení procesu způsobila zvýšení četnosti takových havárií. Věznění nevinných je zločin.

Dalším jejím zájmem bude rozšíření okruhu trestných činů, stíhatelných podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Potřebnost této právní úpravy vyplývá z prvních zkušeností trestní praxe a v tomto směru si případná nová paní ministryně bude dobře rozumět i se státními zástupci.

Řeč přišla také na způsob jmenování a odvolání nejvyššího státního zástupce a na délku jeho funkčního období. V této souvislosti položil Václav Moravec všetečnou otázku, zda budoucí paní ministryně má poznatky, které by ji mohly přivést k rozhodnutí navrhnout vládě odvolání Pavla Zemana z funkce nejvyššího státního zástupce. Odpověď byla pro Pavla Zemana příznivá.

Cesta do pekel ale bývá dlážděna dobrými předsevzetími. Petr Nečas stál pevně za Jiřím Pospíšilem až do chvíle, kdy jej z dosud neobjasněných příčin bleskově vyhodil. (Uvádím jako kuriozitu, že text zveřejněného vysvětlení vyhazovu v určité části nápadně připomíná argumentaci návrhu spolku Šalamoun na ministrovo odvolání; svědčí to o jednání v časové tísni).

Pozice Pavla Zemana není neprůstřelná. Objevil jej a dosadil do funkce Jiří Pospíšil, který si údajně výběr nechal posvětit tzv. „kmotrem“ Romanem Jurečkem. V tomto případě měl bývalý ministr šťastnou ruku, stejně jako při obsazení funkce generálního ředitele Vězeňské služby ČR slušným člověkem generálem Jiřím Treglerem. Toho se již ale podařilo vypudit. Po čase pak opustil řady Vězeňské služby.

Důležité je, že v nedávné minulosti Pavel Zeman spojoval svou existenci s prosazením nového zákona o státním zastupitelství. Výše zmíněnými machinacemi exprokurátorky Marie Benešové s novelou mohou být zabity dvě mouchy jednou ranou: bude přijata „neškodná“ novela zákona o státním zastupitelství a bude vypuzen „škodlivý“ nejvyšší státní zástupce.

Ostatně máme zkušenost z poměrně nedávné doby, jaký vliv na pevnost postavení nepohodlného vysokého činitele má ztráta politického krytí: vzpomínka na kauzu protiprávního odvolání  Petra Lessyho z funkce policejního prezidenta je dosud živá.

Pořad Václava Moravce tentokrát navodil otázky, na které bude nová ministryně odpovídat činy, jejichž důsledky se mohou přímo nebo nepřímo dotknout každého z nás.

___________________________________________________________________________________