Musím přiznat, že zvolení  DonaldaTrumpa prezidentem Spojených států mě udělalo obrovskou radost. Spadl mi kámen ze srdce. Administrativu Baracka Obamy totiž viním, kromě jiného,  z podpory a možná i organizování  záměrné islamizace euroatlantického prostoru.  S odchodem Obamy a prohrou Hillary Clinton přichází svět extrémní levice o symbolickou hlavu celého gangu, nikoliv o tělo.

     Stále jsou ve hře vlivné skupiny v EU, a co horšího, v naší zemi. Směřování našeho kontinentu k multikulturní verzi dekadentního socialismu může oslabit v důsledku momentální situace v USA, na druhou stranu také může spustit radikalizační mechanismus podle vzoru „Pojďme to urvat, dokud jsme ještě u vesla“.

     Nenechme se také ukolébat myšlenkou, že stačí ideologii kryptomarxismu odvolit, a bude po problému. V žádném případě. Dlouhou dobu jsme jen přihlíželi, kterak probíhá indoktrinace celých vrstev obyvatelstva, médií, agentur na výzkum veřeného mínění, politiků  a části podnikatelů, kteří se už na nový model nedemokracie a nekapitalismu adaptovali.

     Během posledních deseti let byla zneužita  vzdělávací struktura, zvláště pak na některých vysokých školách k propagaci nového řádu různými formami. Byla pěstována levicová indoktrinace díky některým takto zaměřeným přednášejícím (někdy celým katedrám) o prospěšnosti socialismu prostřednictvím relativizace hodnot, na kterých byla postavena společnost po tisíce let. Byly využívány speciální programy , které ve své podstatě mohou být užitečné, nicméně o autenticitě bezelstného záměru se dá v některých případech pochybovat. Vrcholem pak bylo zavedení genderových studií a jiných pavěd, k vysokoškolskému vzdělání často též využívána spousta „měkkých“ oborů, kde hlavním záměrem je získání titulu, nikoliv použitelného penza znalostí a dovedností. Cíl – vybudovat elitu, která bude vděčná za sociální status a bude podporovat nové uspořádání společnosti.

     Vše pak podporováno médii a agenturami na průzkum veřejného mínění, které pravidelně otáčí příčinu a následek k dalšímu utvrzování, že vysokoškolsky vzdělaní lidé z velkých měst v drtivé většině podporují vše novomarxistické, hlavně politické strany a uskupení, včetně všech zvrhlých teorií, jak ničit společnost ze které vyšli. Společnost tím pádem čelí situaci, kdy média a agentury jsou součástí politických kampaní a předem rozdělují společnost na ty kteří „vědí“, jsou vzdělaní a světaznalí, a na ty, kteří „vědět nemohou“, protože jsou nedostatečně vzdělaní a nadto hloupí venkované.  Dnes se již dá hovořit o ucelené mediální frontě, která má politické, nikoliv novinářské cíle. Smyslem již není informovat, ale indoktrinovat, říkat co je správné a co ne, říkat co je preferované a co bude dehonestováno.

     Hodně politiků se na tuto situaci adaptovalo s plánem, že mluvící hlava vypouštějící z úst prosystémovou kaši zajistí spolehlivé přežití do dalších voleb, hodně politiků se s nadšením vpravdě svazáckým rozhodli situace využívat, než by ji reformovali. Několik politiků, zvláště pak těch, kteří se nemohou chlubit životní zkušeností,  uvěřila do morku kostí, že politika je více hra se slovy, než vše ostatní, co se dá nazvat státnictvím. Jsou i tací, kteří jsou nadále  advokáty normálnosti a selského rozumu, rozhodně jich ale není většina a jeden každý působí více jako „Enfant terrible“, než jako vůdce, který chce běh věcí měnit.

     Celou plejádu této nedemokracie uzavírá neomarxistický průmysl, přehlídka podnikatelů specialistů na chtěné a nabízené dojení státu prostřednictvím masivních dotací, daňových pobídek, rozvojových programů a dalších perverzí, které ve svém důsledku pouze zvyšují daňové zatížení celku a jako protiváhu nabízejí celkové pokřivení trhu. Dále pak připomeňme čistě marxistický průmysl, který za peníze státu zaměstnává bezpočet jinak nezaměstnatelných bojovníků proti demokracii, proti vládě většiny, za diktát pochybné teorie větších práv menšin.

     Ve Spojených státech vyhráli zástupci většiny, vystřízlivělé z politiky na poměry nezvykle levicového Obamy. Lidé, kteří dnes sklízí plody Obamacare, migrace, ekonomického neumětelství, taženého víceméně lacinými gesty a politické korektnosti - pokryteckému newspeaku odmítajícího připustit jakoukoliv pochybnost.

     Vyhrálo plebejství nad elitářstvím, vyhrál americký přístup k životu, vyžadující neuvěřitelně velkou odpovědnost od každého, nad novým socialismem táhnoucím zemi do katastrofy a potupy dávek pro většinu. Vyhrál americký sen postavený na vzoru „self made man“  spíše než na vzoru „privileged minority“. A konečně vyhrála střízlivost, nad opiem dekadentního marxismu.

     Vyhrál Donald Trump, právě proto, že nebyl součástí ideomafie. A že se jedná o mafii můžeme vidět dnes a denně ze stejných názorů  stejných nátlakových skupin, stejných peněz platících odpor proti vládě jiného, než stejného názoru,  nápadně stejného slovníku,dokonce leckdy přeložených stejných hesel, stejných názorových postojů médií a stejných chyb stejně udivených agentur nad výsledky stejně „špatných“ výzkumů.

     Uznávám, že se mohu mýlit a pak jistě uvidíme, jak levicoví liberálové v USA uznají demokratickou volbu a život půjde dál stejně, jako za Obamy, protože to je přece podstata demokracie – respektovat demokratickou volbu! V takovém případě jistě neuvidíme například pokračování tendenční CNN (Clinton National Network), levicové bojůvky amerických univerzit zasednou do lavic, Soros začne investovat do záchrany Kaloně ušatého a ČT začne popisovat situaci v USA se znalostí věci.

     Závěrem je možné říci, že jsme blíže tomu říci kým Trump není, spíše než kým bude. A už to není málo.  Pokud bude reprezentantem Ameriky tvrdé práce a rovných šancí pro všechny, bude to znamenat pro Spojené státy návrat ze slepé uličky. Pro nás v Evropě, ukryté v náručí korektního marxismu jistě nebude řešením. Mohl by  být ale nadějnou Trumpolínou pro změnu ve Francii, Holandsku a Německu. Kéž by.