Zákon o obětech trestných činů z dílny současné vlády, s nímž vyslovila souhlas Poslanecká sněmovna, výrazně zvýší práva lidí, kteří se stali oběťmi trestných činů a jejichž postavení doposud upravovalo několik dílčích zákonů.

Dává oběti jasný návod, jak žádat o peněžitou pomoc, a stanovuje i její výši a zároveň umožňuje využít bezplatnou odbornou pomoc, ať už právní nebo psychologickou či sociální.

Jak už bylo řečeno, dosavadní právní úprava měla pouze dílčí charakter a podle názoru Evropské Komise nepředstavovala ani nezbytné minimum, které předepisuje Evropská unie (konkrétně v rozhodnutí Rady 2001/220/SVV o postavení obětí v trestním řízení). V České republice doposud platil zákon č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti, přičemž některá další práva obětí jsou roztříštěna i v trestním řádu či zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

Přijetí komplexní úpravy je proto kvalitativním krokem vpřed a oběti trestných činů by měly dopady jednotlivých nových opatření pocítit ihned po vstoupení zákona v účinnost. Zákon totiž na jedné straně dává oběti (tento pojem zahrnuje i pozůstalé po oběti trestného činu) jasný návod, jak postupovat při nároku na peněžitou pomoc, a stanovuje přitom i výši této pomoci a na druhé straně umožňuje obětem využít možnosti bezplatné odborné pomoci, ať už právní či jiné (psychologické, sociální aj.). Kromě toho zajišťuje, aby bylo s obětí zacházeno tak, aby byla chráněna její lidská důstojnost.

Na peněžitou pomoc bude mít nárok více lidí

V oblasti peněžité pomoci se oproti dosavadní úpravě rozšířil okruh oprávněných osob. Výslovně tak bude mít nárok na peněžitou pomoc i oběť trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, které vznikla nemajetková újma. Významnou novinkou je s návrhem spojená novela občanského soudního řádu, exekučního řádu a insolvenčního zákona, která má zajistit efektivnější vymáhání výše uvedených peněžitých nároků oběti. V praxi budou tyto nároky nově upřednostňovány při uspokojování pohledávek z majetku pachatele trestného činu.

Obětem trestných činů se také dostane rozšířených možností odborného poradenství. Konkrétně se jedná o pomoc při poskytování právních informací (odlišný institut od právní pomoci) a také o tzv. restorativní programy, které mají za cíl obnovit původní stav před spácháním trestného činu v nejvyšší možné míře. V praxi tyto programy zahrnují např. dohody o náhradě škody či jinak řeší důsledky spáchaného trestného činu. 

Zákon omezuje kontakt oběti s pachatelem

Velkou úlevu může pro oběti trestných činů představovat instrument ochrany před tzv. druhotnou újmou (odborně “sekundární viktimizací”), čili před situací, která dodatečně může oběti způsobovat další traumatizující zážitky. To může hrozit jak ze strany pachatele, tak ze strany orgánů činných v trestním řízení. Zákon by měl proto zabránit kontaktu oběti s pachatelem, s podezřelým či s osobou, kterou oběť za pachatele označila. Návrh také obsahuje apel na orgány činné v trestním řízení, aby vedly výslech oběti maximálně šetrným způsobem, případně aby se úkony v trestním řízení nemusely zbytečně opakovat. 

Původní vládní návrh zákona prošel v poslanecké sněmovně také několika úpravami. Za důležitou změnu schválenou v ústavněprávním výboru považuji další posílení práv obětí trestných činů zejména z hlediska praktické možnosti dosáhnout uspokojení svých nároků na náhradu škody způsobené trestným činem. Pokud byl majetek pachatele v trestním řízení zajištěn podle trestního řádu a pokud o to lidé v postavení oběti trestného činu budou aktivně usilovat, získají podle zákona postavení zajištěných věřitelů v exekučním a insolvenčním řízení. Při přípravě tohoto pozměňovacího návrhu měly velmi silné slovo také neziskové organizace zabývající se ochranou práv obětí trestných činů, za všechny je možné zmínit Bílý kruh bezpečí. 

Vláda tímto zákonem podala pomocnou ruku všem, kteří se v důsledku spáchání trestného činu ocitli v obtížné životní situaci a jejichž možnosti domoci se svých práv byly doposud poměrně omezeny. Jsem přesvědčena, že ve svém důsledku přispěje i k lepšímu vnímání právního státu v České republice.