Tomáš Haas pro Virtually

Profesor Fiala vydal na začátku roku dokument, který nazval „Sedm kroků k obnovení ODS“. Význam dokumentu daleko přesahuje jeho délku. Petr Fiala v něm stanoví cíle ODS a podává nástin budoucího jejíh  budoucího směřování.

1. Stanovit politické cíle
2. Posílit akceschopnost strany
3. Aktivizovat a motivovat členy
4. Prokázat kompetence
5. Připravit strategie
6. Být otevření a naslouchající
7. Být důvěryhodní a mít sebedůvěru

Předseda ODS zároveň vyzývá k aktivizaci členské základny a k diskusi na všech úrovních ODS.

Tento můj příspěvek se týká šestého a sedmého kroku dokumentu Petra Fialy. Začínám od konce jen zdánlivě, ve skutečnosti, myslím si, nelze postupovat jinak.
Základním předpokladem pro to, aby se všech sedm cílů ODS mohlo plnit a naplnit, jsou podle mého názoru poslední dva.

Nedají se podle mého názoru řešit ve vzájemné isolaci. Otevřenost, pozornost k voličům a jejich problémům a obavám přímo souvisí s tím, jak voliči ODS vnímají, jak vnímají změny, kterýma ODS prochází, zda věří, že je ODS ochotná a schopná pro ně pracovat, zda mohou věřit, že to co slibuje také v maximální možné míře splní a zda má ODS být tou stranou, která má jejich zájmy zastupovat.

Hlavním problémem ODS je nedůvěra voličů. Z dlouhodobého neduhu se dnes stala kritickým problémem. Zásadní příčinou je to, že ODS jej nikdy neřešila, popírala jej a když už nešel popírat, prohlašovala jej za vyřešený, za „vec minulosti“, vyřešený prostým faktem, že strana vyměnila svého předsedu a přesunula křesla nekolika vedoucích představitelů. Samozřejmě, že to nestačilo, a ODS problém prostě valila před sebou, jako větší a větší sněhovou kouli.

Problém ztracené důvěry se nedá léčit jinak, než otevřeností a upřímností. Říci občanům, že jsme o jeho příčinách vedli rozsáhlou diskuzi, že jsme si jej vysvětlili a vyřešili jej, že je věcí minulosti, prostě není pravda. I kdyby to pravda byla, nepůsobí to jak by to působit mělo. Říci, že se musíme přestat zabývat sami sebou je přesně to, co utvrdí v jejich pochybách o ODS ty, kdo jí přestali volit právě proto, že k nim nebyla upřímná a že jim neříkala pravdu. Je to totéž, co slyšeli již mnohokrát a je to proč úbytek důvěry a odliv voličů akceleruje. ODS od roku 2006 do dnes, ztratila více než milion a půl voličů. A nedůvěra rostla zrychleným tempem zejména v posledních měsících. Podívejme se na výsledky ODS ve volbách do Poslanecké sněmovny od roku 2006.

Výsledky všech mezi roky 2006 a dneškem konaných voleb, ať už senátních, nebo krajských či komunálních odpovídají tomuto trendu. Jde o trend plynulý a zrychlujícím se tempem sestupný. Nedá se ukázat na nějaký zlom, nějakou jednotlivou událost a říci: to je ten moment, kdy jsme ztratili důvěru voličů. ODS ale jednala tak, jako by žádný problém neexistoval.

Praccvidelně, po každých volbách, slyší voliči od ODS kouzelnou větu „voliči nám dali jasný signál“. Jakkoliv jasný ten signál byl, ODS těm voličům, kteří jej vyslali nenaslouchala. Během nekolika hodin byl zapomenut. Nikdy se ODS nepokusila ten signál vyhodnotit a pracovat s ním. Nikdy nechtěla připustit, že ten signál je výzvou, své neúspěchy vysvětlovala sobě i voličům jako přirozený důsledek reformní politiky a obvyklé únavy voličů uprostřed volebního období vládnoucí strany, na své koaliční partnery, jejichž chyby odnáší ODS jako největší koaliční strana.

ODS umírá na nedostatek důvěry voličů. Ano, měla by být sebevědomou stranou. Měla by se obracet k občanům a nabízet jim řešení. Měla by prosazovat pravicové myšlenky. Ale aby je mohla uplatňovat, musí pro to mít platformu. Musí mít sílu je prosazovat a musí mít odkud je prosazovat. Musí vyhrávat volby. Musí letos vyhrát v komunálních volbách všude, kde to je možné. Do voleb musí její poslanci a zastupitelé pravicové myšlenky hlásat a tam kde mohou, v těch ostrůvcích, v těch městech, městských částech a obcích, kde  ODS je v posicích ze kterých může pravicová řešení uplatňovat, je uvádět do praxe. Ale spoléhat jen na to nelze, času je málo a o důvěryhodnosti ODS se musí vést boj od počátku, doslova ode dneška. ODS musí jít za svými voliči, nesmí ignorovat žádnou příležitost ke kontaktu s nimi a musí pracovat na svém mediálním obrazu.

Jinak vše co zůstane, bude pravicová rétorika strany, které lidé nevěří.

Pravicoví voliči nevolí ODS na jen na základě toho, že je pravicovou stranou. Chtějí stranu, která bude hájit jejich zájmy a volit budou stranu o které věří, že je dokáže hájit. A stále větší část jich už nevěří, že tou stranou je ODS. Kdyby volili jen na základě pravicovosti, byl by jejich odliv směřován napravo. A největší pravicovou stranou by byli Svobodní. Lidé je ale ve velkých počtech nevolí a bývalí voliči ODS k nim nijak výrazně nepřechází. Za prvé proto, že jsou ve své rétorice příliš ortodoxní a v očích voličů příliš jednostranně orientovaní na otázky EU a jednal proto, že nevěří, že mohou svou pravicovost nějak uplatnit, že budou schopni po volbách něco ovlivnit, mnozí mají dokonce pochyby o tom, zda hlas pro Svobodné není hlasem ztraceným. ODS je dnes blízko tomu, že stejná obava nastane i u jejich potenciálních voličů, že i oni se začnou obávat, že hlas pro ODS je ztraceným hlasem, mimo jiné i pro to, že dnes už ODS není jedinou stranou pravice, TOP09 jí již jednou velký počet voličů přebrala a jsou zde i Svobodní, jediná strana napravo od ODS a jediná pravicová strana, která v letošních volbách voliče získala se stanou repektuhodnou alternativou, pokud dokáží přeměnit svůj dvojnásobný zisk přeměnit v trend,

Voliči ODS v poslední době většinou napravo neodchází. Odchází jinam a smutným faktem je, že velká část jich důvěřuje slepeným neurčitým politickým seskupením Andreje Babiše a Tomio Okamury více, než straně která je kdysi tak dobře reprezentovala a která je později tolik zklamala. Značka ODS je poškozena a prvním úkolem nového vedení ODS je napravit její pověst.

Mám-li to říci v krátkosti, ODS svou pravicovostí a svou praktickou politikou, která uplatňí pravicový program a pravicové myšlenky mohou voliče přesvědčit o tom, že jí mohou věřit a mají ji volit jen tehdy, kdy získají platformu, ze které mohou svou filosofii a hlavně svůj program  nejen hlásat, ale i uplatnit. Uplatnit jej ale mohou jen budou li k tomu mít politickou sílu. A tu nezískají, pokud jim voliči nebudou věřit.

Pes, který pronásleduje svůj vlastní ocas.

Spoléhat se na pravicový program a na dobrou pověst ODS mohlo to být reálné před několika lety, kdy ODS stále měla velkou voličskou podporu. ODS mohla svým programem a pravicovou rétorikou získávat tímto způsobem důvěru voličů. Těžko to bude fungovat nyní, kdy ODS zápasí o poslední zbytky důvěry posledního zbytku voličů. Hrozí, a to velmi reálně, že ODS zanikne dříve, než se nějaký efekt takové změny může prakticky projevit.

Ten zakletý kruh je nutno otevřít.

Proto se domnívám, že zahájit proces obnovy uzavřením diskuze a prohlášením, které voliči slyšeli již mnohokrát, o tom, že problémy ODS (každý ví, o jaké problémy jde) jsou vyřešeny a jsou věcí minulosti, nemůže mít positivní výsledek.  Volič to slyšel mnohokrát a pokud tomu kdy uvěřil, byl zklamán. Ti kdo už nevěří věřit nezačnou, a těch kteří doposdud věřili ale věřit již nebudou, bude přibývat. Navíc stále od některých vedoucích politiků ODS slyší, že ODS pokládá věc za uzavřenou i vnitřně a další diskuzi o problému nepřipustí, že se ODS musí přestat zybývat svými vnitřními problémy.

Měl by stát pravý opak. ODS by měla otevřeně říci “Ano, máme problém. Nejsme jediní kdo takový problém má, ale jsme jediní kdo jej přiznávají a kdo jej chtějí řešit. Chceme jej řešit se svou členskou základnou, chceme jej ale řešit tak, aby i naši příznivci viděli že tentokrát jej řešíme věrohodně.“

ODS musí projít změnou myšlení, musí se stát otevřenou stranou. Dosud působila jako tajný spolek, který chrání strašlivé tajemství, své vnitřní problémy. Ale tady už žádné tajemství není. Věta, že „špinavé prádlo se pere doma“ je v případě ODS komická. Hlavně proto, že to prádlo se doma nikdy nepralo a nepere. A protože jej neprala ODS, prala jej za ní media a prala je velmi nešetrně, bez ohledu na stupeň zašpinění a barvu. Prala je velmi zkresleně, nekterých problémů si nikdy nevšimla a jiné vykreslila do extrémů které se skutečností měly jen velmi málo společného se skutečností. A neprala je doma, špinavé prádlo ODS se propíralo v tisku, v rozhlase, na obrazovkách televizorů a v každé hodpodě.

ODS se ani nesnažila svůj zkreslený mediální obraz problému korigovat. Zakázala o něm mluvit a vše halila do temného hávu tajemství. Z živých kmotrů se stali v oficiálním slovníku ODS hlasy ze záhrobí, vymřelé „Osoby z příšeří“.

Zaznělo na kongresu to, že jsme se mezi sebou přestali rozdělovat na tzv. „čisté“ a „špinavé“ nebo jinými slovy na „staré“ a „nové“. Není to úplně pravda, kongres a představitelé ODS ve svých výstupech hrdě hovoří o „nové ODS“ a o jejích „nových tvářích“. To že se přestáváme dělit a že končíme diskuzi o vlastních problémech znamená, že všichni jsme dostali punc „nových“, bez ohledu na skutečnost. Novým se stal kdysi a nyní první místopředseda Zahradil, který je vysokým činitelem ODS již dvacet let a z toho je členem gremia posledních patnáct let. Novými jsou bývalí krajští hejtmani ODS, místpoředsedové Tošenovský a Vystrčil. Aniž chci nějak hodnotit členy nové Výkonné rady, těžko budou pražští voliči věřit, že Filip Dvořák je novou tváří ODS. Nebo jí je pro Jihočechy Martin Kuba, pro občany Plzně Jiří Pospíšil, pro obyvatele Brna Libor Šťástka a voliče v Karlových Varech Jan Mraček. A o některých z nich to platí celostátně.
Novými jsme všichni. A protože jsme noví, jsme všichni i čistí. Usnesením kongresu. Nebudeme se rozdělovat. Semkneme se. Semkneme se kolem těch nových tváří.

Semkli jsme se i na kongresu. Hned z kraje, ve volbách místopředsedů. Diskuzi jsme prohlásili za zbytečnou. Všichni přeci víme koho chceme volit. Dohody žádné nebyly, to je pravda jenom z části. Dohody se záhy rozsypaly a tak volba končila divoce a chaoticky.
Ano, delegáti kongresu z velké části vyjadřovali naději a víru v obnovu ODS. Pravda je, že cítí změnu asi tak jako první jarní vítr přináší změnu do studené a statické zimní přírody, že ostrůvky nového zájmu o oživení tak dlouho stagnující ODS vznikají a rostou.

Budoucnost ODS závisí na tom, zda tuto novou a možná poslední šanci nepromarníme.
Musíme dokázat, aby voliči začali ODS znovu věřit. Aby si lidé v ODS začali vzájemně věřit. Aby ODS začala věřit sama sobě. A pokud se nám to nepodaří, vše bude jen pravicová rétorika, kterou hlásají recyklované tváře bez důvěry.

Nejdůležitějšími volbami jsou pro ODS v blízké budoucnosti podzimní komunální volby. Volič by neměl mít důvody k obavám, že ODS prohlašuje uplatňování svých pravicových hodnot a principů za své primární poslání, že žádá voliče o pověření tyto hodnoty uplatňovat, aby pak okamžitě po volbách vstupovala do zbytečných a pochybných koalic se socialistickými levicovými stranami, zejména potom, co si voliči ještě pamatují neslavné a ODS silně poškozující konce takových zbytečných a pochybných koalic v našich největších městech, Praze a Brně.

 
Kongres byl prvním krokem. Je nutné udělat vše pro to, aby to nebyl také krok poslední.
Musí následovat kroky další a další. Změnou nesmí zůstat jen výsledek kongresu, změna je proces, kterým musí ODS projít odspodu a musí jím procházet viditelně, volič musí procesu její změny věřit, musí jej přijmout za svůj, aby mohl za svou přijmout i novou ODS.