…i kdybychom padli všici, vstanou noví bojovníci, rudý prapor zavlaje… zpívali bolševici v minulosti a v roce 1948 opravdu, ve spojení se sociální demokracií, dosáhli svého.

Členové Komunistické strany Československa, členové Koministické strany Čech a Moravy a potomci kariérních komunistů se nikdy nevzdají svého boje za socialismus. Teď možná za ten, kterému říkají s lidskou tváří. Potomci husitů opět cítí šanci na to, aby se všechen majetek shromáždil ve společných „sudech“, ze kterých budou někteří vyvolení určovat životní úroveň každého, podle jeho zásluh.

Bolševici (odvozeno od slova „bolšinstvo – většina“) jsou přesvědčeni, že mluví za všechny, ať to dotčení chtějí nebo nechtějí. V nedávné minulosti pocítily tvrdou bolševickou pěst všichni, kdo tomu nechtěli rozumět. I dnes se odvolávají na to, že oprávnění mluvit za většinu získali ve volbách. Jestliže k volbám do zastupitelských sborů chodí méně než padesát procent obyvatel a z nich dá třetina hlasy zastáncům „bolšinstva“, tak se opravdu, ale opravdu  o právu mluvit za všechny, nedá.

Bohužel tady z minulosti zůstalo hodně lidí, pro které je udavačství nikoliv mravní poklesek ale přijatelná forma chování. Ústavní stížnost jistě do této kategorie nepatří. Zneužívání tohoto demokratického institutu už možná ano. Určitě v případě, kdy si ti, kteří v minulosti páchali křivdy stěžují na ty, kterým křivdili nebo když se má Ústavní soud zabývat využíváním Ústavou daných pravomocí. Ale i s tím se tento národ vyrovná. 

Přežili jsme husity, v sedmnáctém až devatenáctém století jsme si vybudovali silný průmysl, dopravní a sociální infrastrukturu, rozkvetla česká kultura, český jazyk dostal pevný základ ve slovesnosti i gramatice, což silnému českému národu posléze umožnilo, bez mravní úhony, přežít Hitlera a téměř bez úhony i Stalina a Brežněva. 

Odvážní synové nyní žaluji ty, kdo ničí dílo jejich otců. Škoda, že některý z těch otců neměl odvahu žalovat za velezradu třeba Gottwalda, Svobodu nebo Husáka. Tam se pro to skutečné důvody najít daly. 

Jestliže nás tedy v Senátu zastupují a navenek reprezentují lidé, kteří používají Ústavu jako prostředek předvolebního boje, pak je asi čas začít se zabývat myšlenkou, zda je taková instituce u nás vůbec potřebná.