Otevřený dopis poslancům PS PČR k problematice „Výroční zprávy ČTK“
Pavel Foltán

Dámy a pánové, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážená a ctěná Poslanecká sněmovno, vážení členové Volebního výboru,
řada z Vás mne (více méně) zná, řada z Vás i velmi dobře, a řada z Vás mimo jiné ví také to, že už od začátku 90. let dodnes aktivně působím (coby mediální analytik a mediální právník) v mediální oblasti, a že jsem byl i u vzniku tzv. duálního systému tuzemských médií. Mnozí (včetně řady mediálních odborníků) rovněž vědí, že už od počátku jsem vždycky byl věcný a systematický praktik, nezřídka (spíše zpravidla, než nahodile, či účelově, apod.) také kritický, přísný, ale spravedlivý a neovlivnitelný odkudkoli, jde-li o věc (nota bene v zájmu veřejnosti, v zájmu občanů, voličů a daňových poplatníků, v zájmu státu, tedy České republiky, neboli v zájmu nás všech). Mnozí vědí, že před čím jsem předem varoval, to se při neakceptaci pak bohužel vymstilo. Mnozí vědí, že nerad mluvím do větru - a když něco v rámci konstruktivní kritiky řeknu, tak že už to vážně musí být. V právní branži mám cca. 40 let praxe. A v oblasti mediálního práva mám dlouholeté zkušenosti z oblasti akademické, legislativní, regulační, aj. (byl jsem např. dvě období členem RRTV a z toho 6 let i místopředsedou tohoto ústředního orgánu státní správy v oblasti mediální regulace, zhruba až do pololetí roku 2015, tj. kdy mi v RRTV uplynutím doby skončilo mé druhé funkční období).
Znám cenu svého času i energie, a vážím si téhož i u druhých, takže nerad tzv. „řeším“ něco, pokud to už skutečně nemusí být. Nicméně, veřejný zájem je pro mne (i zde) vždy prioritní.
Dovolte mi tedy, abych Vám v následujícím sdělil důležitou informaci, o které možná někteří víte už delší dobu, někteří o ní možná nevíte (i to se může stát), a někteří o ní možná snad ani vědět nechcete - což by se stát nemělo (avšak vyloučit a priori nelze ani to). Nicméně ta doba přesahující 2,5 roku (co jsem byl Sněmovnou vyslán do Rady České tiskové kanceláře) už je logicky dost - a to už i nad rámec tzv. „svaté trpělivosti“ a nota bene v daných souvislostech - viz k tomu také to, co je fakticky v souladu se skutečností konstatováno v následujícím textu.
Začátkem března 2018 jsem nastoupil do výkonu veřejné funkce jako člen Rady ČTK a od té doby se reálně datuje (řečeno s literárním klasikem) „konec starých časů“ v této Radě, a také v okruhu vedení „Četky“ jako takové. Jistě lze sui genesis i chápat, že pokud někomu zhruba po třech desetiletích (řekněme tehdy po 26 a k dnešku po 28 letech) rušíte jeho kruhy, tak že asi nebude rád, a že se bude všemožně i nemožně snažit za každou cenu zrušit narušitele těch jeho notoricky zavedených, zakonzervovaných a „Maginotově“ opevněných kruhů. I s tím se musí počítat. Ale - že „obránci“ těch svých „starých časů“ zajdou až tak daleko za pověstnou hranu, to by asi předem očekával jen málokdo. Nicméně i ten, kdo arogantně voluntaristicky abstrahuje, ignoruje, nezná, ohýbá, i jinak zanedbává zákon (a nota bene v rámci výkonu své veřejné funkce), ten jednou logicky zákonitě musí narazit na štít Řádu rytířů práva, co jsme tu založili už na začátku 90. let i s přítelem Karlem Krylem, který byl tehdy hned zpočátku člen korespondent h.c. tohoto řádu. A kdo byl tehdy u toho, anebo kdo četl knihu „KAREL MEZI NÁMI“, tak ten to ví a má jasno i v tom. A řečeno s tzv. hláškou z filmu „Noc na Karlštejně“ (podle pánů Vrchlického a Podskalského), kde sám Karel IV. král český a císař římský praví, že: „Největší úctu před zákonem musí mít zákonodárce sám. I kdyby se mu to nehodilo.“ Jak svého času poznamenal pan Werich: „To by se dalo tesat.“ Nicméně jděme už in medias res:
Aktuálně, tj. na schůzi Volebního výboru PSP (konané v úterý 6. října 2020 podle programu) máte na stole tzv. „Výroční zprávu o činnosti a hospodaření České tiskové kanceláře v roce 2019“ a ta obsahuje i tzv. „Zprávu o činnosti Rady ČTK“, která (jak těsně před koncem svého mandátu mimoděk řekl tehdejší předseda této Rady) „má nějaké chyby, protože se rok od roku v podstatě jen opisuje“. A i to jsou ty zdánlivé „drobnosti“, co mi zásadně vadí, a nejen kvůli tomu, že jak se říká „ďábel se ukrývá v detailech“, ale prostě už z principu, ze samé podstaty. (To je o mně známo. A nemíním na tom nic měnit ani ve svých 63 letech po 40 letech praxe.) V rámci výkonu svých předchozích funkcí v RRTV jsem byl osobně u zpracování cca. deseti výročních zpráv RRTV pro Poslaneckou sněmovnu, což je zcela nepochybně už i dost velká zkušenost, také ve srovnání s tím, oč jednodušší a kratší jsou ty výroční zprávy ČTK (včetně těch integrovaných zpráv té Rady ČTK, apod.).
Kdosi tu kdysi vyvolal a časem zakonzervoval zdání, že činnost ČTK a potažmo i Rady ČTK je dlouhodobě bezproblémová, čili jakoby „v pořádku“. Nicméně - a bohužel - ve skutečnosti opak je pravdou. Totiž za to předchozí cca. čtvrt století se komusi podařilo udělat s tou Radou ČTK v podstatě totéž, co se mu podařilo udělat i s Radou ČT - čili de facto eliminovat tu její kontrolní činnost (původně) v zájmu veřejnosti, a vmanipulovat ji do pozice, kdy de facto hájí zájmy vedení, které by správně měla efektivně, racionálně a účinně kontrolovat (ve veřejném zájmu - v souladu se zásadami své působnosti, dané jí striktně, kogentní a jasně znějící dikcí zákona). Tento stav tu delší dobu kritizuje už nejen odborná, ale také obecná veřejnost. Čili - není to zde vůbec nic nového, ale zatím to za ta léta ještě nikdo účinně nevyřešil. Proč? Jde tu přeci o zájem veřejnost, neboli jde tu o zájem nás všech. A někdo konkrétní za to nese osobní zodpovědnost.
Kdo z členů Rady ČTK (podobně, jako např. u Rady ČT, apod.) si dovolí ta zmíněná negativa kritizovat, či dokonce v rámci výkonu své funkce v zájmu veřejnosti dokonce řešit, tak ten je následně pomocí jakýchsi struktur „rozpracován“ a podroben různým nátlakům aj. kampaním a metodám různých skupin a jejich útočných médií (typu Deník N, Mediář, Newsroom ČT 24, a spol.) i s využitím lidí z ČT, jako je moderátor Václav Moravec, který se dokonce nedávno kdesi v jakémsi médiu nechal slyšet, že - cit.: „Můžu říct, že je mi líto managementu a kolegů v ČTK, že je jejich rada paralyzovaná tím, že v ní obstruují pan Foltán s panem Žantovským.“ Ze zmíněné a velmi silácké formulace je však nepochybně zjevné, že Václav Moravec nemá jasno ani v obsahu a významu pojmu obstrukce, což by se „media-star“ jeho typu asi nemělo stát (bez rizika auto-devalvace). Protože prezentuje-li Václav Moravec tu svou odbornost tím, že si pojem obstrukce veřejně vykládá tak, že do obsahu toho pojmu klidně zahrne také to, že Foltán a Žantovský relevantně a bona fide požadují důsledné dodržování zákona, ale i dalších norem v rámci závaznosti platného právního rámce při výkonu veřejné funkce, pak i Václav Moravec tím už překročil Rubicon mezi rizikem a hazardem se svou pověstí media odborníka. Kolega doc. Petr Žantovský na to reagoval slovy, že cit. „Václav Moravec prostě a jednoduše lže.“ Já byl v tom ohledu poněkud shovívavější a korektně jsem zde Václavu Moravcovi podal gentlemansky vstřícnou možnost „jak z toho ven“ - avšak Václav Moravec tuto mou pozitivní nabídku promarnil, čímž v podstatě uznal jak slova kolegy doc. Žantovského, tak i to, co jsem k dotčenému ataku Václava Moravce poznamenal já. Bohužel je asi už typicky příznačné, že Václav Moravec pak na to reagoval jen svým dalším atakem proti mně (kdesi v médiích). I to jasně svědčí o přístupu některých tzv. „elit“ k zájmům veřejnosti - tj. těch „elit“, co jsou už po celá desetiletí bohatě placeny (a podle vox populi až neadekvátně přepláceny) z veřejných prostředků, tj. v dotčeném případě VM resp. OVM z peněz povinných plátců TV poplatku, co zatím ještě nemají žádnou účinnou možnost efektivní nápravy takovýchto nežádoucích jevů. I ohledně toho by se možná někdo mohl obrátit na generálního ředitele ČT, avšak nejspíš by se (vzhledem k řadě zkušeností v tom směru) dočkal jenom nějakých začerněných políček, což je de facto v podstatě rovněž něco jako cenzura. Ale to není meritum tohoto přípisu, takže to jen tak na okraj (také k poznámce z rámce vox populi).
Coby člen Rady ČTK jsem tam v rámci výkonu své funkce kritizoval všechny ty tzv. „výroční zprávy“, u jejichž projednání jsem byl přítomen. A v rámci principů, plynoucích tu z platného právního rámce, jsem po hlasování o přijetí dotčených „výročních zpráv“ podal i příslušná svá rozdílná stanoviska, což je nezadatelné a výsostné právo každého člena Rady, ale bohužel - ta rozdílná stanoviska - kdoví proč - stále ještě nejsou organickou součástí textu těch VZ (byť i jen v jejich příloze), a to i přes to, že třeba v případě VZ RRTV je to tradiční samozřejmost (a předchozí výroční zprávy RRTV za mého působení obsahovaly texty rozdílných stanovisek, co v dotčeném roce členové RRTV podali). Jenže v té poněkud specificky vedené Radě ČTK je to (diplomaticky a velice mírně řečeno) poněkud jinak. Když jsme začátkem března 2018 s kolegou doc. Žantovským přišli na (tehdy naše první) zasedání té Rady ČTK a uplatnili jsme svá rozdílná stanoviska, tak nás tehdejší předseda zkoušel „umravnit“, že jim tam do té jejich Rady nemáme zatahovat ta svá rozdílná stanoviska, na něž jsme zvyklí z RRTV, protože oni v jednacím řádu Rady ČTK žádná rozdílná stanoviska nemají, atd. Jenže opak byl pravdou už tehdy - totiž procesní institut rozdílného stanoviska v jednacím řádu té jejich Rady ČTK byl už dávno - jenže oni o tom až do té doby nevěděli, oni až do té doby ten jejich jednací řád asi vůbec neznali. A totéž platí i o jejich znalosti resp. neznalosti, a pochopení resp. nepochopení těch několika málo paragrafů ze zákona o ČTK. (A kdo ví, někteří to asi nepochopili dodnes - k čemuž je tu řada indicií a důkazů. Je už jen pouhou otázkou času, kdy to veřejně praskne.) Já se průběžně snažím varovat před tím už 2,5 roku, ale bohužel marně. A jako všechno, tak i tohle má své meze. Podobné problémy, jako u tzv. Výročních zpráv ČTK (a zpráv její Rady) jsou tu dlouhodobě i v případě projednávání a schvalování rozpočtů ČTK (a její Rady). Také tyto nedostatky (faktické, obsahové, procedurální, atd.) od počátku svého působení v té Radě opakovaně kritizuji - avšak mé připomínky, návrhy, argumenty, atd. jsou vždy přehlasovány tou už dlouhodobě zavedenou a stále prolongovanou „hlasovací koalicí“.
Tak například v letošním roce si to hlasovací koalice v rámci své přesilovky 5 : 2 hlasům (pro upřesnění - Rada ČTK má celkem 7 členů) prakticky nastavila tak, že řádně podaná rozdílná stanoviska už ani neuveřejňuje - pochopitelně v rozporu s obecně závazným platným právním rámcem. To je ve své podstatě cenzura. Čili člen této Rady je prakticky totálně bez šance dát (v rámci standardních agend Rady ČTK) veřejnosti na vědomí svůj relevantní názor, čímž je tu omezeno např. i jeho právo svobody projevu a svobody slova. Zároveň je tu ale omezena i svoboda na přístup informací u veřejnosti. Takže je tu omezeno i právo veřejnosti na to, aby ta Rada ČTK zcela beze zbytku podle zákona řádně plnila své kontrolní funkce - ve veřejném zájmu. To jsou principiální a zcela zásadní problémy.
Jednací řád Rady ČTK praví, že „člen Rady má právo uvést do zápisu ze zasedání své rozdílné stanovisko“, a dále praví, že to rozdílné „stanovisko, včetně jména člena Rady, je publikováno jako součást zápisu“, a dále k tomu uvádí také to, že „znění rozdílného stanoviska nepodléhá schvalování Radou“. Z kogentní povahy citovaných dikcí je tudíž naprosto nepochybně jasné, že - za 1. členu Rady po právu nelze nijak upřít podání jeho rozdílného stanoviska; a dále pak, že - za 2. podané rozdílné stanovisko musí být součástí zápisu; a konečně i - za 3. že rozdílné stanovisko pak už ani zbytek Rady (ani kdokoliv jiný - čili už nikdo) nemůže nijak změnit, ani omezit, ani pak nemůže do něj už nijak zasáhnout - a to ani obsahově, ani procesně. Rozdílné stanovisko musí být zveřejněno v rámci zápisu. Z toho je nepochybně a jednoznačně jasné, že jakýkoliv zásah do rozdílného stanoviska, nebo jeho nezveřejnění by tu de facto i de iure bylo nutné považovat za cenzuru. A k tomu je zde nezbytné dodat i to, že Listina základních práv a svobod ve svém článku 17 odst. 3 tu zcela kogentně a nekompromisně stanoví, že „cenzura je nepřípustná“. A patrně ani na tomto místě není nutné připomínat, že podle čl. 3 Ústavy ČR „součástí ústavního pořádku České republiky je Listina základních práv a svobod“. Základní ústavní zákony - čili zejména a především Ústava, jakož i Listina, jsou tu právně závazné pro každého, a pro všechny, takže i pro těch 5 členů oné „hlasovací koalice“ Rady ČTK, ale i pro sekretariát Rady ČTK, atd.
A kromě toho, že v letošním roce dochází mj. nezřídka i chybám, faktickým i obsahovým vadám zápisů v rozporu se skutečností (vč. jejich tendenčnosti dle potřeb a záměrů hlasovací koalice), tak dokonce aktuálně dochází i k úpravám obsahu usnesení (sic!) v rozporu s fakty, s obsahem zápisu, se skutečností, atd. - což je pochopitelně alarmují stav, který už rozhodně nelze tolerovat a je nutné zcela nekompromisně zasáhnout. (Za činnost sekretariátu odpovídá předseda Rady ČTK, přičemž tajemnice sekretariátu je zaměstnankyní ČTK, takže zde za její dodržování pracovní kázně odpovídá zaměstnavatel, neboli vedení ČTK, a dále i za správnost zápisu vč. všech jeho součástí a souvisejících agend odpovídá předsedající, zde tedy předseda Rady a jeho sekretariát.)
Tolik ve stručnosti ke stavu a situaci v Radě ČTK.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, zejména členové VoV PSP - v úterý 6. října budete mít na jednacím stole aktuální schůze VoV text tzv. „Výroční zprávy ČTK“ - k tomuto textu jsem při jednání Rady ČTK podal své rozdílné stanovisko, které se však (v rozporu s cit. platným právním rámcem) vedení této Rady & spol. rozhodlo nezveřejnit - čili toto mé řádně podané rozdílné stanovisko bylo vedením Rady cenzurováno, takže ani veřejnost, ani Vy tedy nemáte standardní možnost seznámit se s mým rozdílným stanoviskem, čímž je poškozeno jak Vaše ústavní právo na svobodný přístup k informacím (totéž i u veřejnosti), tak je tím poškozeno i mé právo na svobodu projevu a svobodu slova. Proto jsem tímto donucen informovat jak Vás, tak i veřejnost tímto dopisem. (Z důvodu přístupu veřejnosti k dotčené informaci je tedy tento dopis otevřený, čili zaslaný Vám osobně mailovou poštou a veřejnosti prostřednictvím médií).
Citace textů z některých mnou podaných rozdílných stanovisek (autenticky bez násl. úprav):

___________________________________________________________________________________