Pavel Blažek popáté
Zdeněk Jemelík

Zdá se, že poslední dny jsou zvlášť bohaté na zkoušky, jimž je vystaven pan ministr Pavel Blažek. Nástrahy přicházejí nečekaně i z míst, odkud by je nikdo nečekal, v tomto případě od ministra Miroslava Machiavelli Kalouska, který si „pustil pusu na špacír“ v rozhlase.

Každému, kdo neslyšel pořad „20 minut Radiožurnálu“ v pondělí 22.dubna 2013 v 17:05 s podivně unaveným ministrem Miroslavem Machiavelli Kalouskem a břitkým komentátorem Martinem Veselovským, doporučuji poslech ze záznamu (http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2872811). Slyšet, jak se šedá eminence TOP 09 a celé koaliční vlády mění z Machiavelliho na klauna, těžce vládnoucího jazykem a s opileckou umanutostí se vracejícího ke stále stejným slovním vazbám, je velká legrace až do té chvíle, než si uvědomíte, že ve skutečnosti jde o velmi smutnou událost. Ať už se stalo panu ministrovi cokoli, skutečnost, že ve stavu, připomínajícím opilost, vystoupil na veřejnosti, je znepokojivou výpovědí o jeho osobnostní kultuře: zřejmě si myslí, že si může dovolit cokoli a co si o jeho stavu myslí lidé, mu může být ukradeno.

Daleko děsivější je ale jeho pohled na vyšetřování domnělé hospodářské trestné činnosti lidí z jeho společenské skupiny a s tím související problémy. Vyhovovalo by mu, kdyby se dalo trestní právo ohýbat podle jeho názorů.

V prvé části rozhovoru se moderátor snažil zjistit jeho názor na spor mezi vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou a ředitelem ÚOKFK plk. Tomášem Martincem. Především se dověděl, že policisté z ÚOKFK nerozumí a ani nejsou schopni pochopit zákon o majetku státu a zákon o oceňování majetku státu. Jsou to lidé s nulovou kompetencí. Tomáš Martinec je podle něj obětí alibismu nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, který není ochoten usměrnit činnost orgánů činných v trestním řízení do souladu s právním názorem Miroslava Machiavelli Kalouska na trestnost počínání podezřelých.

Ke jménu nejvyššího státního zástupce se vrátil devětkrát, vždy nelichotivě: je absolutní alibista, kterému se nedostává odvaha, aby jasně řekl, které rozhodovací postupy jsou stíhatelné a které nikoli. Neuvědomuje si, že je součástí stejné exekutivy jako ministr financí, s nímž by měl sjednotit názory. Není možné, aby jedna část exekutivy měla na nějakou věc jeden právní názor, zatímco druhá úplně opačný, tedy aby jedna část exekutivy postupovala správně podle netrestních zákonů a druhá ji za to chtěla zavírat. Pokud by to prý Pavel Zeman pochopil , musel by připustit, že se stíhá spousta nevinných lidí mimo zákon, což je „šílená situace“. Pan ministr zřejmě nepochopil, že nejvyšší státní zástupce nemá pravomoci předlistopadového generálního prokurátora, proto na něj vznesl požadavek na sjednocení právních názorů na některé kauzy do souladu se svými představami. Nepřešel do otevřeného vyhrožování jen díky chvíli opileckého koktání: Pavel Zeman „buď vydá nějaké rozhodnutí….anebo přestane být....aaaaaaa…anebo se stane kulturním atašé někde v Afgánistánu, protože nemá-li odvahu vydat rozhodnutí, ať to nedělá, ať jde dělat něco jiného.“

Závěrečnému výroku by se dalo zasmát jako blábolení opilého klauna, nebýt toho, že před několika měsíci Miroslav Machiavelli Kalousek pohrozil vysokým představitelům PČR stíháním a následně došlo ke Kubiceho puči v PČR, spojenému s trestním stíháním bývalého policejního prezidenta Petra Lessyho. Pavel Zeman by se měl nad výhrůžkou zamyslet a možná začít pomalu balit kufry.

Otevřené vyhrožování nejvyššímu státnímu zástupci členem vlády je záležitostí dosud nevídanou-neslýchanou. Je to výzva především pro Pavla Blažka, kterému jeho vládní kolega poskytl daleko silnější příležitost k vystoupení na podporu svého člověka, než byly nepravosti, na které si stěžovala Lenka Bradáčová. Bude-li Pavel Blažek mlčet, Pavel Zeman by měl vzít na vědomí, že nemá politickou podporu a měl by se ohlédnout po jiné práci.

Je ovšem také možné, že se Miroslav Machiavelli Kalousek hrozbou odeslání nejvyššího státního zástupce do Afgánistánu dopustil trestného činu. Protože tak učinil na půdě hlavního města Prahy, měla by se probudit z dřímot městská státní zástupkyně Jana Hercegová a dát z úřední povinnosti policii pokyn k prověření podezření. Předjímám, že toto se ale asi nestane.

Miroslav Machiavelli Kalousek ale v pořadu neskrblil ani jinak a nepřízní obdařil i předsedu vlády a ODS Petra Nečase. Dvakrát se vyjádřil, že jeho jednání v něm vyvolává „lehce dávivý pocit“. Pochválil Pavla Blažka za to, že se postavil za Lenku Bradáčovou, což prý není v ODS obvyklé. Petr Nečas se podle něj nepostaví nikdy za nikoho a jeho chování je docela odporné.

Takto perlil, když se Martin Veselovský pokusil zjistit jeho názor na trestní stíhání Tomáše Julínka za údajně nevýhodné převedení letecké záchranné služby na soukromé společnosti. Zkritizoval Petra Nečase za to, že jako místopředseda vlády, za jejíhož působení se věc odehrála, si na nic nepamatuje. Teprve teď se vzbudil a žádá od Tomáše Julínka vysvětlení. Sám pan ministr je přesvědčen, že převod služby do soukromých rukou byl správný. Julínkovi advokáti budou mít podle něj u soudu snadnou práci, protože nekompententní policisté z ÚOKFK stejně nebudou schopni prokázat, že byla způsobena škoda.

V této souvislosti ale host Radiožurnálu vznesl skutečně vážnou výtku vůči protikorupční policii, kterou by měli státní zástupci prověřit: jeho finančně-analytický útvar shromáždil důkazy o rozsáhlém okrádání státu některými firmami a předal je ÚOKFK k zhodnocení. Nic se ale neděje, žádné vyšetřování neprobíhá.

Na závěrečné téma, jímž byly sKarty, se nedostalo mnoho času. K oživení došlo, když moderátor upozornil svého hosta na názory Lenky Kohoutové, poslankyně za ODS. Pan ministr vůbec netušil, že někdo takový se ve sněmovně vyskytuje a dokonce si pletl jména Kohoutová a Slepičková. Jako k utkvělé představě se vracel k tzv. Nečasově dohodě o zachování sKaret, jejíhož naplnění se TOP 09 dožaduje. Trval na tom, že jejich rušení by bylo nevhodné s ohledem na desítky tisíc uživatelů, jimž poskytují také službu ochrany peněz proti exekucím.

Vláda by si měla přehrát zmíněný záznam před zasedáním. Stejně jako si ministr-likvidátor Jan Kubice nedovedl představit další pracovní soužití Tomáše Martince s Lenkou Bradáčovou, mám pochybnost, zda pánové Petr Nečas a Pavel Blažek budou chtít sedět dále ve vládě s nositelem výše popsaných názorů. Dokonce si myslím, že by neměli přijmout žádnou myslitelnou indisposici jako jejich vysvětlení, protože nepochybně vypluly na povrch skutečné názory, které pan ministr jinak machiavellisticky skrývá.

Zmíněný rozhovor Kalouska s

Zmíněný rozhovor Kalouska s Veselovským byl doprovázen poněkud zhoršenou artikulací ministra , která dávala Kalouskovi křídla k bojovným, nekotrolovaným, velkohubým prohlášením mistra světa s trumfem odchodu z vlády, jak se opravdu nas---e

Uložit

Uložit