Pět báječných „trafik“
Zdeněk Jemelík

 

Parlamentní strany si nadělily pět báječných „trafik“, o které budou moci licitovat.  Stalo se 10.dubna 2015, kdy  Poslanecká sněmovna přijala většinou pouhého jednoho hlasu novelu energetického zákona. Hlasovalo pro ni 86 poslanců, 13 bylo proti, ostatní zůstali pasivními diváky. Hlasování předcházel zarputilý boj mezi stoupenci a odpůrci zákona. Jeho součástí bylo 350 pozměňovacích návrhů a obstrukce poslanců hnutí Úsvit. Zvláštní je počet poslanců, kteří se hlasováním nevyjádřili: patrně je odradila rozsáhlost a složitost novely,  před nimiž pokorně kapitulovali. Než rozhodovat o  něčem, čemu nerozumí, raději vyklidili pole těm méně skromným a hlavně na úspěchu zainteresovaným. Neústupnost soupeřů prozrazuje, že  jsou ve hře zájmy silných vlivových skupin. Energetika je přece obrovský byznys a získání vlivu na ní je nesmírně lákavé.

 

Pokud novela skutečně nabude účinnost, dojde k velmi závažné změně ve výkonu státního dohledu nad energetikou, která se může dotknout peněženek každého z nás. Její význam přesahuje hranice resortu: jde o podstatný zásah do systému státní správy.

 

Až dosud bděl nad energetickým byznysem Energetický regulační úřad, který byl zcela nezávislý na ostatních orgánech státní moci. Dosavadní platný zákon stanovil, že se úřad řídí pouze zákony a ostatními právními předpisy, nesmí přijímat ani vyžadovat pokyny od prezidenta republiky, parlamentu, vlády, ani jiného orgánu státní moci. Jeho posláním bylo chránění oprávněných zájmů zákazníků a spotřebitelů. Úřad řídil předseda (v současnosti předsedkyně Alena Vitásková), jmenovaný prezidentem republiky na funkční období šesti let. Odvolat jej mohl opět jen prezident republiky za zákonem stanovených podmínek.

 

Podle  novely bude Energetický regulační úřad nadále řídit pětičlenná Rada, jmenovaná vládou na návrh ministra průmyslu a obchodu. Rada ze svého středu volí předsedu na funkční období  maximálně tří let. O svých rozhodnutích hlasuje. Každý člen má jeden hlas a tři hlasy stačí na schválení rozhodnutí.

 

To je proti současnému stavu zásadní zlom: místo silného, nezávislého, téměř neodvolatelného předsedy zde bude Rada, jejíž členové se budou cítit zavázáni ministrovi průmyslu a obchodu. Pravomoc předsedy bude zpochybněna, protože ostatní členové Rady jej  mohou přehlasovat. Místo adresné odpovědnosti silného předsedy nastoupí obezlička kolektivního orgánu bez jednoznačně vytýčené odpovědnosti jednotlivých členů. Vznikne zde pět báječných „trafik“ za cenu zvýšení nákladů na provoz úřadu cca o 10%. S pravděpodobností blízkou jistotě můžeme počítat s tím, že místa v Radě se budou přidělovat podle stranického klíče.

 

Výsledek je tragický: novela zákona degradovala nezávislý Energetický regulační úřad na podřízený  přívěšek Ministerstva průmyslu a obchodu. Účinek změny poměrů ve vedení úřadu zvýrazňuje okolnost, že závislá Rada nastoupí na místo nepoddajné Aleny Vitáskové. Díky tomu kontrast mezi současným  způsobem řízení a výdobytkem socialistické neodpovědnosti bude výraznější úměrně důraznosti, s kterou se dosavadní předsedkyně ERÚ brala jak za nezávislost úřadu, tak za zájmy spotřebitelů.

 

O  změnu k horšímu jde ale bez ohledu na osobu Aleny Vitáskové, které by stejně vypršel mandát v srpnu r.2017. Účinky nahrazení nezávislého předsedy úřadu kolektivním orgánem nemají vztah pouze k její osobě. Jásat mohou lobbisté a jejich klienti, zato spotřebitelům energií se povede hůř než dosud.

 

Energetický regulační úřad zahltil v r.2010 příval žádostí o licence na provozování fotovoltaických elektráren. Vypukl pověstný fotovoltaický boom spojený s obrovskými dotacemi na podporu jejich zřizování. Více než 120 návrhů současné předsedkyně úřadu Aleny Vitáskové nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi, aby nechal přezkoumat zákonnost vydání některých licencí, nasvědčuje tomu, že tehdejší vedení úřadu záplavu žádostí nezvládlo.  Kdyby vláda tehdy zareagovala na jeho selhání prosazením organizační změny, bylo by to srozumitelné. V současnosti  ale Eenergetický regulační úřad zvládá své úkoly bez dalších katastrofických úkazů, takže smysl oslabení jeho řízení není jasný. Možná jde skutečně jen o to, aby se některým lobbistům a jejich klientům podařilo prosadit po odeznívajícím boomu budování fotovoltaických elektráren jiný „skvělý obchod“ ke škodě daňových poplatníků. Tak například jeden z hlavních bojovníků za prosazení novely zákona, poslanec Milan Urban, kdysi snil a možná stále sní o štědrém proudu dotací na  zpracování domácích i zahraničních odpadků ve velkokapacitních výrobnách biometanu. Za působnosti nezávislého ERÚ a jeho nekompromisní představené by se naplnění snu nedočkal.

 

Uplatnění novely zákona kromě toho bude mít ekonomické dopady. Jen změna způsobu výpočtu výše plateb za používání energie z obnovitelných zdrojů přinese  odběratelům zvýšení nákladů o 2-5 mlrd. Kč/rok po dobu 17 let. Stát uleví firmám a část těchto nákladů uhradí ze svého rozpočtu. Poslanec Milan Urban se při vysvětlování této záležitosti v Událostech, komentářích ČT dne 10.dubna 2015 tvářil jako iluzionista, který nechal zmizet svou asistentku: přenesením úhrady nákladů do státního rozpočtu by podle něj peníze jakoby zmizely, aniž by někde chyběly. Ve skutečnosti by je stejně zaplatili daňoví poplatníci, ale nepřímo, ve zvýšení jiných nároků státu na jejich kapsy.   

 

Další osud zákona bude zkouškou odpovědnosti senátorů a prezidenta republiky, kteří by neměli podlehnout vábení socialistických agitátorů a lobbistů.

___________________________________________________________________________________