Hospodářské noviny

Na jižní Moravě chce ODS zaujmout voliče populární nestranickou tváří Petra Fialy. Ministr školství v bývalé Nečasově vládě se rozhodl pomoct pochroumané modré značce svým dobrým jménem. "Jsem přesvědčen, že pokud chceme politiku měnit, nemůžeme jenom pozorovat a nadávat na ni," říká uznávaný politolog a bývalý rektor brněnské univerzity.

Neměli členové jihomoravské ODS námitky, že je povede do voleb nestraník? 

ODS je strana, která má propracovaný systém vnitrostranické demokracie, ale také se v minulosti nejméně otevírala nestraníkům. Proto si velice vážím jednomyslné nominace na všech stupních. Pro některé členy ODS to pochopitelně není psychologicky jednoduché, ale svědčí to o tom, že si uvědomují názorovou blízkost a současně snad i to, že je potřeba udělat změnu, aby se důvěra ve stranu obnovila. 

Kdo je pro vás v ODS zárukou, že strana o obrodu opravdu stojí? 

ODS se dostala do velmi složité situace. Problém ztráty voličské základny, dokonce celých sociálních skupin, se objevuje už minimálně osm let. Události kolem Nečasovy demise celou situaci katalyzovaly. Existuje řada lidí ve vedení i členské základně, kteří si uvědomují, že důvěryhodnost strany utrpěla, a snaží se to napravit. Proto chtějí přitáhnout nové lidi, kteří kompetence prokázali i jinde než v politice. To je podle mě jeden z důkazů, že to strana myslí vážně. Obměna je viditelná. Odcházejí lidé, kteří nechtějí sdílet program ODS. 

Mají pravdu ti, kdo odcházejí, když říkají, že ODS přestala svůj program naplňovat? 

V českém politickém systému strana, která má podíl na vládnutí, musí vždycky dělat koaliční kompromisy. Problém je, když se nedají vysvětlit, když překračují určitou mez. 

Když mluvíte o systému, pomohlo by větší stabilitě změnit poměrný systém na většinový? 

Poměrný systém v té podobě, jakou u nás má, opakovaně produkuje slabé vlády, dokonce patové situace. Kolik vlád bylo závislých na jednom poslanci. Máme vysokou vládní nestabilitu. To snižuje kvalitu politiky, oslabuje důvěru lidí v ni. Stačilo by posílit většinové prvky v poměrném systému. 

Jak vnímáte uskupení, které se začalo formovat kolem jména Václava Klause? 

Zatím žádné uskupení vlastně nevidím. Slyším jednotlivé osoby a osobnosti, které v minulosti hrály roli na pravicové nebo populistické politické scéně a teď se ohánějí jménem Václava Klause. Kombinace všech těch jmen ve mně nevyvolává důvěru ve schopnost takového uskupení působit na české politické scéně. Nezdá se mi, že by Václav Klaus takový projekt s těmi všemi jmény mohl zaštítit. 

Může Václav Klaus fungovat jako značka? Opravdu má ještě tu společenskou váhu? 

Je nepochybně symbolem polistopadových reforem a konzervativněliberální politiky, z toho hlediska je jeho význam nepopiratelný. 

Měl by se zase spojit s ODS? 

Česká politika má specifikum, které jako konzervativní člověk nevítám. Strany si nedokážou poradit s bývalými předsedy a společnost s lidmi, kteří pro ni hodně udělali. Je to hazardování s talenty i zásluhami. Takže pokud by existovala cesta, aby byl Václav Klaus v důstojné roli, která by ho nestavěla proti ODS, bylo by to naprosto k věci. 

Čím to je, že strany nezvládají vycházet s bývalými předsedy? 

Je to tím, jak česká společnost pohlíží na politiku. Politici mají velmi nízkou autoritu. Jenže je absurdní, aby politika stála mimo společnost, musí být její součástí. 

A tu propast zvětšuje rétorika malých stran. Třeba ANO na plakátech tvrdí, že nejsou politici. 

To je nebezpečná rétorika, dělení na my a oni. Když si společnost řekne, že politika je mimo ni, propast se prohlubuje a politika nemůže být kvalitní. To je důvod, proč do politiky jdu. Ač to třeba vypadá absurdně a riskuji své jméno. Chci žít v zemi, kde je rozvinutá parlamentní demokracie a kvalitní politická kultura. Voliči se mohli opakovaně přesvědčit o tom, jak malé strany fungují. Nová hnutí se často ukážou jako marketingové značky nebo výtahy k moci. Považuji za nešťastné, když se silné ekonomické zájmy přímo propojí s politikou. 

Myslíte, že se voliči z Věcí veřejných poučili? 

Doufám v to. Předpokládám, že přemýšliví lidé budou uvažovat nad tím, že dávat hlas někomu, kdo se teď objevil a slibuje ráj na zemi, není nejracionálnější. 

Hnutím ale nahrává situace, kdy se strany vymezují proti prezidentovi, vedení stran se handrkuje... 

Tomu rozumím, protože na mě to taky nepůsobí dobře. Ale právě proto se do toho snažím vstoupit. 

Je Zeman pro systém rizikem? 

Dlouhodobě jsem odpůrcem přímé volby v českém systému. Zavést do parlamentní demokracie přímou volbu je prostě riziko. Všechno se plně potvrdilo v tom, co se odehrává. Miloš Zeman je silná osobnost. Jestliže získá specifickou legitimitu, je logické, že se bude snažit nově definovat hranice, které jsou prezidentovi vymezeny. To se děje a způsobem, který rozhodně nemohu vítat. 

Kritizuje se i vazba na SPOZ. 

Je to další logický výsledek přímé volby. Ta nepřímá do jisté míry umožňuje udržovat masarykovskou roli nadstranického prezidenta. Ve chvíli, kdy kandidát musí projít přímou volbou, jeho role se mnohem více politizuje. Je ale pravda, že v polistopadové historii je politická strana, která nese jméno politika, hodně neobvyklá. 

Jak odhadujete volební účast? Budou lidé politickou krizí aktivizovaní, nebo znechucení? 

Přál bych si, aby lidé maximálně využívali volebního práva a šli k volbám. Mají důvod i ti, kdo v minulosti nechodili. Jsme v situaci, kdy má všechny klíčové instituce státu obsazené levice, od prezidenta po krajská zastupitelstva. Vyváženost je pro demokracii lepší. 

(Autor: Kateřina Surmanová)