Bylo to ještě za komunistů v roce 1986 a já se tenkrát v létě vydal za kamarádem Píďou do Ústí nad Labem. A jak se vedly řeči, tak Píďa prohlásil, že „porodit dítě v Severočeském kraji je zločin.“ Slyšel jsem sice něco o tom, že životní prostředí tady není úplně v pořádku, ale myslel jsem si, že přehání. Teď vím, že mluvil čistou pravdu. Holt informace jsme tehdy neměli, nyní už víme, že bolševici tento kraj totálně zdevastovali.
Pravdou je, že tehdejší socialistické státy Československo, Polsko a NDR měly společné evropské prvenství – patřily k největším znečišťovatelům na kontinentu. Příčiny u nás byly jasné, bezohledná brutální povrchová těžba hnědého uhlí, která měnila zvláště oblast Mostecka v měsíční krajinu a také tepelné elektrárny spalující nekvalitní hnědé uhlí a chrlící do vzduchu obrovské množství oxidu siřičitého a dalších škodlivin, jež v neskutečné míře překračovaly povolené normy.
Ovšem v komunisty ovládaných médiích se o tom psát či mluvit nesmělo. Jak kdysi zavzpomínal můj bývalý kolega v Denících Bohemia, který za totáče redaktoroval v Mladém Světě, tak na toto téma byly vyhlášené porady s vrchním stranickým ideologem a tajemníkem ÚV KSČ soudruhem Janem Fojtíkem. Ten měl sdělovací prostředky na povel a téma znečištěné severní Čechy bylo tabu. „Soudruzi, my o tom problému víme a my se ho snažíme v rámci možností řešit, ale když o tom budeme psát, tak tím nikomu neprospějeme, jenom našim nepřátelům.“
Jak ovšem komunisté řešili v rámci možností problém ekologické katastrofy v Severočeském kraji, vypovídají fakta. V letech 1976 – 1980 dávala tehdejší ČSSR na zlepšování životního prostředí 0,3%, kdežto západoevropské země dvakrát až třikrát tolik. Na léta 1985 – 90 se sice soudruzi plácli přes kapsu a dali na tento účel celkem 17,5 miliardy korun, což bylo zhruba čtyřikrát víc než dříve. Jenomže! Typický komunistický šlendrián se projevil v plné nahotě. Peníze by sice tentokrát byly, ale pro změnu nebyly připraveny žádné konkrétní projekty.
Markantně se také projevilo stupňující se zaostávání socialistického Východu za kapitalistickým Západem. Severočeským tepelným elektrárnám by výrazně pomohla odsiřovací zařízení, jenomže ve východní Evropě nikdo nedokázal takovou technologii zařízení v potřebné kvalitě vyrobit. Bylo by tedy nutné ji dovézt z kapitalistické ciziny. A komunistický režim váhal, stálo by to hodně devizových prostředků (vysvětlení pro mladé, jednalo se o západní měnu, protože československá koruna nebyla volně směnitelná), kterých jsme, vzhledem k tomu, že Západu nebylo již kvůli zmíněné zaostalosti co nabídnout, moc neměli. A tak se až do roku 1989 neodsiřovalo.
Bolševický režim tedy problém severních Čech řešil velmi svérázně, řekl bych ve stylu starého krále z pohádky Pyšná princezna, který, když chtěl propustit z vězení starou chůvu, dal jí pilník. Komunisté tak místním lidem dávali roční příplatek 2000 korun zvaný pohřebné, dále bránili kvalifikovaným pracovníkům v přestěhovaní se jinam, případně v době, kdy už ovzduší bylo kvůli inverzím opravdu hrozné, vozili děti ze škol v Mostu, Chomutově atd. autobusy za čistým vzduchem nahoru do Krušných hor.
Lid ovšem byl tehdy soudruhy zločinně ujišťován o tom, že sice v severních Čechách nějaké problémy jsou, ale v žádném případě se nejedná o ekologickou katastrofu, ty byly jenom na Západě. Komunisté zkrátka lhali jako vždycky.
Píďo promiň, už víc jak dvacet let jsme se neviděli, tak alespoň takto se ti omlouvám, že jsem ti tenkrát nevěřil.
___________________________________________________________________________________
