Michal Hašek tvrdí, že hejtmani ČSSD snižovali zadlužení krajů (LN 22. 6.). Pominu, že jeho článek je plný osobních invektiv, což jen svědčí o velké nervozitě uvnitř sociální demokracie. ČSSD by nejraději kraje po čtyřech letech vlády vykreslovala jako nezadlužené oázy prosperity úspěšně čerpající evropské peníze a plnící sliby z roku 2008 – aspoň takto je představil Bohuslav Sobotka na Krajské bilanční konferenci. Toto stavění Potěmkinových vesnic je však v rozporu s realitou a je nutné ho uvést na pravou míru.

Zásadní výhrada k výše uvedenému textu spočívá v tom, že veskrze nesprávná je jeho argumentace opírající se o čísla schválených úvěrových rámců. Suchá fakta říkají, že dluh krajů představuje podle všeobecně uznávaných standardů stav na vybraných závazkových účtech krajů a jimi zřizovaných příspěvkových organizací.

Kraje se zadlužovaly rychleji než vláda

Daný dluh se za pouhé tři roky vlády ČSSD v krajích zvýšil na základě údajů ministerstva financí ke konci roku 2011 na 22,3 miliardy korun, tedy o 53 procent, a jen v roce 2011 o 17 procent. Kraje se tedy ve stejném období zadlužovaly rychleji než ústřední vládní orgány. A v krajích, kde ČSSD vládne s komunisty, vzrostl dluh téměř trojnásobně.

Téměř dvojnásobně přitom vzrostlo zadlužení krajů ve vztahu k jejich celkovým příjmům, z 9 na 16 procent. Příjmy krajů tvořily hlavně transfery. Výpadky z výnosu sdílených daní v důsledku ekonomické krize ovlivnily státní rozpočet i rozpočty krajů v podobné míře, takže se v krajích rozhodně není čím chlubit.

Údaje o objemu schválených úvěrových rámců souvisejí s faktickým dluhem vykazovaným v účetnictví jen zprostředkovaně. Závisí na tom, kolik si kraje skutečně vypůjčily a z jaké částky platí věřiteli úroky. Nelze nevidět, že dnes jsou úvěrové rámce pro řadu krajů méně dostupné než dříve. Je to právě kvůli jejich velké zadluženosti a také proto, že před příchodem sociálnědemokratických hejtmanů měly kraje svůj dluh vždy kryt příslušnou finanční rezervou na bankovních účtech. Do roku 2003 kraje pod pravicovým vedením vygenerovaly polštář přesahující 10 miliard korun. A i když formálně do roku 2008 zadluženost krajů rostla, byla stabilita jejich financí dostatečně jištěna. S nástupem ČSSD došlo k razantnímu zmenšení tohoto polštáře. Socialisté léta vytvářenou rezervu doslova ze dne na den projedli.

Priorita ČSSD – platy úředníků

Zadlužení je ovšem jen jedním z problémů krajských samospráv. Kraje nešetřily na provozních výdajích, ale na investicích do příspěvkových organizací, kam patří školy, sociální a kulturní zařízení. Na rozdíl od státu snížily objem peněz u investic do infrastruktury, takže příliš nepohnuly ani s nevyhovujícím stavem místních komunikací. Od roku 2008 dokonce o 44 procent snížily investiční příspěvky i neziskovému sektoru.

Na čem naopak krajské vlády ČSSD nešetří, jsou platy úředníků. Od jejich nástupu za tři roky stoupl jejich objem celkem téměř o 11 procent. Objem mezd u státních úředníků ve stejném období naopak o osm procent poklesl. Kraje tedy prokazují, že platy vlastních úředníků jsou pro ně jednou z priorit.

Pokud se hejtman Hašek odvolává na financování následků povodní, se stejným problémem se museli potýkat jeho předchůdci. Pokud kritizuje pozastavení financování z prostředků regionálních operačních programů, jako by si nevšiml, že jen ve středočeské aféře jde o úplatky ve výši 33 milionů korun. Problémy s čerpáním evropských peněz v krajích jsou i jinde, a nikoli vinou vlády. Přes tyto excesy nepovažuji za smysluplné v této věci politikařit, ale hledat společně s kraji řešení tohoto problému jak na celostátní, tak krajské úrovni.

Pokud si ČSSD čechrá peříčka, že plní sliby, tak jak které a za jakou cenu. Proplácení zdravotnických poplatků stálo kraje celkem 600 milionů korun, které chyběly jinde, než jej soudy označily za nelegální a muselo skončit. Například Středočeský kraj sice proplácí jízdné školákům, ale na druhé straně zrušil čtvrtinu autobusových linek a zkomplikoval tak dopravní obslužnost řadě měst a obcí.

Během kampaně před čtyřmi lety sociální demokraté slibovali i nesplnitelné – například vyšší důchody, přídavky na děti, vyšší rodičovský příspěvek. Nic z toho v souvislosti s krajskými volbami prosadit nelze. Přesto chtějí tento trik opakovat atakem na reformy. Jako nesplnitelný se ukázal i slib Michala Haška, že pokud se stane hejtmanem, nebude současně vykonávat poslanecký mandát. To David Rath aspoň nic podobného nesliboval.

Nebudu na adresu krajů šířit apokalypsu jako ČSSD při její kritice vlády, ale do dokonalosti mají hodně daleko. Po následcích "oranžové tsunami" v nich ovšem bude nutné důkladně uklidit. Protireformní rudo-oranžová reprezentace, která se už připravuje ve startovních blocích, to ve stávající evropské ekonomické situaci není schopna zvládnout.