Pohřbívání Václava Klause aneb Kořeny naší krize
Josef Mlejnek

Poznámka: Co by se stalo, kdyby se president Václav Klaus rozhodl žádnou amnestii při letošním dvacátém výročí vzniku České republiky neudělit? Ti, co teď nejvíce křičí, by pravděpodobně hovořili jako o chladnokrevném technologovi moci, systémově uvažujícím a neschopném empatie: ostatně i s těmi milostmi ve srovnání s Václavem Havlem vyloženě škudlil. A když amnestii na základě pravomoci, již mu zaručuje ústava, vyhlásil, tak „armády odborníků“ a poslední spravedliví horlivě dokazují, že je všechno špatně a že se vlastně mělo stran amnestie nejprve vypsat referendum. Karl Marx napsal, že se dějiny zpravidla oddějí dvakrát: poprvé jako tragedie, podruhé jako fraška. České dějiny posledních dvaceti let mají tu specialitu, že se v nich zatím odehrál seriál frašek – a tragedie je možná teprve na obzoru. Časopis Revue Politika mne spolu se svými ostatními kmenovými autory požádala o zhodnocení Klausova prezidentského desetiletí. To mne přinutilo mimo jiné znovu přehlédnout, co jsem o Václavu Klausovi počínaje Českým deníkem ještě před rozdělením ČSFR a konče úvahami v Lidových novinách a MFDnes. Úvahu o jeho pohřbívání po Sarajevu jsem napsal do revue Proglas, pokračovatele brněnské verze Střední Evropy a předchůdce Revue Politika a Kontextů. V textu jsem jen opravil drobné chyby a opatřil jej mezititulky. Čtenářům Virtually přeji šťastnou ruku při prezidentské volbě. (JOM). 

 

                                                           ***

Nejkomičtější při celém tom cíleném honu na Václava Klause v posledních dvou měsících bylo zapřísahávání téměř všech protagonistů, že o Klause vůbec nejde, ale o jakési do nebe kompromitující zanedbání vyšších mravních principů, ztělesněné sponzorskými aférami. Lidé, kteří nemají a nikdy neměli o jakémkoli politickém stylu ani ponětí, vehementně tvrdili, že se Klausův politický styl přežil. Audiální a vizuální média, tisk zprava doleva pochopitelně nevyjímaje, se předbíhala – a ještě doteď se radostně předbíhají – v různých difamačních prostocvicích známých z doby staré dobré totality. Cokoli Václav Klaus prohlásil, mohlo být použito proti němu. Když například po poděbradském kongresu deklaroval vůli udělat za určitými sponzorskými praktikami tlustou čáru, bili poslední spravedliví na poplach, že chce všechno zahrát do autu. Jestli někdo založil nebo nezaložil ODS ve Švýcarsku konto, zůstává i po dvou měsících neprokázáno. Po aféře s tenisovým sponzorem Milanem Šrejbrem si sice dovedu docela dobře představit, že kdosi jednoho dne zrána vchází do malé pohorské banky ve Švýcarsku a říká: Já jsem Novák (jméno používám jen jako příklad) z ODS a chtěl bych si u vás nenápadně uložit peníze, abychom měli na nový bazén. . Jsem však přesvědčen, že s neprokazatelností počítal především ten, kdo celou aféru spustil. Kdy se ostatně dozvíme něco o obsahu Zemanova kufříku? Státotvorný předseda parlamentu v něm docela klidně mohl mít staré noviny , ale kufřík splnil svou fámotvornou úlohu přímo na výbornou. Vyšetří se někdy výbuch bomby pod okny Ivana Pilipa? Proč nikdo kategoricky netrvá na jeho vyšetření? Přitom lidovecký poslanec Orel označil v televizi za morálního viníka akce Václava Klause a jeho stranický předseda se k němu přidal. Když Václav Klaus hovoří později o mediálním atentátu, lidovecký předseda senátu s tunami másla na hlavě z dob svého „vladaření“, se nestydí označit Klausova slova za paranoidní uvažování.

Za vrchol stupidity však považuji mediální démonizaci Klausova výroku o pluralitě uvnitř ODS a o její jednotě navenek. Nejde jenom o slogan, protože jde o zásadní předpoklad normálního fungování každého nejen politického, ale i náboženského či korporativního společenství. Lidé, kteří podobná společenství vytvářejí , spojuje určité „bazální minimum“ společného programu, společně vyznávaných hodnot či společné víry. Strašení Leninem nebo „bolševizací ODS“ je eufemicky řečeno nekorektní. Hraničí s kverulantstvím, srovnává-li dnes někdo bytostného demokrata a legitimistu Václava Klause s monomaniakálním vůdcem ruských bolševiků.

 

Dostihy a sázky

 

Věci, které se u nás začaly odvíjet před dvěma měsíci po komickém puči uvnitř ODS, byly pochopitelně nepoměrně menším zlem než zahnívající stojaté vody , do nichž zabředla naše vnitropolitická scéna přinejmenším po loňských volbách, po pyrrhickém vítězství ODFS, které si ovšem díky trestuhodné ležérnosti způsobila z převážné části tato strana tím, že si v nich nepřála dosáhnout víc než obhájení statu quo

Kořeny „naší nynější krize“ jsou však hlubší, netkvějí pouze v tom, že Václav Klaus a jeho strana jako by v určitém okamžiku osudově zapomněli na Nietzscheovo varování, že „had, který nesvléká svou kůži, zahyne“. (Oním hadem není pochopitelně míněn obojetnický „had na tři“, jak je lidově označován lidovecký leader Josef Lux.) Osm let po listopadovém převratu mnozí snadno přehlížejí, že zločinná podstata komunismu nespočívala pouze v jeho negativním vymezení – někdo nesměl studovat nebo pracovat v oboru, někdo seděl za své názory v kriminále a prakticky nikdo nesměl jezdit ven. Komunismus především uvalil, věren své manichejské ideologii, nemilosrdnou prohibici na lidskou tvořivost, a to hlavně a především v ekonomické oblasti. Vždyť kapitál, majetek, velké peníze, to všechno bylo zlo, se kterým nemohl zacházet chabý jednotlivec, produkt svého prostředí, ale pouze stát neboli organizované násilí v rukou vyvoleného předvoje lidstva. Ve striktních, ideologií vymezených kolejích visel nad pozitivní lidskou tvořivostí stále Damoklův meč obžaloby z nedovoleného obohacování. I ti vyvolení nebo „zašití“ z prognostického ústavu mohli nanejvýš hrát známou společenskou hru pro děti zvanou Monopoly, jejíž kapitalismem zavánějící název musel být cenzurním zásahem změněn na poetické Dostihy a sázky. Toto je ovšem jen o „lidském faktoru“. Kromě něj tu bohužel bylo neproduktivní a zaostalé hospodářství, nereformovatelné, a transformovatelné nejspíš pouze teoreticky. Jestliže bývalá NDR měl mít větší šanci při transformaci proto, že její neduživý hospodářský organismus mohl být napojen na fungující ekonomiku svobodného Německa, jak je možné, že tamní transformace nebyla i přes investované miliardy marek zdaleka tak úspěšná, jak se předpokládalo? Jal je možné, že dnes v bývalé NDR demonstruje sto tisíc nostalgiků po ancien régime

 

Koště proti čarodějovu učni?

 

Exodus z našeho marasmu bohužel neměl a nemá žádný precedens. Nevím, jak dlouho trvala v USA prohibice uvalená na pití alkoholických nápojů, ale je snadné si představit to, co se odehrávalo po jejím zrušení. U nás byla po listopadu 1989 zrušena hospodářská prohibice a nezapomínejme, že v našich zemích byla nejtvrdší: v Polsku zůstali soukromí zemědělci, v NDR fungoval na soukromé bázi alespoň tzv. třetí sektor. Co asi tak mohlo následovat. Teorie, že všemu je třeba nechat v nejkratším možném časové úseku volný průběh nezněla vůbec špatně. Žádné vody se před námi sice nerozevřely, a nikdo to ani nesliboval, ale podařilo se alespoň úspěšně přeběhnout přes tenký led. Méně dobrá – říkám tom ovšem a posteriori – byla mechanicky přejímaná úvaha, že Ducháček trh to zařídí, která mi od počátku silně připomínala marxistickou teorii automatického zmizení náboženství za změněných společenských podmínek. (Zde se také koště vzbouřilo proti čarodějovu učni nejfrapantněji.) Po karnevalové tržní noci, v níž bylo v dobré víře „vše dovoleno“, nastala kocovina, v níž zjišťujeme, že se děla i věci, na něž nemůžeme být zrovna hrdi. Étatistická rétorika by toto sice nedopustila, ale kdybychom se podrželi jí, nepohnuli bychom se příliš dopředu, k fungující svobodné společnosti. Ta pochopitelně není žádnou utopií, protože jinde ve světě existuje, ale po naší čtyřicetileté utopické odbočce bude možná trvat dalších čtyřicet let, než se svobodná společnost stabilizuje i u nás.

Naši generálové po bitvě, kteří ještě před nedávnem biflovali a papouškovali tržní slogany, dnes pochopitelně vědí, že všechno mělo být zcela jinak. Ale utěšovat se, že ve standardních demokraciích je běžné, padají-li vlády, je nám k ničemu jednoduše proto, že u nás standardní demokracie s fungující ekonomickou morálkou jednoduše stále chybí. Není přece jedno, proděláme-li chřipku zdraví nebo při rekonvalescenci z jiného onemocnění – a co bylo nebo mělo být posledních osm let než rekonvalescence?  I když manévrovací schopnosti bohužel až operetním pokusem o „puč“ probuzeného Václava Klause i jeho periferní vidění či tah na bránu jsou obdivuhodné, byly patrně hodny lepší věci než zachraňování troskotající stranické lodi. 

Co bude dál? Jaké časy nás čekají? Věštecký mandát jsem nedostal, sám si ho udělovat nebudu. Jsem však přesvědčen, že přes všechny peripetie neexistuje pro pokračování transformace – nejen hospodářství, ale i myšlení lidí, kteří stále tkvějí ve stereotypech myšlení a chování, které si osvojili za socialismu – žádná alternativa k ODS. Opozice u nás většinou zatím fungovala jako negace pozice – a vyhraje-li volby Miloš Zeman, bude si se získanou mocí počínat v lepším případě jako s horkou bramborou. Platforma ODS, která se mezitím „vystranila“ v trochu megalomanskou Unii svobody, nemůže přinést kromě jásimyslismů Jana Rumla nebo Ivana Pilipa nic nového, Politický klub, nyní už také strana, tvoří většinou seznam lidí, kteří v roce 1990 v OF tvrdili, že „strany jsou pro straníky, ale OF pro všechny“. Ustavující prohlášení klubu sestává z frází a jalových apelů. Je jistě pěkné, přinášejí-li si jeho členové do politiky mravní bezúhonnost – je však neštěstím, jde-li o jejich jediný vklad. 

 

Klaus nebrečí

 

Koncem roku 1964 se Nikita Sergejevič Chruščov veselil s československými soudruhy v Banské Bystrici při oslavě Slovenského národního povstání. Při návratu se od soudruhů Kosygina a Brežněva dozvěděl, že už není generálním tajemníkem. Nikdo z novinářů se ke svrženému Nikitovi pochopitelně nedostal, pouze jednomu paparazzovi se podařilo od vnuka zjistit, že „děda sedí doma a brečí“. Nezávisle na tom, patří-li sesazování politikův době jejich nepřítomnosti k legitimním politickým zbraním, mne z ryze technického hlediska onoho „památného“ 28. listopadu 1997 zarazil – a to i přes rychlost, s jakou lidovci „předpodali“, v rozporu s ústavou, svou demisi – naprostý diletantismus a nekoordinovanost celé akce , které jen podtrhl „chybný úkon“ zakoktavšího se Jana Rumla ve chvíli, kdy žádal Václava Klause, aby odstoupil. Čtrnáct dnů po ministerském pa-puči však „děda“ Klaus nejenže neseděl doma a nebrečel, ale kongres ODS ho drtivou většinou potvrdil v předsednické funkci, kterou dal předtím k dispozici. Ukázalo se, že všechny pohřbívání Václava Klause byla poněkud předčasná a především v nich bylo zvlášť u výkvětu naší investigativní žurnalistiky přání otcem myšlenky, Zahájil je dva dny po puči ve své nedělní promluvě Pavel Tigrid a v podstatě svým projevem v Rudolfinu uzavřel Václav Havel. Netvrdím, že se politika obejde bez etiky, ale v žádném případ nelze nahrazovat kazatelsko-karatelskou umravňující rétorikou.

Bylo trochu komické, když osmdesátiletý kmet posílal do politického důchodu člověka, jemuž je padesát šest let, a je tedy ve věku pro politika nejoptimálnějším. Abych však Pavlu Tigridovi nekřivdil – při své ušlechtilosti se přiznal, že se v době, když byl v Klausově vládě ministrem, přesvědčil o tom, že Klaus dokázal často vidět pět tahů dopředu, zatímco většina jejích členů, včetně jej samotného nanejvýš tahy dva. Možná si nynější platformisté myslí, že tři „dvojtažní“ uvidí, dají-li hlavy dohromady, dopředu tahů šest, ale to je špatná matematika, v politice přímo fatální.

Vím, co říkám, k Václavu Klausovi zatím neexistuje žádná alternativa ne proto, že mi jako seriálovému hlupáčkovi v nekončícím Dallasu české politiky něco personfikuje, ale právě pro jeho schopnost myslet oněch pět tahů dopředu. Moje babička říkávala: „Lépe s chytrým ztratit, nežli s hloupým najít.“

 

 

(Revue Proglas, roč. IX, č. 1/1998, s. 2-3.)

Taky jeden z těch Vykasaných

Taky jeden z těch Vykasaných kalhot, co podporují knížete:

real /Diskuze na NP-n.D./
Led 13th, 2013 at 19:35
Odpovědět | Citovat | #5

Např. umělec David Černý \ propagátor Schw.a jeho velký podporovatel v médiích\ o presidentovi Klausovi . Celkem typické pro Schw. standardního voliče.

Jak vnímáte období vlády odstupujícího prezidenta?
A jak se jmenuje?

Je to Václav Klaus. Vy nežijete v Česku?
Jo, tenhle. To bylo těch deset let, jak se kradly propisky, a pouštěli se za prachy kriminálníci. No, co si o tom má člověk myslet. Každý národ má své stinné stránky. Měli jsme Gustáva Husáka, Klementa Gottwalda a další prevíty. No a Kikinu si pamatuju, že to bylo dost hrozný. To je fakt zmrd. Když člověk někam přijede a řekne, odkud je, tak mu připomínají ty seky toho od K. Normální člověk se stydí. Všude říkají, že je to zloděj. Už na něj ale začínám zapomínat, je to za námi.

Možná jste si nevšim Kajane,

Možná jste si nevšim Kajane, ale vám už nikdo neodporuje, ale není to tou teorií....

pane Janyško, já osobně vám

pane Janyško, já osobně vám ty zásluhy neupírám.....ale celý život s tím nevystačíte!!!
V tom se zřejmě velmi odlišujete od velkého VK ( ten s tím šetří, jak se šafránem....)

Čtení zajímavé, což o to, jen

Čtení zajímavé, což o to, jen se obávám o motiv
pětitahu/?/ v předstihu a dlužno dodat, že na to měl vždycky kvalitní okruh spolupracovníků.Což se o jeho prezidentském období říci nedá. Spíše naopak.Teď to vypadá, že si šustrmat/ránu z milosti/dal sám, event. za pomoci vizionářů Trojlístku.Ani já nebrečím..

V gramatice jste se ztratil v

V gramatice jste se ztratil v první větě. President má stále tah na branku a neztratí se.

Když ho nikdo nebude hledat,

Když ho nikdo nebude hledat, nemůže se ani ztratit, to dá rozum.

Ja myslim, ze ji neZtratil,

Ja myslim, ze ji neZtratil, vidi stale velmi dopredu a i ta amnestie to ukazala.

LOL...

LOL...

odpal

odpal

Přesný popis situace, kdy a

Přesný popis situace, kdy a jak byl Nikita odvolán, lze nalézt v knize, kterou napsal jeho vnuk. Vzpomínám si na fotografii manželky Nikity jak jí pomáhají strkáním do zadnice "nastoupit" do nákladního auta. /Snad Lívie neskončí podobně, chuť mnohých by se tady našla. Na Netu lze nalézt poznámky, že Vondrouš měl mít ostré.../

Zeolite, doufám že z podhoubí

Zeolite, doufám že z podhoubí nevyklíčí nějaký "Breivik" na presidenta.

Snad ty Lidové noviny vyšly v

Snad ty Lidové noviny vyšly v roce 1997. Na první straně přitahoval pozornost černě zarámovaný nekrolog napsaný čerstvě jmenovaným šéfredaktorem Pavlem Šafrem. První pohřbívání Václava Klause po tzv. Sarajevském atentátu.

O druhé pohřbívání se doslova postaralo brněnské divadlo. Spisovatel Viewegh se také snažil seč mohl, prezidenta ponížit. A vyhlášení amnestie? To byla přímo mana z nebe. Přesvědčit velkou část veřejnosti, že ten satan je právě Václav Klaus, nebyl takový problém. ČT jako pohotová veřejná služka s chutí plnila obrazovku propouštěnými vězni rómského etnika.

Ano, veřejný průzkum popularity prezidenta by se blížil k nule. Epimédia, ale i politická "elita" s Vykasanými kalhotami v čele, končící bůhví kým, zapracovala bezchybně. Lidé, kteří VK nemají rádi, nebo ho dokonce nenávidí, se zalykají radostí z dobře odvedené práce.

Nevěřím, že by se prezident dal do usedavého pláče a zůstal ohromený tou všemožnou hrůzou, která se valí ven. A pomůžou mu opět občané, stejně jako to bylo onen známý večer v Sněmovní ulici a následující mítink na Václavském náměstí u koně Sv. Václava. Doufám, že spolupracovníci prezidenta zorganizují ve vhodném čase a vhodném místě setkání těch, kteří ctí prezidenta za všechno, co se mu povedlo po Listopadu 89.

Že se naplní předpověď Američana Forbese o roli Václava Klause v rámci nejen Evropy nepochybuji. /Teď už čekám, že v novinách se dočtu o vzniku Internetových novin zastřešených Institutem Václava Klause. A bude vymalováno!?/ :-))

Ve včerejším Reflexu je

Ve včerejším Reflexu je slušný úvodník pana Hamšíka o amnestii. Nemají všichni novináři zatmění v hlavě.

Poučné. Aktuální i při

Poučné. Aktuální i při 15.výročí článku pana Mlejnka(joma).. Nabízí se otázka, co se za těch rel.dlouhých 15 let změnilo. Řekl bych, že hodně, ale také nic. Změnilo se především to, že Klaus sražený na kolena se již po půl roce stal předsedou Dolní komory Parlamentu a hned nato hlavou státu po maximální dvě funkční období.. Změnila se celá politická scéna, furiantská Unie svobody a její podstrany ODA, DEU skončily na smetišti dějin, lidovci jsou neparlamentní stranou, ani ta značka KDU po německém vzoru nepomohla. K čemu byl tedy Rudolfínský projev, Sarajevo, když aktérům politické popravy VK radost nevydržela ani rok?.
A to za situace, kdy se nezměnilo nic proti snaze mu srazit vyčnívající hlavu, když všechny politické konkurenty převyšoval ve všech směrech, zejména státníckou rozvahou,, intuicí,, intelektem, vzdělaností, předvídavostí a také pracovitostí.
Tak jako každý člověk, není andělem, kterého lze nekriticky přijímat, mimo uvedených schopností má také svoje slabiny, udělal několik rozporuplných kroků, ale v celkové komplexnosti nemá v naší polistopadové historii sobě rovného.Nelze se divit, že na ty některé jeho povahové vlastnosti a skutky horlivě naskakují všichni ti zhrzení s nenaplněnými ambicemi a místo přijetí faktu pozitivně výjimečné Klausovy osobnosti se již 20 let snaží opět ho srazit na kolena. Jeho současná amnestie se stala poslední příležitostí a tak jsme svědky dosud nevídané soustředěné palby od levicových politiků, jakož i od zastánců nepolitické politiky a třetích cest známé pod značkou P+L a vše tvrdí celá mediální fronta, kde až na doslova pár exotů s pravicovým viděním světa se levicově orientovaní žurnalisté nezměnili, část se přizpůsobila požadovanému trendu od jejich zaměstnavatelů. V podstatě jde o opuštění kritiky reálsocialismu vč. jejich pohrobků, což vede k sílícímu omylu, že diktatura zase nebyla tak špatná, o protagonistech se nehovoří, takže jako by ani neexistovali, a hlavně vše polistopadové bylo špatně a bude ještě hůře.
Možná že současná dovedně vedená antiklausovská kampaň Václava Klause v očích veřejnosti na dlouhou dobu poškodí. Ale už nikdy mu nikdo neodpáře jeho zásluhy v úspěšné transformaci, prosazení parlamentní demokracie na principu soupeření ideologií a vzorové rozdělení federace, která splnila dlouholeté tužby Slováků, jak to již zažili Češi v r.1918.
Věřím, že historie jeho činnost objektivně posoudí a že nastane doba, kdy se objeví ve sněmovně nápis VÁCLAV KLAUS SE ZASLOUŽIL O STÁT.

Pěkné připomenutí, pane

Pěkné připomenutí, pane Mlejnku. Děkuji.

Klaus nebreci jako ten dedek

Klaus nebreci jako ten dedek Nikita Chruscov! :-)))) Co takhle srovnat treba atentat na kennedyho s atentatem na Klause? Vite, uz jsem cetl od ceskych politologu ruzna pojednani o Klausovi, kde ho treba srovnavali s Reaganem, Thatcherovou, Churchillem, a ted vy s Chruscevem? Jeste ocekavam nejake to srovnani s Cesarem, Napoleonem, Alexandrem Makedonskym? A co takhle Einstein trzni ekonomie, nebo cesky Leonardo da Vinci?

Pohrbivani Klause? To by chtelo postavit Mauzoleum, a budeme svetovi! Turisti z celeho sveta budou prijizdet a stat ve fronte na Klause.

Pokud jde o fakta, tak bych to trochu upravil:

Chruscov byl v Ceskoslovensku v srpnu 1964, ne koncem roku 1964. Odjizdel kolem 4. zari 1964, protoze Novotny byl uz v polovine zari na navsteve u Tita a Kadara. Po navratu do SSSR, Chruscov byl par dnu v Moskve, kde resil urodu-neurodu, protoze SSSR v te dobe nakoupilo snad nejvetsi mnozstvi obili v zahranici, diky domaci produktivite neproduktivite, a opet spatnemu pocasi. Breznev telefonoval Chruscovovi do Picmundy (nebo Picundy?) v Abchazii, kde byl Nikita na dovolene, a pozval ho na plenarni zasedani UV KSSS. Ucast Nikity byla nepovinne povinna. To bylo 12. rijna, Breznev NIKDY nerekl Nikitovi, ze byl zbaven funkce. To se Nikita dozvedel az v Moskve na zasedani, ze vlastne toto je hlavnim programem, a tak 15. rijna 1964 se Nikita sam vzdal sve funkce . Chruscov vedel uz davno ze odchazi, pouze nevedel jak, nevedel presne kdy, a nemohl vedet, jestli to odchazeni prezije. Nedivim se, ze pak nekde brecel, protoze mel obavy o zivot syna a pribuznych. Proc...? Musite si prostudovat vsechny udalosti od rijna 1962 do rijna 1964.

Rijen 1964 -- krize na Kube na posledni chvili odvracena, slo o totalni selhani bezpecnostnich systemu obou statu, SSSR i USA. Nuklearni hlavice z Kuby byly odvezeny, byla okamzite zavedena stala horka linka Moskva-Washington, no a Kennedy byl odstranen 22. listopadu 1963. Atentat v Dallasu. Chruscov odjizdi ze Sovetskeho svazu o mesic pozdeji, leden 1964, a az do zari 1964 vlastne travi 5 mesicu v zahranici, mimo SSSR, odkud ho odlifrovali (zakulisni hry o presun moci na novou vedeni). Chruscov nebyl naivni, ze by si myslel ze nemuze skoncit jako Kennedy. No ale ve vasem podani, zvlaste ve srovnani s odvahou Klause ktery nebreci, to je opravdu na cenu za Literaturu. :-))))

Omlouvám se, Pepane

Omlouvám se, Pepane Jepicundo, za chybu při přepisu: V originále je "koncem srpna". Z dalšího plyne, že šlo o oslavy SNP 29. augusta. Nepsal jsem historickou studii: nicméně jsem v době Nikitova pádu slyšel z vícero úst, že se jeho sesazení upeklo v době jeho pobytu v ČSSR.
Kubánská krize snad byla v říjnu 1962? Chyb v tom vašem"exkursu"je víc.

Rijen 1964 je preklep, ktery

Rijen 1964 je preklep, ktery uz nemohu odstranit, ale -- pokud se podivate o radku vyse a pouzijete brejle ;-) tak uvidite, ze pisu o obdobi rijen 1962 az 1964, a ne rijen 1964 az rijen 1964, coz by logicky nedavalo zadny smysl. :-) Pokud mi treba jen naznacite kde jsou ty dalsi chyby meho exkurzu, budu vam velice vdecen. Uz mam pripraveny zapisnik s tuzkou.

Odkud víte například, že

Odkud víte například, že "Breznev NIKDY nerekl Nikitovi, ze byl zbaven funkce"? A tahle věta je přímo kouzelná: "To se Nikita dozvedel az v Moskve na zasedani, ze vlastne toto je hlavnim programem, a tak 15. rijna 1964 se Nikita sam vzdal sve funkce ." A tohle je takéúsměvné: "Chruscov vedel uz davno ze odchazi, pouze nevedel jak, nevedel presne kdy, a nemohl vedet, jestli to odchazeni prezije." Jistě, krátce před pádem Nikitovým byl nejspíš "umřen" v SSSR se léčivší Togliati, po němž pak pojmenovali fabriku na auta, filiálku Fiatu(?), ale Nikitu by nejspíš nesejmuli. - Znova jen zdůrazňuji, že jsem nepsal historickou studii, ale jsem věcí o nich píši přímým pamětníkem. Dovolil jsemi si jen paralelu ve zkratce - hlavně kvůli tomu Nikitovu sesazení a jeho následnému brečení, že už není gentaj. "Slečno, nevadí vám, že používám humor?" (Necituji přesně, Landovský, Svatba jako řemen.)

K tomu ze to "vedel".... no a

K tomu ze to "vedel".... no a vam by nepripadalo divne, kdyby vas manzelka stale nekam posilala na cesty a vzdy si nasla nejake zduvodneni? Treba sedite vecer v hotelu, popijite pivo, a najednou vam to zacne vrtat hlavou! A tak zvednete telefon a zacnete vytacet cisla znamych a ptate se: Hele, co se deje? Sviti se u nas v baraku? :-))))

Protoze to byl az Mikojan,

Protoze to byl az Mikojan, prava ruka prave Chrusceva, kdo vedl toto zasedani a prave JEHO ukolem bylo navrhnout k jednani tuto otazku, odchod Chrusceva z funkce. A protoze to navrhl oficialne k projednani, Chruscov pochopil ze ztratil sve lidi a proto sam podal rovnou demisi.

Dodatek: :-))))) Breznev nemohl telefonovat Chruscovovi, ze ON, a nebo NEKDO NEKDE, zbavil Chrucova funkce! :-))) to plenarni zasedani bylo finalnim stretem "sil"....az tam se mohlo rozhodnout, na teto urovni, a pouze tento organ mohl toto prijmout ci odmitnout. Mykojan, ktery predsedal, slibil, ze to udela, ale zrovna tak mohl onemocnet, nedostavit se, a byl problem. Za kazdym z techto lidi staly dalsi slozky, to nebyly jednotlivci, ale silove politicke bloky. Kdyz Chruscev byl v zahranici ty mesice, to trvalo celou tu dobu aby se dve hlavni kliky, Moskevska a Leningradska, nejak dohodly, pak Breznev musel ziskal na svou stranu KGB, pak armada musela zaujmout svoji pozici, a tak dale.

Uznávám, Pepane, že jste

Uznávám, Pepane, že jste zdatný kremrolog, ale můj text je přece jen o něčem jiném. Pláčete na nesprávném hrobě. Podstatné je, že Nikita se nic netuše veselil v blízkém zahraničí a jeho soudruzi doma upekli puč, potom dle svědectví vnoučka brečel. Co dělal tou dobou zrovna Mikojan, Suslov, Andropov, Prožina-Pružinskij, Chlestakov nebo Dvojetočnikov je docela podružné.

Ja neplacu. Vemte to tak, ze

Ja neplacu. Vemte to tak, ze jsme si spolu docela pekne popovidali. Ale prece jenom neco. K tomu Breznevovi, jak telefonuje Prvnimu Tajemnikovi KSSS, vrchnimu veliteli Sovetske armady, a cloveku, ktery ma na rozkaz cely aparat KGB, ze ho prave nekdo zbavil teto funkce! :-) Predstavte si, ze by Topolanek zavolal Klausovi, ze byl prave zbaven funkce Prezidenta Ceske republiky a take Vrchniho velitele Ceske armady! A to bez ucasti Klause NEKDE, kde se to projednavalo, a bez jeho vedomi. Dovedete si predstavit tu legraci? Uz vidim a slysim pana Jakla! :-)))

V SSSR by to legrace nebyla. Problem byl toho Chruscova nejak dostat na tu schuzi pod nejakou zaminkou. Kdyby se nedostavil, kazdy by se bal neco podobneho jen tak navrhnout. Umite si predstavit, co by s nimi udelal asi Stalin, ze?

Škoda, že jsem se z

Škoda, že jsem se z rozvinutého, zajímavého dialogu nedozvěděl, kdy na valném shromáždění Nikita bušil do stolu zutou botou. Byla to levá či pravá? Tehdy byl určitě ve formě.

To je velice dobra poznamka.

To je velice dobra poznamka. To videl cely svet, ze Chroscov nebyl ani hodny, ani uplakany dedecek, a s tou jeho inteligenci byl take problem. Byla to chodici, nacasovana bomba. Byl eraticky, naladovy, nekdy se choval chaoticky, zcela nepredvidane, a byl skutecnou hrozbou. Ani Kennedy vsak nebyl TIM prezidentem, jak se tehdy i dnes mnozi domnivaji...

Na každém

Rijen 1962 (jen

Rijen 1962 (jen upřesnění).
(Pěkné připomenutí, viki. Děkuji)

Jo, diky :-) uz to nemohu

Jo, diky :-) uz to nemohu opravit.

Ehm, tak Evropa je aktuálně

Ehm, tak Evropa je aktuálně na vině rovněž a český mediální lynch nejspíše rozehrály nějaké temné složky EU. Tady je nicméně vidět, že fanatismus má relativně mnoho zábavných podobenství. Všiml jste si potrefený Janyško, že od amnestie jsme nenapsal jedinou racionální a smysluplnou obhajobu kroků VK ? Deklamace o jeho jedinečnosti a o tom, že nejlépe ví, proč tak činí z vás max. dělají loajálního šamšulu. Na stranu druhou, ona žádná přijatelná argumentace de facto neexistuje. Chudák jom se kvůli tomu dokonce vydal na Broučkovský výlet historii, aby to celé domotal...

No ... temné složky EU? - U

No ... temné složky EU? - U Nás jsou to havlisti a proněmci. O závislých nemluvě.
Vy, audisto - internacionalisto, tak patříte taky.

Když jste nám tu takhle pěkně

Když jste nám tu takhle pěkně poblil rohožku, dejte si tam a zpátky prýgl (dle jiných prigl), bystrcká nulo.

Nazdar kajane, už dlouho jste

Nazdar kajane, už dlouho jste tu neuvedl nějaký průzkum veřejného mínění v oblíbenosti našeho pana presidenta. Tak jak si v tom novém roce stojíme? Nějaké novinky?

___________________________________________________________________________________