klaus.cz

Nechci předstírat, že jsem expertem na polskou transformaci a polskou historii. Vždy jsem byl pouze velmi nesystematickým vnějším pozorovatelem vývoje v Polsku, a to jak v době komunismu, tak v posledním čtvrtstoletí. Byl jsem také relativně častým návštěvníkem Polska (v posledních letech to bývalo jen na krátkých, oficiálních návštěvách). Byl jsem osobním přítelem prezidenta Kaczyńského (a dalších polských reformátorů). Vždy jsem si našich vztahů s Polskem vážil, dokonce jsem jednou – během oficiální státní večeře – poznamenal, že jsou Poláci naším nejbližším národem. To vedlo k velice ostré reakci Slováků, třebaže v tom jsem byl zcela nezaslouženě. Slovensko neberu v tomto implicitním závodě jako jednoho z konkurentů. Slovensko má pro nás své zcela specifické postavení.

Polsko bylo první zemí, která v roce 1989 opustila komunismus a která začala radikálně transformovat svou společnost a ekonomiku. Neuvěřitelnou náhodou jsem byl ve Varšavě v září roku 1989 právě ve chvíli, kdy se úřadu ujala první polská postkomunistická vláda. V dalších dnech jsem byl – jako neoficiální návštěvník z pražské Akademie věd – nesmírně obohacen neformálními, ale velmi informativními rozhovory s členy nové Mazowieckého vlády v jejich, ještě pro ně nezvyklých úřadech.

Bylo to dva měsíce před naší sametovou revolucí. Naše země stále ještě více méně spala (minimálně na povrchu), ale Polsko již bylo delší dobu v pohybu. Přesto se musím přiznat, že jsem byl mírně zklamán z toho, že jsem při své zářijové návštěvě ve Varšavě nenašel jasnou transformační vizi (jinými slovy, projekt tržní ekonomiky, a jak jsem vždy zdůrazňoval, bez adjektiv). Později jsem si to vysvětloval jako důsledek specifických polských podmínek v 80. letech, po úspěchu Solidarity: polští reformní ekonomové, budoucí členové první polské postkomunistické vlády, byli po mnoho let v různých vládních reformních komisích (vytvářených ještě starými vládami) a navíc byli schopni udržet si své akademické pozice, zatímco lidé jako já si v žádném případě takové postavení v Československu udržet nemohli. Toto naše nepodílení se na 80. letech nevyhnutelně muselo radikalizovat naše postoje.

Koncipovat a provádět reformy uvnitř existujícího ekonomického systému je však něco úplně jiného než transformace systému jako celku. Toho jsme si my byli velice dobře vědomi. Když byla v Praze v prosinci 1989 ustavena první nekomunistická vláda, začal jsem být tak zaměstnán naší vlastní transformací, že jsem vývoj v Polsku přestal seriózně a systematicky sledovat. Nemohl jsem si však nevšimnout relativní politické nestability v Polsku (byl jsem krátkou dobu místopředsedou vlády a většinu času premiérem, ale potkal jsem se za tuto dobu – pokud se nepletu – s osmi polskými ministerskými předsedy). Počátek – se všemi svými nadějemi, spojovanými s velice úspěšnými aktivitami Leszka Balcerowicze a celé jeho reformní skupiny – vypadal v Polsku velmi optimisticky, avšak tyto naděje se pomalu vytrácely. Alespoň v pohledu zvenčí.

Nazvali jste svůj projekt ,,Polská transformace. Od nejistoty k úspěchu“. Pravděpodobně jste slovo nejistota vybrali zcela záměrně. Slovník říká, že ,,nejistota je stav vzrušení či úzkosti plynoucí z nevědomosti o tom, co se stane v brzké budoucnosti“. Když jsem si poprvé a příliš rychle přečetl pozvání, abych se zúčastnil Vašeho projektu, nadpis – v angličtině – jsem pochopil nepřesně. Nebral jsem jej jako nejistotu, ale jako ,,přerušení“ (ze sobě podobných anglických ,,suspense“ a ,,suspension“) Abych opět citoval BBC English Dictionary: ,,přerušení (suspension) něčeho je aktem odkládání nebo pozastavení“. Jak vidím, mýlil jsem se, ale přesto si myslím, že tato má nezamýšlená chyba nebyla pouze chybou – podvědomě reflektovala mé chápání polského transformačního procesu, který se podle mého názoru vyvíjel nikoli ve dvou fázích ,,nejistota – úspěch“, ale spíše ve třech, ,,nejistota – přerušení – úspěch“.

Lidé, kteří vědí o Polsku mnohem více nežli já, budou bezpochyby kriticky zvažovat, zda mám pravdu, či nikoli, když formuluji takovou hypotézu. A já jejich názor samozřejmě budu akceptovat.  Nebudu proto ani teď diskutovat o dynamice polského transformačního procesu, resp. o jejích příčinách. To by byla otázka pro seriózní studii, kterou nejsem – z mnoha důvodů, včetně mé nedokonalé znalosti polštiny – schopen napsat. Ale nemohl jsem nevidět některé problémy: relativně vysokou makroekonomickou nestabilitu projevující se ve srovnání s Českou republikou daleko vyšší mírou inflace, nezanedbatelné potíže státního rozpočtu, vysokou míru nezaměstnanosti (která byla – navzdory mnoha milionům Poláků odcházejících za prací do zahraničí – několikanásobně vyšší než u nás), a v neposlední řadě absenci velké privatizace (privatizace velkých průmyslových podniků). Bylo to důsledkem zděděných strukturálních poruch polské ekonomiky nebo byly zpomalení a/nebo nedostatky konceptu a realizace transformačního procesu způsobeny z ideových důvodů? Nechci riskovat při snaze odpovědět na tuto otázku, ale někdo na ni jistě odpověď má. Já nikoli.

Dnes je Polsko úspěchem.  Skutečnost, že se Polsko, jako jediná země v Evropě, úspěšně vyhnula recesní pasti během nedávné světové finanční a ekonomické krize (na rozdíl od naší země, která zůstává v této pasti i nyní), si zaslouží být zdůrazňována a oceňována. I občasný návštěvník Polska vnímá viditelný ekonomický vzestup, obzvláště na venkově. Je to polský úspěch, ale my si všímáme i toho, že Polsko bylo relativně efektivní ve využívání peněz z EU (opět, ve srovnání s Českou republikou). Polsko bylo také úspěšné ve formulování vlastní zahraniční politiky a v jednání jako subjekt (nikoli pouze jako objekt) mezinárodních vztahů. Má k tomu lepší historické předpoklady.

Je tento pozitivní vývoj důsledkem nového jasného politického programu nebo je to díky zdravé a spontánní evoluci, která reflektovala některé hluboce zakořeněné pozitivní rysy polského charakteru, jakmile to vnější podmínky dovolily? Nemám odpověď. Můj pocit je, že jedním z důležitých faktorů je relativně vysoká míra politické jednoty v zemi (navzdory všem politickým soubojům, které každodenně vidíme v médiích), která dává politikům relativně silný mandát.

V každém případě přeji Polsku a polskému lidu dlouhé pokračování posledních let růstu a prosperity.

Václav Klaus, český překlad příspěvku pro polský projekt „Polish Transformation. From Suspense to Success.“ THINKTANK a Centre for International Relations, Varšava, červen 2014.