Penze budoucích seniorů nemají být předmětem politického boje. Je to vážná věc. Proto jsme také vyzvali opozici k jednání o podobě důchodové reformy. Diskusi o ní blokuje už patnáct let a nejinak to bohužel dopadlo i v současnosti. Jediné, čeho jsme se dočkali, je vyhrožování rušením nově zavedeného důchodového spoření a populistická prohlášení o tzv. "švédských penzích". Toto není odpovědný přístup. Ani ne tak ve vztahu k vládě, ale zejména k budoucímseniorům, kteří mají nárok na důstojné zabezpečení ve stáří. 

 

Důchodová reforma upravila státní průběžný systém, transformovala doplňkové penzijní spoření a vytvořila druhý pilíř důchodového spoření. Jako celek finančně stabilizuje důchodový systém do budoucna. K podobným krokům přistupují vyspělé státy po celém světě. Důvod je prostý. Pokud dnes u nás přispívá do důchodového systému na jednoho seniora 1,8 ekonomicky aktivního člověka, v roce 2050 to bude už jen 1,2 osoby. Jsem samozřejmě rád, že se lidé dožívají vyššího věku a zlepšuje se jim kvalita života. Na druhou stranu, pokud má podíl seniorů nad 65 let stoupnout ze současných 15 procent na celkové populaci na dvojnásobek v roce 2050, musíme vyřešit financování systému do budoucna. 

 

 

Demografický vývoj je jasný a neúprosný v celé Evropě. Nelze předpokládat, že se v následujících desítkách let udrží současný náhradový poměr výše důchodu k výši průměrného hrubého příjmu na úrovni 40 procent. Podle seriózních analýz CERGE bude tento náhradový poměr postupně klesat tak, že se v roce 2050 sníží státní důchody až o 50 procent. Pokud bychom neučinili nic, stoupne schodek důchodového účtu ve stejném období o dalších 150 miliard korun. Pokud by se vláda při jeho eliminaci spolehla jen na zvyšování daní, znamenalo by to zvýšení sociálního pojištění z 28 na 40 procent nebo DPH na jednotnou sazbu 26 procent. To by fatálně dopadlo na českou ekonomiku a zejména by rostla nezaměstnanost. 

 

Jaká je alternativa ČSSD? Není to příliš zřejmé. Sice už chvályhodně opustila chiméru třináctých důchodů, ale zjevně neví, co chce. Stínový ministr financí Jan Mládek tvrdí, že lidé si důchodu v budoucnu užijí kolem pěti let. Zároveň sociální demokraté navrhují zavést švédskýmodel virtuálních účtů, což zní sice moderně, ale takový systém pomáhá zejména vysokopříjmovým skupinám. Podle propočtů Bezděkovy komise by tento návrh znamenal, že se přes 60 procent budoucích důchodů dostane pod hranici chudoby. Takto masivní útok na sociální soudržnost tady nebyl od vzniku samostatné České republiky. ČSSD zjevně nabízí líbivý obal zboží, aniž by veřejnosti po pravdě sdělila, co je jeho obsahem. 

 

 

Věřím, že se sociální demokraté v případě volebního úspěchu inspirují Robertem Ficem, který pouze upravil některé parametry důchodového spoření – po vzoru České republiky –, ale nezrušil je, i když bylo schváleno v parlamentu většinou jednoho hlasu. 

 

Cílem zavedení důchodového spoření je, aby do třiceti let získalo minimálně 50 procent lidí dodatečný důchod a přilepšilo si tak ke státní penzi. Umladších a středních ročníků je důchodové spoření výhodné už pro skupiny s podprůměrnými příjmy. Tento dodatečný důchod by mohl tvořit jednu čtvrtinu až jednu třetinu penzí. Jedním z rozdílů proti státní penzi je skutečnost, že se naspořené prostředky mohou v případě úmrtí dědit. Zvyšuje se tak mezigenerační solidarita, která u současného státního důchodového systému v podstatě neexistuje. 

 

Část důchodového pojištění, která by jinak propadla státu do průběžného systému, si každý účastník může individuálně spořit do budoucna. Celkově se nejedná o malé částky. Například 35letý zaměstnanec s průměrným hrubým příjmem 25 tisíc korun si vstupem do druhého pilíře a zvolením dynamické strategie podle odhadů přilepší v penzi ročně až téměř o 27 tisíc korun, tedy za dvacet let čerpání důchodu o více než půl milionu korun v dnešních cenách. To je jasná výhoda proti stavu, kdy zůstane jen v průběžném státním pilíři. Žádný stát na světě není skvělý hospodář. Dodatečný důchod může přispět ke zvýšení pohodlí v seniorském věku.