V pořadí druhá publikace Institutu Václava Klause s titulem „Dvacet let české měny“ je věnována aktuálnímu výročí události, kterou si většinou ani přílišnevybavujeme, nijak si jí nepřipomínáme a její důsledky považujeme za zcela samozřejmé. Jde o unikátní ekonomickou, finanční, technickou a administrativní operaci, kterou bylo rozdělení původní československé měny a vznik samostatných národních měn.

V perspektivě uplynulých dvaceti let sehrála samostatná česká měna nesmírně důležitou úlohu jak v počáteční transformační fázi našeho hospodářského vývoje, tak i ve druhé polovině dvacetiletí, kdy prokázala svůj zásadní význam pro ekonomický vývoj v naší zemi v období finanční krize a krize eura v současnosti. Předělem mezi těmito dvěma obdobími byla naše specifická měnová krize roku 1997, která byla českou variací na tehdejší asijskou finanční krizi s řadou místních specifik.

Autorem tří textů sborníku, které se vznikem samostatné měny a její první vážnou krizí v roce 1997 zabývají, je autor nad jiné povolaný – politik a ekonom, který v oněch dnes již historických událostech hrál klíčovou úlohu – tehdejší premiér a současný prezident republiky Václav Klaus.

Sborník čtenáři předkládá příspěvek prezidenta republiky na konferenci České národní banky pořádané k 20. výročí vzniku české koruny a pak dvě kapitoly z připravované knihy „My, Evropa a svět“, která by měla v blízké budoucnosti vyjít. Jejich názvy jsou „Rozdělení Československa (a jeho měny)“ a „Tržní ekonomika automaticky neznamená ekonomický růst (aneb česká měnová krize roku 1997)“.

Kombinace pohledu analytického ekonoma a odborníka v širší oblasti společenských věd s názorem přímého účastníka a autora tehdejších kroků a rozhodnutí je velmi zajímavým návratem a zamyšlením nad tehdejšími událostmi, jejich širšími příčinami a následky i poučením pro dnešek.

Já sám rovněž jsem byl očitým svědkem řady událostí, o nichž Václav Klaus píše. Tehdy jsem zastával pozici poradce, resp. později vedoucího poradců předsedy vlády. Nikdy mi z paměti nevymizejí jednání premiérů České republiky a Slovenska a jejich doprovodů nejprve v Trenčianských Teplicích a podruhé v Praze, jednání, na nichž se dělení měny dohodlo a která zůstala neznámá myslím až dodnes. Je třeba připomenout i technickou a administrativní bravuru, s níž byla měna rozdělena. Bylo to mnohem jednodušší, než jsme si všichni zpočátku mysleli.

A konečně velmi inspirativní je zkušenost měnové krize roku 1997, v mnohém ne nepodobná naší současné situaci, s věčně se mýlícím Mezinárodním měnovým fondem, nutícím tehdejší vládu do smrtících rozpočtových škrtů, které krizi prohloubily, se slabou, rozhádanou a intrikující vládní koalicí a s médii, která tehdy poprvé začala chtít politickou smrt Václava Klause.

Pozorný čtenář nalezne v obsahu všech tří textů myšlenek a inspirace mnohem více a může si tak zajímavým způsobem nejen připomenout dvacetiletí samostatné České republiky a její měny, ale udělat s autorem první kroky k širším úvahám nad naší dobou, které přinese kniha „My, Evropa a svět“.

Jiří Weigl, sborník Institutu Václava Klause č. 2/2013