blog.idnes

Miloš Zeman, první přímo zvolený prezident České republiky, je postavou výraznou a nepřehlédnutelnou. Po roce, který od první přímé volby prezidenta uplynul, se pořádají různé ankety, mimo jiné například ČT oslovila několik osobností s otázkou, čím je prezident Zeman překvapil.

Každá z odpovědí byla zabarvena tím, zda dotyčný volil Zemana či ne. Jistý odborový předák dokonce tvrdil, že Zeman „odstavil Nečasovu vládu“. To je poněkud kuriózní vidění světa. Znamenalo by to, že Zeman stál v pozadí akcí, které dozorovalo vrchní státní zastupitelství v Olomouci, což by samozřejmě velmi vážně poškodilo nezávislost moci soudní na moci výkonné. Je pravdou, že vrchní olomoucký žalobce István byl u prezidenta, který mu vyjádřil podporu, ale to již bylo po policejní akci na Úřadu vlády a po zatčení exposlanců ODS. Jistý vliv na rozhodování Istvána jistě přítomnost Zemana na Hradě mohla mít, věřím však, že to ještě nebylo přímé politické působení Zemana na soudní moc.

K otázce, zda Zeman překvapil či nepřekvapil ve svém působení ve funkci prezidenta, je však dle mého názoru jasno. Ti, kteří kariéru Zemana sledují skutečně podrobně od léta 1989 a jeho odvážném protikomunistickém článku v T-Magazínu, přes jeho infiltraci do ČSSD, kde zlikvidoval Horákovo vedení a udělal z ČSSD hlavní levicovou stranu (ač sám se především na počátku své polistopadové kariéry spíše profiloval jako liberál), přes opoziční smlouvu s Václavem Klausem až po neslavný konec prezidentské volby v roce 2003, kdy značná část ČSSD dala přednost Klausovi před Zemanem.

Zeman pak pobyl mnoho let v ústraní na Vysočině, aby se do přímé volby vrátil jako spasitel. Nahrála mu jistě amnestie Václava Klause, navíc i to, že pravice nedokázala postavit jednoho silného kandidáta, který by měl vůči Zemanovi šanci. Mohla to být například i Miroslava Němcová, která svou kandidaturu na prezidentku vzdala více méně bez boje uvnitř ODS, a kandidát ODS potom získal svých několik procent.  V důsledku toho se hlavním soupeřem stal pro Zemana Karel Schwarzenberg, který však před druhým kolem volby udělal několik taktických i strategických chyb, kterých Zeman využil a poměrně jasně Schwarzenberga porazil.

Za necelý rok ve funkci Zeman dokázal, že je stále velmi zdatný řečník, obratný manipulátor s fakty a populista, který umí zabrnkat na tu notu, na kterou řada lidí ráda slyší. Jeho popularita sice spadla na řádově 40%, to ho však nijak neomezí. Do dalších prezidentských voleb je daleko a bude záviset především na jeho zdravotním stavu, zda do druhé prezidentské volby půjde nebo ne. Zeman zcela jistě proměnil výkon prezidentského mandátu směrem k vyššímu zasahování do české politiky. Některých svých prezidentských výsad se vzdal – udělování milostí, jmenování profesorů – naopak mnohem více se pustil do role ovlivňování politiky vlády. Dokázal svou vládu bez důvěry poslanecké sněmovny udržet u moci bezmála půl roku a novou vládu vzešlou z říjnových voleb jmenuje tři měsíce po volbách.

Miloš Zeman mně proto nepřekvapil v žádném směru. Je to ten stejný Zeman z devadesátých let, který nezapomíná na ty, kteří se mu kdysi postavili do cesty. Svůj podíl na výkonné moci si vydobyl a snadno se ho nevzdá. Zvláště, když ve funkci premiéra bude mít slaboučkého Bohuslava Sobotku.