Prezidentské přechylování
Josef Mlejnek jr.

Prezidentská kampaň patrně začíná pomalu dospívat k vyšší fázi: k výběru určitých témat, s nimiž je ten který kandidát spojen. Kromě obecných frází se objevují i zcela konkrétní návrhy. Například kandidát ODS Přemysl Sobotka hodlá též rozproudit debatu o přechylování ženských jmen.

Přemysl Sobotka dobře ví, že prezident žádné pravomoci v této sféře nemá a že pokud by chtěl třeba zřídit úřad, který by měl přechylování na starosti, musel by poprosit vládu nebo Poslaneckou sněmovnu. Proto hovořil pouze o svém odhodlání rozproudit debatu, nicméně to se zatím pořádně podařilo pouze Otakarovi Černému. Šéf sportovní redakce České televize se zasazoval za propuštění komentátorky a bývalé běžkyně na lyžích Zuzany Kocumové, jež při přenosech z mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci v roce 2009 přechylovat cizí ženská jména zarytě odmítala. Pouze však sjednotil zastánce i odpůrce přechylování do jednoho tábora, neboť i zastáncům přechylování se zdál vyhazov Kocumové příliš. Nakonec se Černý dokonce omluvil a jestli si dobře vzpomínám, Kocumovou pak v televizi radši nasadili na komentování mužských závodů, kde v tomto ohledu nemohla nic zkazit.

Kompetenční slabost českého prezidenta je ve světle mezitím už zapomenuté "přechylovací aféry" dobře patrná. Nejenže má daleko menší gramatické pravomoci než beztak takřka bezmocný Ústav pro jazyk český, ale aby vůbec rozproudil debatu, musel by někoho populárního odněkud vyhodit, což se pochopitelně snáze podaří šéfovi sportovní redakce významného média.

Současný prezident sice debatu rozproudit dovede, ovšem způsobem, kdy se nejen jeho odpůrci začínají oprávněně ptát, nepoškozuje-li zájmy České republiky v zahraničí. Radši si tedy ani nepředstavovat, co by musel Přemysl Sobotka doma nebo v cizině provést, aby u nás propukla debata o přechylování. Prezidentský kandidát ODS má naštěstí v kapse i jiná témata, jimž se hodlá věnovat. Jedno z nich by se dalo označit za evergreen občanských demokratů: zavedení většinového volebního systému pro volby do sněmovny.

Podle Přemysla Sobotky by většinový systém odstranil "určitou anonymitu" stranických kandidátních listin. Podobným směrem, ale z úplně jiné strany, míří návrh kandidáta ČSSD Jiřího Dienstbiera, který chce posílit váhu preferenčního hlasu v rámci současného poměrného systému. Vůbec, návrhy na změnu volebních zákonů se mezi prezidentskými kandidáty těší zvláštní oblibě. Miloš Zeman se již delší dobu vyslovuje pro takzvané panašování, tedy pro to, aby volič mohl vybírat jména kandidátů napříč stranickými listinami. A Vladimír Dlouhý chce pro změnu snížit hranici aktivního volebního práva na 16 let.

Což o to, jde o návrhy jistě vhodné k zamyšlení, ale politický systém České republiky je – nejen geograficky – pořád poněkud vzdálen od zemí typu Kazachstánu nebo Běloruska. Tamní prezidenti řeší opravdu skoro všechno, byť zrovna změny volebního práva mají v podobných státech zpravidla za cíl upevnit prezidentskou moc, nikoliv posilovat demokratickou participaci občanů. Již zesnulý turkmenský prezident Saparmurat Nijazov zvaný Turkmenbaši (což znamená Otec Turkmenů) například proslul zákazem nošení zlatých zubů či zavedením Dne melounu coby státního svátku. Český prezident může něco podobného jenom verbálně navrhovat, neboť nemá ani právo zákonodárné iniciativy, jež jinak přísluší i řadovému poslanci. Ve srovnání s Turkmenbašim lze jistě dodat: Naštěstí.

Ale v jistém smyslu i trochu naneštěstí. Neboť není-li v prezidentských volbách reálně o co hrát, ztrácejí smysl. Zastánci přímé volby ji léta podporovali hlavně argumentem, že se tak zvýší podíl občanů na rozhodování, na moci. Pokud tomu někdo vůbec kdy bláhově věřil, dnes vidí, o jak velkou iluzi šlo.

Prezidentští kandidáti se sice předhánějí v návrzích na změnu volebního zákonodárství pro parlamentní volby, slušelo by se však, kdyby začali u sebe. Ke skutečné kandidatuře je zapotřebí získat padesát tisíc podpisů od lidí, kteří tím pouze vyjadřují souhlas, aby daný člověk kandidoval. Podpis je k ničemu nezavazuje a klidně si pak mohou volit někoho jiného. Hodnota takového "občanského autogramu" je dosti nízká, byť se třeba ukáže, že mnozí kandidáti skončí už na této laťce, tedy v jakémsi předkole.

Ale co kdyby zákon ukládal něco trochu jiného? Například nutnost získat od deseti tisíc voličů stokorunu na volební konto. Ne vybrat milion, ale prokázat, že daného kandidáta nebo kandidátku alespoň deset tisíc spoluobčanů podpořilo alespoň stokorunou. Počet uchazečů o Hrad by se bezesporu zredukoval. Jistě, takové "volební stokoruny" by se daly i nakoupit, ale určitě dráž než dle brigádnické sazby "dvacka za kus", nastavené nedávno při sběru podpisů Vladimírem Dlouhým.

Ve Spojených státech si v době prezidentské kampaně někteří lidé vybírají celou dovolenou a zadarmo slouží ve volebních štábech jako dobrovolníci. V Americe je však prezident skutečně šéfem výkonné moci. U nás spíše maskotem. I tak by se měla pravidla kandidatury zpřísnit, aby se přímá volba prezidenta nezvrhávala v úplný cirkus.

Pěkné (už zas), jakkoliv dr.

Pěkné (už zas), jakkoliv dr. Mlejnek - docela pochopitelně - není příliš oblibeným autorem stávajících virtuálníků.

Přesto mám jednu výhradu, resp. otazník na napsaným. Opakovaně v čl. dr. Mlejnka čtu, že prezident ČR (maskot v očích lidu) nemá žádné extra velké pravomoci. Skoro bych doporučila pořádně si je znovu přečíst a zamyslet se nad nimi. Tohle, tedy to, co vyjmenovává ústava v čl. 62 a 63, jsou MALÉ pravomoci ? To jsou pravomoci obrovské !!

Navíc je zde ještě otázka neodpovědnosti : Neodpovědný prezident s rozsáhlými kompetencemi přinesl totiž zatím jediný výsledek : oba dosavadní prezidenti, zejména však Václav Klaus, svoje kompetence překračovali, čímž oslabovali i tak slabé vlády (totéž T. Masaryk). Účelem mé poznámky není nicméně zabývat se tím, jak si Václav Klaus u posledních dvou slabých vlád vymohl pozici, na jakou ústavně vůbec nemá nárok.

Do takto vadné ústavy byla naroubována přímá volba. NEODPOVĚDNÉMU prezidentovi byly ponechány takové samostatné kompetence, jako je jmenování bankovní rady, jaké nemá žádný jiný prezident v Evropě. Tím zákonodárci zadělali na budoucí malér : přímo voleného prezidenta, ústavně silnějšího než vláda, nebude možné odvolat za porušování ústavy, zatímco bylo třeba posílit pozici vlády a zkrotit chuť prezidentů aktivně zasahovat do politiky.

Prezident i nadále bude moci konat převážně jen nekonáním, může vládě překážet, podrývat její autoritu, zdržovat její kroky, může totiž nejmenovat nebo odkládat jmenování, neodvolávat, když by měl odvolat, nesvolávat, nepodepisovat, excesivně vetovat, nedbat rozhodnutí soudů ba napadat soudnictví jako takové, kritizovat parlament, odkládat a podmiňovat svá rozhodnutí. Od rána do večera bude moci kritizovat vládu. Do takové situace se tu dostane víceméně každý zvolený prezident bez ohledu na jeho osobní postoje a vlastnosti.

Sumasumárum, domnívat se, že český prezident disponuje malými pravomocemi, je velká,velká mýlka. A skoro bych řekla, že v budoucnu si ještě budeme drbat hlavu.

paní Šauerová, tu hlavu si

paní Šauerová, tu hlavu si nedrbejte, ale rovnou umyjte šamponem......!!!
Tady sama vidíte, jaký nesmysl vyslovil Havel, když se chtěl pasovat do role nepolitického prezidenta!!??
Vím, že nepatříte k příznivcům V. Klause, ale že chcete mít mít na hradě panáka s gumovou rukou, to jsem netušil.
Myslím, že si vaše myšlenky o náplni práce takového prezidenta někam uložím........
( Prezident i nadále bude moci konat převážně jen nekonáním, může vládě překážet, podrývat její autoritu, zdržovat její kroky, může totiž nejmenovat nebo odkládat jmenování, neodvolávat, když by měl odvolat, nesvolávat, nepodepisovat, excesivně vetovat, nedbat rozhodnutí soudů ba napadat soudnictví jako takové, kritizovat parlament, odkládat a .....)sic

___________________________________________________________________________________