(Thajské ostrovy Sukorn a Lanta, zima 2012–2013)

„To, prosím tě, radši nedělej!“ odrazuji manželku od záměru svléknout si košili. Na veřejné komunikaci (polosilnici, polocestě) na thajském ostrově Sukorn (v provincii Trang) jsme široko daleko jediní cyklisté. Na chvilku jsme zastavili, abychom se osvěžili zbylou vodou. Je vedro k zalknutí, prosincové slunce praží. Navzdory vší schvácenosti je záhodno, varuji, dodržovat základní „ustrojovací kázeň“. Před chvilkou jsme totiž minuli mešitu … (Jak to, u všech všudy, že v žádném že čtyř tištěných průvodců, jež jsme si předem prostudovali, není ani zmínka o tom, že Sukorn spadá do muslimské oblasti Thajska?!)

Pohostinnost 

Manželka, propocená až po kořínky vlasů, volí kompromisní řešení, kdy část horní poloviny těla – od podprsenky dolů – zůstává odhalena. Konstatuji, že i po letech má hezkou postavu, zároveň ji nabádám, aby se alespoň držela těsně za mnou. Pak znovu šlápneme do pedálů …

Sebemenší pokus o „umravnění“ ze strany místních muslimů (natož náběh k lynči) se kupodivu nekoná! Tak jako předtím nás míjejí v protisměru či předjíždějí různá – dvoustopá i vícestopá – motorová vozidla, jejichž osádka na nás vesměs přátelsky kývá a haleká. (Jezdí se – jako všude v Thajsku – vlevo, pokud to stav vozovky dovoluje.) Některá vozítka řídí desetileté, dvanáctileté děti, nejednou – jak ostřeji vnímám až nyní – dívky ... Islám na ostrově Sukorn má zkrátka podstatně přívětivější tvář oproti tomu, jak islám obvykle prezentují masová média …

Večer znovu projíždíme část vnitrozemí ostrova na skútrech. Já v tandemu za synem, manželka – již patřičně ustrojená – v tandemu za synovcem. Původní příznivý dojem z kontaktu s místními lidmi se potvrzuje a prohlubuje. U stánku vylamuje manželka (to je celá ona, už dlouho nebyla žádná scéna!) z trsu dva minibanány („babybanány“, aromatické a velmi chutné); trhovkyně bez mrknutí oka účtuje pět bathů, tj. asi tři české koruny. (V turisticky „profláknutějších“ oblastech obchodníci zpravidla trvají na tom, že je třeba zakoupit celý trs včetně kusů méně pěkných.) Po motoristické minihavárii doráží později na ubytovnu švagr (putuje nás tuto zimu společně po Thajsku deset). Nadšeně vypráví, jak se seběhla celá vesnice, aby mu ošetřila koleno a pomohla natankovat …

Nedávno zesnulý anglikánský teolog a islamolog Kenneth Cragg (8.3.1913–13.11.2012) shrnul své pojetí vzájemných vztahů mezi tzv. abrahamovskými náboženstvími do ústředního pojmu „hospitality (pohostinnost)“. Muslimskou pohostinnost jsme na Sukornu pocítili obzvlášť intenzivně.

Mediální „religionistika“ a prezidentští kandidáti

Někdo snad mávne rukou: Co ve světovém měřítku znamená oněch třicet čtverečních kilometrů (jež zabírá celý ostrov Sukorn) proti rozsáhlým územím zachváceným islámským fundamentalismem? 

Ono ale zdaleka neběží o pouhých třicet čtverečních kilometrů. Jeden ze základních poznatků, jež jsem si z třínedělního pobytu v Thajsku přivezl, zní, že čísla je třeba dost zásadně poopravit. Muslimská (a většinou zcela pokojná) prezence je v samotném Thajsku daleko výraznější, než uvádí většina oficiálních zdrojů. Na (obecně známějším) ostrově Lanta (čili Ko Lanta, též Koh Lanta, někdy psáno jako Koh-Lanta, slovo „Ko“ znamená v thajštině „ostrov“) mi místní průvodce řekl: „Buddhistů je tu asi 90 %, muslimů asi 50 %.“ (Trochu podivné počty, řekneme si, než si uvědomíme, že ten první číselný údaj se zřejmě – aby „nebyly potíže“ – pokaždé uvádět musí, poté lze informovat upřímněji ...) 

Ve světových médiích navíc působí mechanismus, který do buddhismu automaticky promítá západní ideály čistoty, neposkvrněnosti atd., zatímco islám šmahem démonizuje … Když se před časem úřadující český premiér obecnému mechanismu projekce představ o dobru do buddhismu vzepřel, se zlou se – ve většinových médiích – potázal. 

Jak jsou na tom v daném ohledu oba zbývající tuzemští prezidentští kandidáti? Jeden, ač jinak novinářům nemůže přijít na jméno, je zatím paradoxně co do paušální démonizace islámu bezděčně ve vleku médiálních schémat. Polehčující okolností mu může být, že premiéroval zrovna 11. září 2001, nyní však, domnívám se, nastal nejvyšší čas, aby svůj přístup k islámu přece jen nuancoval. Druhý by měl být vůči mechanismu projekce veškerého dobra do buddhismu a veškerého zla do islámu odolný už z toho titulu, že je řádným „údem“ římskokatolické církve. A ta, jak známo, zastává, pokud jde o světová náboženství, pojetí soustředných kruhů, kdy velká monoteistická náboženství jako islám jsou středu nejblíže (zatímco třeba buddhismus je od středu vzdálen více) …

Na jednom z hlavních francouzských televizních kanálů běžela donedávna divácky veleúspěšná reality show s názvem Koh-Lanta. O náboženství v ní šlo až v poslední řadě. V reality show svého druhu, jakou jsou české přímé prezidentské volby, běží, mám za to, o (velká světová) náboženství v neposlední řadě.