Proč se těšit na r.2013 ? Ze zoufalství, protože po kouscích, jež předvedla vláda Petra Nečase ve spojení s poslanci vládní koalice v závěru roku, nám nezbývá nic než doufat, že už snad ta jízda do pekel nebude v novém roce dále pokračovat.

Nikdy dříve jsme v závěru roku nedostali od vládnoucích kruhů takovou nadílku pohrom, jako letos. V důsledku zvýšení daně z přidané hodnoty dále porostou ceny. Důchodci nebudou odškodněni za inflaci. Budou omezeny nebo zrušeny některé sociální dávky. Kupní síla obyvatelstva bude klesat. Již dnes je nižší než v Portugalsku a Řecku. Jejich ekonomické potíže jsou přitom mediálním strašákem, který nás má přimět k stádnému mlčenlivému smiřování s Kalouskovými „škrty“.

Indikátorem bezradnosti vládní koalice je šetření na platech soudců, uzákoněné s vědomím, že Ústavní soud ČR pravděpodobně přijatý zákon stejně zruší. 

Zatímco na jedné straně se bere hlavně těm sociálně nejslabším, na druhé straně jsou vládní kruhy neodpovědně štědré. Nejméně dvě generace budou splácet nadhodnocené náhrady, přiznané církvím zmetkovým zákonem o majetkovém vyrovnání státu s církvemi, přijatým bez ohledu na nespokojenost veřejnosti. Výpočet obrovské částky je nepřezkoumatelný a uplatňování dalších nároků není vyloučeno. Poslanci při rozhazování veřejných peněz nezapomněli ani na sebe: zrušením zdanění paušálních náhrad si zvýšili příjmy. Dost peněz je i na platy sněmovních funkcionářů: počet místopředsedů Poslanecké sněmovny se o jednoho zvýšil, ač objem úkolů, které mají zvládat, se nezměnil. Pokud něco až dosud zvládali bez potíží tři, proč nezaplatit čtvrtého ?

Byli jsme svědky otevřené politické korupce k zajištění průchodnosti opatření, sahajících do kapes daňových poplatníků. Poslanci ODS, kteří nebyli ochotni hlasovat pro zákon o majetkovém vyrovnání státu s církvemi a pro tzv. daňový balíček, vyměnili uvolnění místa povolným nástupcům za odpovídající existenční zabezpečení na jiných působištích. V této souvislosti si ODS zajistila pochybné historické prvenství tím, že k prohlasování zmíněných zákonů použila odsouzeného poslance. Získala tím mohutný náskok před dlouhodobě hanobenou stranou Věci veřejné, jejíž poslanci zatím pravomocně odsouzeni nebyli a asi ani nebudou. Podpora pidistrany LIDEM byla zaplacena posílením jejích pozic rozšířením mandátu místopředsedkyně vlády Karolíny Peake o jmenování ministryní obrany.

Její bleskové odvolání po splnění hanebného zadání vrhá ovšem špatné světlo především na předsedu vlády Petra Nečase. Ať si kdo myslí cokoli o způsobilosti či nezpůsobilosti Karolíny Peake řídit ministerstvo obrany, její jmenování bylo jeho volbou a v souvislosti s jejím bleskovým odvoláním pak neuvěřitelným selháním.  Skutečnost, že Karolíně Peake zůstalo nadále postavení místopředsedkyně vlády, tedy vyšší funkce než je ta, kterou musela opustit, dodává celému případu vysloveně absurdistánský kolorit. Nedosahuje ovšem míry absurdnosti skutečnosti, že předseda vlády, který takto prokázal nezpůsobilost řídit personálně vládu, okamžitě nerezignoval. 

Odklad demise ministrů pidistrany LIDEM na 10. leden 2013 dává ovšem tušit, že korupční hrátky možná budou pokračovat dále. 

Celý příběh získání hlasů LIDEM výměnou za posty, s následným bleskovým odvoláním Karolíny Peake z ministerstva obrany, je kousek, který v poválečné Evropě patrně nemá obdobu.

Třešničkou na dortu je návrat  do vysoké funkce bezbřehého populisty Jiřího Pospíšila, spojovaného s „kmotrem“ Romanem Jurečkem.  V červnu jej Petr Nečas odvolal z funkce ministra spravedlnosti velmi podobným způsobem jako Karolínu Peake, dnes je zpět jako místopředseda Poslanecké sněmovny. Je to jeden z důsledků porážky ODS v krajských a senátních volbách. Ojedinělý úspěch strany v plzeňském volebním kraji, v němž Jiří Pospíšil stál v čele kandidátky, zvýšil váhu jeho vnitrostranického postavení. Křeslo hejtmana nezískal, ale bez odměny korýtkem nezůstal. 

Dřívější jeho hříchy jsou zapomenuty. Z nich podrobněji připomenu jen jeho úlohu capo di tutti capi v pověstné „kauze Čunek“, jejíž ničivé dopady na státní zastupitelství od r. 2007 dosud zcela nedozněly. Nezastavil ji, ač mohl a měl. Kryl záda jejím vykonavatelům a zajistil jim beztrestnost. Pozornost od své osobní  odpovědnosti odpoutal obětováním místopředsedy Nejvyššího soudu ČR Pavla Kučera a nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké. 

Jeho hříchů je ovšem daleko více. Spojují se s pojmy „kauza MUS“, Vidnava, hlídací náramky aj. Jednoznačný nebyl ani výsledek jeho působení jako děkana Právnické fakulty ZČÚ, odkud utekl před splněním počátečního závazku. Jeho návrat do vysoké funkce s celostátní působností je vzhledem k jeho minulosti důkazem personální vyčerpanosti ODS, spojené s ústupem od kladení důrazu na mravní pevnost představitelů strany.