Rada ČTK - nesvoboda slova a projevu podle Soukupa a spol.?
Pavel Foltán

Svoboda slova a svoboda projevu, jakož i právo na informace a svobodný přístup k nim - to vše v principu vyplývá i z ústavního pořádku této republiky. Konkrétně z čl. 17 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku, přičemž její článek 1 výslovně stanoví, že - cit.: „Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.“ A ve svém článku 2 pak výslovně stanoví i to, že - cit: „Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.“

Na tomto základě pak stojí celý systém obecně závazných normativů, zejména zákonů, apod. předpisů vyšší právní síly, které je vždy nutno respektovat, naplňovat. A neporušovat je nikdy a nikde v rámci principu teritoriality této republiky. Čili ty shora uvedené svobody, a ta shora uvedená práva lze vynutit, a to v případě potřeby i soudně. To může každý, kdo má za to, že došlo k porušení těchto jeho práv a svobod. Právní vědomí společnosti - jako celku, i u jednotlivých institucí a občanů - má být na takové úrovni, aby pokud možno v dané oblasti nedocházelo k žádným kolizím. To je měřítko společenské vyspělosti a indikátor úrovně demokracie v daném státě. A zmíněná úroveň právního vědomí (přinejmenším na stupni lege artis) pak musí být zejména u osob veřejně činných, tj. také těch, co vykonávají veřejné funkce, ať už jakékoliv, kdekoliv, a na jakémkoliv stupni. Každý funkcionář je osobně zodpovědný za to, že jeho právní vědomí (jak obecně, tak zejména v oblasti potřebné k výkonu té jeho funkce) bude už při nástupu do funkce přinejmenším standardně na úrovni de lege artis, a že se bude v průběhu funkčního období zvyšovat. Přičemž kdokoli kdekoli by logicky mohl předpokládat, že když někdo tyto parametry nenaplňuje, nebo není ochoten, či není schopen je plnit, pak tedy (opět logicky) nemá předpoklady k řádnému výkonu té své funkce.

Tolik obecně - a nyní konkrétně k jedné (už skoro tři roky stále aktuální, a zdá se, že i čím dál aktuálnější) problematice: Už asi tak dva a tři čtvrtě roku jsem členem Rady ČTK - nastoupili jsme tam do funkce spolu s kolegou Petrem Žantovským někdy počátkem března roku 2018 a naše přítomnost v tomto kontrolním orgánu ČTK (coby média veřejné služby) tam hned už na prvním zasedání, kde jsme byli osobně přítomni, vyvolala víceméně lidově řečeno „pozdvižení na vsi“. Proč? Inu, v podstatě proto, že jsme rozčeřili dlouhodobě stojaté vody oné (do té doby) neefektivní regulace, či spíše efektivní neregulace, a že jsme vytrhli stávající složení té Rady z historicky zavedeného trendu, který by možná někdo někde mohl vnímat i jako něco na způsob motorické letargie, prospívající dlouhodobě spíše zájmům vedení ČTK, než zájmům veřejnosti.

Čili - i podle názoru řady pozorovatelů - náš tehdejší příchod nejen citelně narušil tu dlouhou symbiózu Rady s vedením ČTK, ale podle některých postřehů prý některá místa přímo vyděsil. Zatímco jiná místa (a nezřídka i vyšší) vnímala náš příchod a naši činnost hned od počátku asi tak, že „no, konečně se tam ty ledy hnuly.“ Jistěže, názory, pohledy, přístupy, apod., mohou být různé. A řečeno s panem Werichem: „i hrůzné.“ No, a negativně překvapivé jak pro mne, tak i pro kolegu Žantovského (ačkoli jsme už předem měli hrubou představu o tom, do čeho jdeme), bylo hned to počáteční osobní poznání, v jakém stavu se tam tehdy nalézala činnost té tehdejší sestavy té tehdejší Rady, i její přístup k vedení ČTK a k plnění kontrolní činnosti Rady v zájmu veřejnosti - což je ze zákona posláním a hlavní náplní práce té Rady jako takové. Typickou, a skoro až symbolicky schematickou reakcí - zejména u některých pilířů starých pořádků v oné tehdejší sestavě Rady - byla nezvládaná alergie na to, když dva nově příchozí členové, velmi zkušení profíci z nejvyšších pater mediální regulace (z nichž jeden je nota bene také mediální právník s 40 lety praxe), si dovolí kritizovat mimo jiné např. i vady v proceduře, laxní kontrolní činnost, a dokonce i nesoulad s platným právním rámcem (včetně nedodržování zákonů). Nelze vyloučit, že leckdo leckde by si na to konto možná mohl říct, že to pro tu starou sestavu bylo i něco jako rebelie, kterou je nutno už od počátku zarazit. Takže hned zaútočili na naše rozdílná stanoviska, a to s tím, že nejsou v jednacím řádu, a že si je přinesli s sebou z tzv. „velké rady“ (čili z RRTV) Foltán a Žantovský. Jenže institut rozdílných stanovisek v tom jednacím řádu už dávno byl, a tak tam tím pádem jen vyšlo najevo, že tehdejší předseda i ostatní členové neznají svůj jednací řád. To je sice alarmující, ale v hlasovací menšině (dvou proti pěti) s tím prostě nic neuděláte. Po nějaké době pak skončil mandát postupně třem služebně nejstarším členům.

S příchodem nových členů hlasovací koalice posílila znovu na tu svou starou přesilu 5:2 a tak posléze začala přitvrzovat. Snahy o zrušení rozdílných stanovisek oficiálně nevyšly. A tak od té doby (pod různými záminkami) dochází k nezveřejňování podaných rozdílných stanovisek, aby se rozdílné názory nedostaly do zveřejňovaných zápisů z jednání. Pak byl silou prohlasován tzv. „Etický kodex“ opět ve snaze omezit možnost svobody projevu rozdílných názorů. Jde tu o klasickou snahu pomocí přijetí podzákonného aktu omezit zákonná práva, což ale pochopitelně nelze. Tak aby se zakamuflovala neplatnost toho „Etického kodexu“, tak se pak začalo tvrdit, že je nezávazný. Nedávno se na jednacím stole ocitl pokus omezit délku rozpravy na 3 minuty. Prý podle vzoru těch obecních zastupitelstev. Ani to však po právu nelze platně použít. Asi to může jít znovu prohlasovat silou pět na dva. Ale opět nikoli v souladu s platným právním rámcem.

Zatím to vypadá tak, že veřejnost se pravý stav nedozví ani ze zápisu, ani z nezveřejněných rozdílných stanovisek, přičemž prostor k vyjádření odlišných názorů (byť odborných, a byť i relevantních) bude omezen jenom na pouhé 3 minuty. Proč? To zatím nikdo právně ani věcně logicky nevysvětlil, nedoložil a neprokázal. Možná by to logicky komukoli kdekoli mohlo připadat i tak, že ta hlasovací většina si třeba říká něco v tom smyslu, že např.: „Proč bychom tu poslouchali nějaké logické právní a věcné argumenty a odborné názory? Proč bychom se tím nechali zbytečně okrádat o čas? Vždyť je pak stejně vždycky přehlasujeme 5:2 tak jaképak s tím právní a jiné odborné dišputace? Dáme jin 3 minuty a za hodinu jdeme domů. A do zápisu si pak napíšeme jen to, co nám bude vyhovovat. A je to.“

Takže kdokoli kdekoli by se opět mohl domnívat, že jde zase jen o další pokus omezit svobodu slova a svobodu projevu v Radě ČTK. Při tom ale v odstavci 4 článku 17 Listiny výslovně stojí, že - cit.: „
Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.“ Ta pětičlenná hlasovací koalice v Radě ČTK však není zákonodárce, čili nemůže vydávat zákony. A i kdyby (jen pro příklad čistě teoreticky) mohla, stejně by pak nebyly splněny ty další podmínky, dané Listinou v citovaném ustanovení. Pokud by však i přes to stále chtěla postupovat podle svého tím shora popsaným způsobem, anebo i s použitím nějakých dalších metod a praktik podobného druhu, pak by se kdokoli kdekoli mohl logicky domnívat, že tento stav v té Radě ČTK by leckdo mohl vnímat i jako nesvobodu slova a nesvobodu projevu. Což nepochybně a zcela zřejmě nemůže být a není to, oč usiluje zdravá demokratická společnost ve svobodném právním státě.

JUDr. Pavel Foltán

___________________________________________________________________________________