Poněvadž mám dočasně technický problém s vytvářením nových účtů, uveřejňuji touto formou komentář pana M. Doležala, kterým reaguje na některé z komentářů pod svým textem Otevřený dopis předsedovi Sdružení bývalých politických vězňů, jímž reaguje na tiskovou zprávu SBPV: Exhumace ostatků Otce Toufara. Panu M.Doležalovi, který chtěl svou reakci vložit do diskusní části pod příslušné komentáře, se tímto omlouvám. (JD)

Vážený pane Hrbku,

k Vašemu dotazu - instrukce Sanctorum Mater:
Kanonická rekognoskace tělesných pozůstatků Božího služebníka
čl. 3 Podle osvědčené praxe přísluší kompetentnímu biskupovi, aby provedl kanonickou rekognoskaci tělesných pozůstatků Božího služebníka dříve, než se šetření uzavře.
Pokud ostatky nejsou... a není pochybností o historické existenci...není samozřejmě nutná.
Neusiluji o to, aby P. Josef Toufar byl prohlášen za svatého, to mi nepřísluší, neboť o to /o blahoslavení nejdříve/ usiluje katolická církev. Já jsem usiloval o to napsat věrohodnou historickou monografii o Josefu Toufarovi, připravit putovní výstavu, zpracovávám jeho pozůstalost atp.
S pozdravem
Miloš Doležal


Vážený M.V,

dovolte pár věcných poznámek  k Vašim reakcím.
- Otevřený list jsem publikoval na základě toho, že byl na stránkách virtually zveřejněn protest SBPV.  Tedy reagoval jsem na něj. To se nesmí a je nesmysl? 
- Z čeho prosím soudíte, že se ke členům SBPV chovám neuctivě a že jsem otevřený list napsal v hněvu? Vždyť ve svém dopise právo dalších obětí komunistické a nacistické zvůle na důstojné pohřbení neupírám – naopak, píši o tom – prosím, čtěte pozorně: „Pochopitelně jsem pro, aby i další oběti komunistického řádění byly exhumovány a jako lidé důstojně pohřbeni (o tom jsem ostatně také hovořil s paní Mašínovou i paní Musilovou), ale to je přeci možné jen v případě důkladné přípravy, existence archivní dokumentace, žijících blízkých příbuzných, aby mohla být zkoumána DNA (ne u všech je to dnes možné) a aby představitelé státu či reprezentace města takovou akci finančně podpořili.“  

-Není také pravda, že jsem nikde nezmínil, že vyzvednutí ostatků Josefa Toufara uložených v jedné části šachty se dotýká i dalších osob tam zakopaných. Viz např. můj rozsáhlý článek o Toufarově zakopání a novodobé historii ďáblického hřbitova, publikovaný v Lidových novinách, příloha Orientace, 4.října 2014 pod názvem To tělo nesmí být spatřeno! Tam jsem popsal detailně, jak taková šachta „zevnitř“ vypadá a koho všeho v sobě nese. Také jsem zdůraznil, že k dalším politickým obětem (pravděpodobně kolem třiceti mužů a žen), zakopaným na ďáblickém hřbitově, neexistují (či dosud nebyly nalezeny) takové relevantní dokumenty i svědectví jako právě v případě Josefa Toufara /z r. 1950, 1953 i 1968/.

-Bývalé politické vězně nepřirovnávám ke komunistickým zločincům – to mi M.V. podsouvá zcela zlovolně a demagogicky. Pouze upozorňuji, že jejich stanovisko publikované v onom protestu se k mému údivu paradoxně shoduje s názorem komunistů a bývalých příslušníků StB, podílejících se na Toufarově vraždě. Při přípravě nové knihy o Josefu Toufarovi jsem měl možnost s některými z nich /či s jejími rodinnými příslušníky/ hovořit a jejich stanovisko bylo bohužel podobné jako názor SBPV.

- Ptáte se, jaké zkušenosti mám s exhumacemi hromadných hrobů – jsou minimální, ale nikde se přeci napasuji do role zkušeného exhumátora, archeologa. Naopak – ke spolupráci žádám naše přední archeology, genetiky, antropology a specialisty na pohřebnictví. A o polské zkušenosti pochopitelně jako publicista vím, neboť jsem o tom několikrát natáčel pro Český rozhlas a psal (o katyňské exhumaci či o exhumaci přímo na varšavském hřbitově) a mezi mé přátele patří dva polští badatelé a publicisté, kteří se takové exhumace aktivně účastnili.

A na závěr - proč mi M.V. opět zlovolně podsouvá, že  neodpovídám na slušně psané dopisy?
Nikdo /tedy ani SBPV/ mi žádný takový dopis v této věci neadresoval...
S pozdravem
Miloš Doležal