Výrazná postava královéhradecké ODS Petr Štěpánek vystoupil ze strany, ale po pár dnech se vrátil zpět. Mrzí jej, že se - prý prozatím - nepovedl comeback Václava Klause, a svou stranu tvrdě kritizuje.

Za posledních třiadvacet let, kdy se pohybuje v politice, získal Petr Štěpánek tolik nálepek rebela, že by si s nimi mohl vytapetovat obývák. Patrně nejbouřlivější reakci však schytal za poslední úkrok. Zatímco jedni jeho vystoupení a za pár dnů zase návrat do ODS považují za politickou sebevraždu, druzí mu tleskají a vidí v něm člověka, který chce změnit občanskou demokracii, jež se nemůže vzpamatovat z tvrdého volebního direktu.

Minulý týden jste oznámil odchod z ODS, avšak nyní jste na vašem facebookovém profilu napsal, že zůstáváte. Jak to tedy je?

Pokus Václava Klause a Mirka Topolánka o resuscitaci české pravicové politiky byla věc, která mě oslovila, protože k oběma mám blízký osobní vztah a Topolánka dodnes považuji za svého přítele. Proto jsem v okamžiku, kdy padlo rozhodnutí, že tento subjekt půjde do voleb se snahou o nápravu pravicové politiky pochroumané vývojem v ODS, kývl. Pak však Václav Klaus vydal prohlášení, že projekt se rozpouští, a já jsem se ocitl v situaci, že jsem cosi vyhlásil, ale hlavní důvod, proč jsem to udělal, najednou pominul. Byl jsem před dilematem, zda ten krok mám dokončit, nebo ne. Po konzultaci s nejbližšími přáteli z rychnovské ODS jsem se rozhodl, že ho neudělám a nehodím tak snadno třiadvacet let svého života za hlavu. Zkrátka mám pocit, že se ještě můžu pokusit s ODS trochu pohnout zevnitř. Podotýkám ale, že na mých velmi kritických názorech na fungování strany v posledních měsících se vůbec nic nemění. Chceteli ovlivnit dění, máte na výběr: buď do toho ťuknout zvenčí, nebo do toho šlápnout zevnitř.

Vracíte se i coby místopředseda krajské ODS?

Ne! Ve čtvrtek se konal oblastní sněm, který jsem mimochodem i moderoval, popsal jsem svou motivaci a jak vše probíhalo. Sklidil jsem za to potlesk a jediné, co jsem oznámil, byla rezignace na post místopředsedy regionálního sdružení.

A nemáte pocit, že si pod sebou řežete větev a budete osočován z názorových kotrmelců?

Mám a už z nich osočován jsem. Kdo ale zná mou dlouhodobou a konzistentní kritiku ODS posledních měsíců a dá si všechno dohromady, zjistí, že mi nejde o nějakou kandidaturu nebo snad boření ODS. Blbě se to vysvětluje a mnohem jednodušší je hodit mě do sorty lidí, o kterých se říká, že nevědí, co chtějí.

Co bylo poslední kapkou vašeho oznámení o odchodu z ODS?

Namísto ohlédnutí, rozboru a vyvození závěru z věcí, které se nepovedly, jsem opět slyšel, že to, kde jsme, je vinou Úlehly s Florianem (poslanci, které ODS označila za rebely - pozn. autora). Prostě se předhodili pseudoviníci.

A nehrála ve vašem rozhodnutí i situace v krajské ODS, kterou jste dříve rovněž podrobil kritice?

Zcela určitě! Vezmu to ale z druhé strany: my jsme byli první, kteří o Petru Nečasovi řekli, že už by neměl kandidovat na post předsedy ODS. Jenže celostátní kongres, který se konal krátce po prohraných krajských a senátních volbách, byl záměrně svolán narychlo. Nečas akceleroval, svolal sněm, aby se nestihl vyhodnotit propad ve volbách a aby se proti němu nestihla zformovat opozice. Na kongresu pak došlo k dalším manipulacím, aby to nevypadalo, že za kritickou situaci mohou ti, co byli nahoře. Zkrátka: neuvěřitelná zaťatost.

Myslel jsem spíš vaši kritiku mířící na bývalou šéfku regionálního sdružení Zdeňku Horníkovou a na situaci uvnitř krajské ODS...

Ano, ona byla přesně ten, kdo do poslední chvilky bubnoval za Petra Nečase, za což byla posléze odměněna. Pak došlo k volbě mezi Adamcem a Pušem, kteří se spolu utkali o předsednický post. Rozhodovalo se mezi starostou, který čtyřikrát za sebou obhájil svůj post v Trutnově a dodnes tam vyhrává s velkým procentuálním rozdílem, a Martinem Pušem, který byl nucen rezignovat na post jičínského starosty. Jak to dopadlo? Vybrala si krajská organizace toho úspěšného, nebo neúspěšného?

Vybrala Martina Puše. Když už jste to nakousl: myslíte si, že Puš by nebyl správným krajským lídrem ODS do předčasných voleb?

Nevolil jsem jej na předsedu regionu a byť proti němu osobně vůbec nic nemám, jméno na čele kandidátky má zvonit trochu jiným způsobem.

Má tedy zvonit jménem Adamec? Nebo snad někým třetím?

Nevím, zda Ivan Adamec chce jít do těchto voleb, ale já bych si jej samozřejmě vybral, protože dlouhodobě předvádí výkony hodné skutečného lídra.

Když se podívám na situaci po krajských volbách, přijde mi, že zdejší ODS je v rozkladu. Jaký je váš názor?

Nenazýval bych to rozkladem. Na naši krajskou úroveň bych aplikoval přesně totéž, co dlouhodobě tvrdí Jaroslav Kubera (primátor Teplic a senátor - pozn. autora): že by bylo nejlepší, kdyby ODS měla jednoho předsedu a jednoho místopředsedu, aby nemohly vznikat nejrůznější hlasovací koalice, ve kterých se častokrát spojí všehoschopní s těmi neschopnými a ti nejlepší zůstanou s usekanými hlavami. Náš politický systém je zkrátka nastaven tak, že občas generuje i neosobnosti.

Přijal byste místo na kandidátce ODS v předčasných volbách vy?

Za této situace nechci kandidovat. Jen ať se předvedou ti, kteří to mají v ruce, a pak si řekneme, jaké mají výsledky.

Jste hodně zklamán, že Václav Klaus a Mirek Topolánek nepřispějí k renesanci české pravicové politiky?

Trochu a hlavně tím, že to nešlo udělat hned. Na druhé straně si nemyslím, že celá věc končí. Zcela jistě se bude pokračovat. Vždy jsem tvrdil, že by bylo nejlepší, kdyby k té renesanci došlo na půdorysu ODS, což je další důvod, proč jsem nakonec zařadil zpátečku a zůstal.

Můžete popsat zrod myšlenky na politický comeback Klause s Topolánkem?

Zatímco celá akce návratu Václava Klause zvenku vypadala, že to řídí Jana Bobošíková, ve skutečnost se o tom jednalo již od jara lidmi z okruhu Václava Klause, Mirka Topolánka i dalších. Jednalo se o možné resuscitaci ODS, tedy, zda je to možné uskutečnit v rámci ODS, nebo zda je strana natolik poškozená, že by byla potřeba udělat to jiným způsobem. Do toho pak přišel krach Nečasovy vlády, vyhlášení předčasných voleb a najednou věc, která se měla vyvíjet postupně, musela vznikat spontánně a příliš narychlo.

Jakou roli jste si vlastně v neuskutečněném politickém projektu představoval?

Během jara jsem byl u mnoha rozhovorů. Moje role původně vycházela z toho, že jsem součástí politického subjektu, který existuje třiadvacet let, a nejsem momentálně příliš spokojen s jeho směrováním. Chtěl jsem tedy pomoci nasměrovat jej trochu zpátky a jinam. Moje politická strana se přespříliš ohlíží na to, co se o ní píše, nechá se formovat hlavním mediálním proudem, naskakuje na jeho objednávku a do svého čela volí lidi, kteří jsou mediální oblíbenci. Zářným příkladem je Jiří Pospíšil.
 
Nezlobte se, ale neodpověděl jste mi na otázku vaší role v případné politické straně Václava Klause.

Původně jsem si nepředstavoval žádnou roli, jen jsem byl součástí. Konkrétní podobu to dostalo v okamžiku, kdy bylo jasné, že tento subjekt by měl jít do voleb. Pak jsem ale skutečně kývl na to, že bych měl vést kandidátku v Královéhradeckém kraji. Upozorňuji ale, že jsem po ničem takovém netoužil a spíš jsem si tím zkomplikoval život. Mým životním snem není sedět v Parlamentu. Já jsem ekonomicky zabezpečen a tato motivace je pro mě nulová.

Na to se přesně hodí váš výrok Politika je děvka, která když chytí, už vás nerada pouští. Nemáte pocit, že jste právě nyní propásl ideální příležitost jí uniknout?

Možná máte pravdu. Ta děvka se skutečně drží (smích). Kdyby se nestalo vůbec nic, v klidu bych si dál dělal muziku, bojoval za filmování mé knížky a dělal věci, které mě zajímají. Není žádné osobní uspokojení, když o sobě čtete, jaký jste hajzl, a děláte jen to, co je pro vás výhodné.

Vaše rocková kapela Unisono prý dokončila nové cédéčko. Promítá se do něj i vaše rozčarování ze situace uvnitř ODS?

Prvoplánově určitě ne. Cédéčko se bude jmenovat Vzpomínky na budoucnost a je to takové spojení 25 písniček, s kterými jsme začínali a teď dostaly úplně nový kabát.

Autor: Petr Záleský